Už se známe dlouho, snad od školky, vždy jsme si dobře rozuměli a víme o sobě snad všechno..Víš o mne i to, že mne živí ekonomika –účetnictví, daně, mzdy…A proto mne ani nepřekvapuje, že mi začátkem roku voláš, jestli bych ti nepomohla s daňovým přiznáním.. Domlouváme se, že se za mnou stavíš doma odpoledne, hned jak se vrátím z práce… V dohodnutý den opravdu zvoníš u dveří mého domu se složkou…
Pracuješ u hasičů a jednoho krásného dne Ti zazvoní telefon. Ozve se v něm můj hlas a povídá - promiňte ale mám problém, vyběhla jsem jen na chodbu zazvonit na sousedku, která mimochodem nebyla doma a zabouchly se mi dveře. Ještě že jsem závislá na svém telefonu a mám ho u sebe. Mohli by jste mi pomoci? Ty mi odpovíš …samozřejmě dámo, jen mi řekněte vaší adresu…tu Ti nadiktuji a položím telefon.…
Stoupala po kulatých schodech malé věžičky starého panského sídla, na sobě černé šaty s korzetem. Elegantní boty na podpatku. Vlasy krásně upravené, jemně nalíčená, cítila se skvěle, přesto byla po dlouhé cestě unavená a netoužila po ničem jiném, než složit své tělo a usnout. Dívala se nahoru, pravou rukou se přidržovala dřevěného zábradlí, v levé ruce škrabošku a pomalými kroky mířila vzhůru.…
