Procházel jsem lesem, jenž byl jen mírně prosvícen zapadajícím Sluncem. Jako každý rok jsem měl zpoždění. Spěchal jsem po vyšlapané pěšině a mezi stromy jsem již mohl zahlédnout odlesky vodní hladiny. Stezka se naposledy mírně zvedla a za jejím záhybem jsem ji konečně uviděl. Seděla tam na dece s pohledem upřeným na jezero, přesně tak, jak jsem ji zde potkal poprvé. Opřel jsem se o nejbližší kmen…