Eliška se napila šampaňského, chladné bublinky jí polechtaly rty a ona si vychutnala okamžik. Adam, Petr a Jakub na ni stále upírali pohledy – každý jiný, ale stejně intenzivní. Adam byl ten, kdo si bral, co chtěl, přímočarý a sebevědomý. Petr v sobě měl jemnou tajemnost, jeho pohled byl hluboký a zkoumavý. A Jakub? Jakub byl ten hravý, ten, který ji dokázal rozesmát i v nejnapjatějším okamžiku.…
Mořský vánek hladil Eliščinu kůži a mísil se s horkem, které v ní probouzela přítomnost tří charismatických mužů. Stála na terase mezi nimi a cítila, jak se atmosféra mezi nimi proměňuje—z lehké koketérie v něco intenzivnějšího, podmanivějšího. Adam se k ní naklonil a jemně jí odhrnul pramen vlasů z ramen. „Měla by ses častěji nechat unášet okamžikem, Eli,“ zašeptal a jeho hlas byl sametově…
Eliška milovala letní večery. Teplo pomalu ustupovalo nočnímu vánku, vzduch byl provoněný levandulí a dálkou zněla hudba z přístavu. Po dlouhém týdnu v práci si konečně mohla užít trochu volnosti. Dnes večer se rozhodla vyrazit na malou soukromou oslavu v plážovém klubu, kam ji pozval její starý známý Adam. Když vešla dovnitř, okamžitě ji pohltila atmosféra—tlumená světla, klidná hudba, šum…
