Ta bude koukat, že už jsem doma. Vytáhl klíče z kapsy bundy a vsunul je do zámku. Potichu odemknul s tím, že ji překvapí. Hned jak otevřel dveře, zarazil se. Něco tu nehraje. Jeho vnitřní alarm začal houkat jako zběsilý. Vstoupil do bytu, potichu, rozhlédl se. Vše bylo jako ráno, když odcházel. Pak si jich všiml. Černé Pumy a hnědé polobotky. Pánské. A nebyly jeho. Položil batoh na botník a…

Byla utahaná. Celé dopoledne strávila prací, která nebyla zrovna z nejlehčích. Měla toho dost. A to bylo teprve pár minut po třetí. Musím si dát horkou vanu, napadlo ji. Napustila ji plnou, tak jak to měla ráda. S pěnou rozhodně nešetřila. Nebylo kam spěchat. Dcerku dnes ze školy vyzvedne babička a má tak celý den pro sebe. Vyklouzla ze svých šatů jako had a vnořila své tělo do teplé vody.…

Ťapala přede mnou s košíkem v ruce. Sledoval jsem její siluetu a říkal si, jak je dobrá. Vlasy se jí leskly, jak na ně dopadaly sluneční paprsky a já bych dal v tu chvíli ruku do ohně za to, že ona je bohyní tohoto lesa. Vůbec bych se nedivil, kdyby si sedla na pařez a přiběhly srnky pro pohlazení. A také si sedla. Rozhlížím se, jestli se z křoví nevynoří první lesní tvor, ale jen na okamžik,…

Uplynul týden. Nevím jak ona, ale já byl myšlenkami stále v plzeňských lesích. Tahle holka bylo něco jiného, než jsem doposud poznal. Vypadala jako slušná nesmělá holčička, co kdybych před ní řekl sprosté slovo, zčervená a jde si stěžovat mamince, tatínkovi, či komukoliv jinému, kdo by byl ochotný mi za prasácké chování před ní, dát jednu do zubů. To bylo první zdání. Když se člověk podíval…

Neozývala se. Byl jsem na rozpacích. Tohle přece holky nedělaj, tohle se vyčítá nám chlapům, létalo mi hlavou. Žil jsem dál svým běžným životem. Práce, oběd, práce, spánek. Kolotoč. Až za pár dní, zničehonic, zpráva. Něco mi dlužíš, chlapečku. Nic víc. Stačila jn tato slova a mým nitrem se opět rozlévalo napětí, vzrušení a touha. Jak to ta mrška sakra dělá? Netušil jsem, ale rád jsem se tomu…

Seděl jsem v kavárně a čekal až se objeví. Byl jsem nedočkavý a zároveň nervózní z toho, jak si sedneme. Pípla mi zpráva. Vystupuje z tramvaje. Je tady. Mým tělem projela vlna rozrušení. Jako při zkouškách, smál jsem se sám sobě. Vstoupila do kavárny. Bylo to, jako by slunce prořízlo noc. Úsměv se rozlil po jejích tvářích a já se díval na daleko krásnější dívku, než jsem vlastně očekával.…