Byla to domluva, která se tvářila jednoduše. Jedna zpráva, pár slov, jméno hotelu a čas. A pak heslo. „Třináctka.“ Nijak víc, nijak míň. Hotel měl všechna čísla tříciferná, ale její heslo - byla to narážka. Na něco, co jsme si my dva rozuměli beze slov. Seděl jsem v tiché hale hotelu, který voněl drahou čistotou a diskrétní profesionalitou. Lidé přicházeli a odcházeli, personál se pohyboval v…
Měla jsem rozpečeno — slibovala jsem si bábovku s borůvkami, ale jak už to tak bývá, cukr nikde. A pak jsem si vzpomněla na něj. Soused o patro výš. Vysoký, vždy upravený, s klidným hlasem a jemným pohledem, který mě dokázal rozpustit během pár vteřin. Je zubař, o dost starší než já, ale nikdy ne působící odtažitě. Když se potkáme na chodbě, vždy se usměje, někdy utrousí jemný kompliment,…
Déšť bubnoval na střechu staré dřevěné chaty jako rozhořčené prsty. Venku bylo šedo, studeno a nevlídno. Uvnitř ale nebylo o nic tepleji. Oheň v krbu už dávno dohořel, a zbylo jen několik doutnajících uhlíků. Seděla jsem na dece, přikrytá svým oblíbeným svetrem, kolena přitisknutá k hrudi. Ticho, jen kapky a moje myšlenky. Přemýšlela jsem, proč jsem sem vlastně jela. Možná abych byla sama. Možná…
Byla jsem sama. Ve městě, které neznám, v hotelu, který voněl čerstvě vypraným prádlem a jemným parfémem luxusu. Potřebovala jsem vypnout… a možná, někde hluboko uvnitř, jsem toužila po něčem mnohem víc. Po někom, kdo by to ze mě všechno stáhl. Masku, kontrolu… i oblečení. Ve výtahu jsme se potkali úplnou náhodou. On – v saku, s rozhalenkou, lehce rozcuchanými vlasy a výrazem muže, co ví přesně,…
