Do otevřené brány jsem vjel pomalu a nejistě a zastavil auto přímo před vchodem do velké vily. Když jsem došel k honosným dveřím, pocítil jsem ty roky nánosů civilizace a zvedl ruku ke zvonku. Že by to byla chyba jsem si uvědomil na poslední chvíli. Nejistě jsem nechal ruku klesnout na kliku a lehce stiskl. K mému překvapení se dveře nehlučné pootevřely. Nadechl jsem se a protáhl se dovnitř.…