Otevři oči... a dívej se. Ano, je sobotní dopoledne. Do pokoje se opírá ostré, jasné slunce, venku je klid... a ty ležíš v posteli a posloucháš můj hlas. Možná sis na vteřinu myslel, že o víkendu ti dám pokoj. Že tě nechám v klidu vydechnout, dopít kávu a žít ten tvůj…

Dýchej. Polož ten telefon na stůl před sebe a zapni si mě na hlasitý odposlech. Hned. Nechci, abys ho držel v ruce. Chci, abys měl ruce volné... a abys je položil na stůl vedle něj. Dlaněmi nahoru. Slyšíš ten můj tichý smích v tom sluchátku? Vím, jak moc ses lekl,…

Sedni si. Ne na postel. Na židli. Doprostřed místnosti. Dej si ruce za záda, propleť prsty a opři se. A teď se mi dívej přímo do očí... Ano, vím, že mě nevidíš, ale ty ten můj pohled cítíš, viď? Cítíš, jak tě propaluje skrz tyhle sluchátka. Vidím tě. Vidím, jak moc se…

Zamkni dveře. Ano, jdi a otoč tím klíčem. Chci slyšet to tiché cvaknutí. Odteď do toho prostoru nikdo nesmí. Jenom já. A ty. A teď udělej přesně to, co ti řeknu. Svleč se. Všechno. Nechci na tobě vidět ani kousek té látky, kterou ses celý den chránil před světem.…

Narovnej se. Slyšíš mě? Nech té práce, opři se do křesla a na chvíli úplně uvolni ramena. Vím, jak moc je to dnešní odpoledne dlouhé. Vím, že ta středa tě unavuje a že ti myšlenky utíkají pryč... utíkají za mnou, viď? Cítím to pnutí na dálku. Vím, jak moc ti chyběl…

Vidíš? Nakonec jsem přece jen přišla... Zhasni světlo, polož hlavu na polštář a přitáhni si peřinu až k bradě. Už nemusíš na nic myslet. Všechno to úterní napětí, ten shon, ta touha, kterou jsem v tobě přes den pěstovala... to všechno teď můžeš pustit. Jsem tady. Tvá…

Pssst... Neruším tě? Vím, že máš práci. Vím, že kolem tebe chodí lidé, možná zrovna teď někdo mluví nebo ti píše e-mail... a ty se musíš tvářit, že tě to zajímá. Musíš mít ten svůj vážný, soustředěný výraz. Ale já vím, co se děje pod tím tvým klidem. Já vím, že ti…

Pojď sem... Už je klid. Svět venku zhasnul, pondělí je u konce a ty jsi to přežil. Vím, jak hrozný ten den byl. Vím, jak moc tě moje polední slova pálila pod košilí a jak těžké bylo soustředit se na cokoliv jiného. Vidím to na tobě. Máš unavené oči, ale když se…

Pusť to pero. Zavři ten notebook. A zapomeň na to, co máš na talíři. Vím přesně, kde tě můj hlas zastihl. Sedíš tam, tváříš se důležitě, plníš úkoly pro svět... ale ruku na srdce, miláčku, na co doopravdy myslíš? Stačí, aby se ti v uších rozezněl můj hlas, a ta tvoje…

Cítíš to taky? Jak ztěžknul vzduch... Jak se venku zatáhlo do té zvláštní, ocelové barvy. Tlak padá dolů a mně se z toho horka točí hlava. Nebo se mi točí z tebe? Pojď blíž k oknu. Otevřela jsem ho dokořán, ale venku se nepohne ani lístek. Sedni si na zem, zády se…