Štěrk pod podrážkami skřípe do ranního ticha horské cesty. Paprsky slunce prosvěcují mezi statnými kmeny stromů zdejšího lesa a já se zaposlouchávám do zvuků ptactva. “Tohle mi chybělo” cítím, jak do těla se mi rozlívá klid a radost z neočekávaného. Sahám do kapsy…

I bohové zažijí pád. Ano stalo se, malý okamžik nesoustředěnosti a matka Země svou gravitací měla potřebu mně více přitáhnout k sobě 😊. Rychlý dopad na nohy, rána a vydýchávání bolesti. Z vlastní zkušenosti vám radím, kolenem ocelovou traverzu nezlomíte.😁 Kalhoty…

Z úst vyfukuji kouř doutníčku smísený s výparem dechu v jasném, mrazivém večeru. Z terasy v teple koupací kádě pozoruji osadu pode mnou, jak postupně zhasínají světla v oknech okolních usedlostí. Je ticho, jen kde si na okraji lesa zaslechnu houknutí sýčka. Opřu hlavu…

Slunce odráží paprsky od třpytivých krystalků sněhové krusty a v krajině stojí silně omrzlé stromky připomínající davy stojících sněhuláků podél cesty jako fanoušci běžeckého lyžování. Nebe je naprosto čistě modré. Dnešní den, jako by mi hrál do karet s pocitem…

V hlubokém sněhu sněžnicemi tvořím stopy, jako by tudy procházel Bigfoot. Procházím středním jizerským hřebenem, směrem k meandrům Jizery na česko-polské hranici, místa jsou to zakázané vstupovat, ale teď v zimě nemůžu nic poničit ani narušit. Budou to unikátní fotky…

Z omrzlých vousů olizuji zmrazky, klečím na jednom koleni na skalnatém výběžku a sleduji krajinu, pohledem orla na svém loveckém postu, kde sleduje prostor svého teritoria. Čerstvě zasněžené vrcholky, z nichž vykukují špice zakrslých stromků volně roztroušených, jako…

„Je to kousek, jsme teď Trutnově, za dvacet minut tam budeme….“ Prohlížím si Freyu při hovoru u auta, náramně jí to sluší. Šaty ke kolenům s hlubokým výstřihem, kozačky a kabát stejné délky se zajímavými vzory. Na tváři její kouzelný úsměv a její zelená kukadla na mne…

Je ráno. Rozlepuji oči, mrkám do bílého stropu, venku je ještě šero. Při pohledu z oken, horizont se barví do ruda před vycházejícím sluncem tohoto podzimního rána. Nad vesničkou pod penzionem se nese lehký opar, který se míchá s líně stoupajícím kouřem z komínů.…

Z lemu tropického klobouku s pravidelností odkapávají kapky za kapkou, chlad se snaží, jakkoliv prostoupit pod oblečení. Z prstů na rukou pomalu odtéká teplá krev, které pevně svírají madla trekingových holí. Bělostné klouby připomínají zasněžená pohoří. Každou…

Tato povídka je mým neobvyklým dílem fantazie, sny a trochu i momenty reálného života. Sedím na verandě mého nově postaveného srubu, nohy natažené na protější lavici, v ruce hrnek horké kávy, z níž pozoruji stoupající páru, kterou rozhání proud vzduchu chladného,…