Markétka Je půlka ledna, venku sněží jako blázen a venkovní teploměr hlásí mínusovou dvacku, takže je jasný, že sníh nějakou dobu vydrží. Prostě po vánoční idylka, žádný sněhový bláto, žádný sračky, prostě pohodička, pátek. A já, místo abych šel s kámošema někam posedět a pokecat, musím sedět doma u compu a vytvářet ty zasraný tabulky a ještě zasranější grafy, které budu příští týden prezentovat…

Září je prazvláštní měsíc, voní už sice podzimem, ale mnohdy umí čarokrásně překvapit svou štědrostí v podobě krásného, slunečného počasí, stejně tak jako letos. Vydal jsem se tedy se svou nažhavenou klisničkou na zářijově letní výlet. Slunko pralo možná až moc a tak nebylo od věci se před ním kamsi schovat. Není lepšího úkrytu, než temný, tajemstvím opředený sklípek. A zrovinka takový se nám…

Svíjím se v tobě, dravě a hltavě mě pohlcuješ, svíráš mě svým chtíčem, svou žádostí po orgasmu bijící na poplach alarmem vše přehlušujícím, objímáš mě, já ti hledím do očí a v nich vidím každičký koutek veškerého bytí, každičké smítko, které kdy vesmírem proletělo, opustím-li tvé tělo, zemřu ve vteřině, je mi určeno žít v tobě, ve tvém klíně, holdovat mu, opájet se jeho vlhkostí a zvrhlostí, ty…

Pamatujete si, když jste se poprvé zamilovali, třeba jen platonicky? Já ano, bylo to hned v první třídě, ta holčina se jmenovala, no ona se vlastně dodnes jmenuje Denisa, ach moje Deniska. Tenkrát byla malinkatá, droboulinká, trošku pobledlá, takový pískle, ptáče to bylo, jakoby právě vypadla z hnízdečka. Ale byla neuvěřitelně krásná, s jejími blonďatými vlásky si vítr hrál tak snadno, jak to jen…

Stalo se to před několika lety, ještě v době, kdy byla vojna povinná. Nejsem zrovna militantní člověk, takže žádná radost, ale dalo se to vydržet. Když jsem přijel na opušťák, pochopitelně první co mě zajímalo, bylo, kde se koná nějaká pařbička. Naštěstí jeden z prvních lidí, koho jsem po příjezdu do svého rodného města potkal, byl kamarád Franta a ten se mejdanu nebránil ani náhodou. "Hele,…

Pamatuji si to, jakoby se to stalo včera, protože na takový typ zážitků se zapomenout jednoduše nedá. Na mládí vzpomíná každý rád a o to radši, je-li ta vzpomínka slastná. A tato vzpomínka je dodnes pro mě jedna ta z nejvoňavějších a chutná tak medově, že se při ni instinktivně olíznu. Aby také ne, byl jsem tenkrát na střední, ve druhém ročníku, táhlo mi na 16 a největší moje starost byla vstát…

Úryvek z telefonátu: "…a co jinak Akime, ještě píšeš?" "Jo, občas něco zplodím, ale když už o tom mluvíš, pamatuješ, jak si mi před lety vyprávěla tu svojí historku z vlaku?" "Jakou historku?" "No, jak si ve vlaku potkala toho chlapa, co se ti tak líbil a byla si z něho zmatená a pak si šla domů a…" "Jo, já už vím a co jako?" "No, napsal jsem to jako povídku a chtěl bych ji zveřejnit, kdyby ti…

Byl to jeden z prvních opravdu teplých dnů toho léta, nebylo tedy takové to úmorné dusno, kdy se jazyk lepí suchem na patro a kdy je každý pohyb zárukou dalších kapiček potu produkované vaším tělem. Bylo to příjemné teplo doprovázené občasnými poryvy větru, který svou svěžestí vléval energii a jitřil chuť do života. Zkrátka den, jak malovaný a navíc, jak se později ukázalo, se ten den stal něčím…

Viktorie jde domů ze školy, je na střední, za dva roky bude maturovat, ale její myšlenky lelkují úplně v jiných sférách. Připadá ji, že si z dnešního vyučování vůbec nic nepamatuje. Aby také ne, v tom hrozném parnu se čas jakoby zastavil, vše je rozpálené a ze všech koutů na ní dotýrá to odporné dusno. Bohu dík je Viktorka už jen pár krůčků od domů, kde bydlí s rodiči a příležitostně i s jejím…