Odpověď od Jany přišla poměrně rychle. Byla velmi strohá. Napsala pouze ‚Millennium City, Sonntag, 11:20 Alias.‘ Musel jsem se podívat do slovníku a na internet, co to Alias může znamenat. Když jsem našel v Millenniu restauraci Alias, místo setkání tím bylo jasně určené. Protože navrhla čas ve čtvrt na dvanáct a pět minut, došlo mi, že se jedná o vzkaz, abych přišel úplně přesně a moc tam nikde…

Co mám teď Klárce říct? Něco, co jí potěší? Nemám náladu si zase něco vymýšlet. Kašlu už na hry, definitivně. Pojedu pravdu. Teď to mohu přiznat. Pravda v té době byla tím, s čím jsem si ve vztazích příliš hlavu nelámal. Vlastně trochu ano. Bál jsem se jí, a to ne zrovna málo. Vnitřní boj, který jsem tenkrát v sobě vedl, opravdu nebylo nic jednoduchého. Ale kousnul jsem se. Řekl jsem si, že když…

Vzbudil jsem se nad ránem, protáhl se, a začal realizovat svůj noční plán. První krok bylo pročistit mobil, smazat pár čísel a mailů. A také zakouzlit s cash paměťmi, aby smazané údaje nešly obnovit. Samozřejmě jsem nejdřív provedl tužkopapírový backup. Následovala instalace profi apky, která umožňuje plné ovládání mobilu přes síť, a pak už jen stačilo vložit mobil do nabíječky. Zapnul jsem…

„Ahoj Petře, rád tě vidím, mohu tě pozvat na panáka? A kde máš Jiřku?“ „Jé, ahoj Romane, co ty tu? Pššš,“ udělal Petr a položil si prst na rty. „Jsem tady na zapřenou, Jiřka nic neví.“ To jeho gesto a pohled, tak se přece normální chlap nechová. Okamžitě jsem pojal vůči Petrovi značnou nedůvěru. Asi jsem se na podání vysvětlení musel nenakazit paranoiou. Rychle jsem si shrnul známá fakta. Včera…

Tedy to je šok. Policie? Koho že to hledá? Jméno mi absolutně nic neříká. „Promiňte, moc vám nerozumím. Koho hledáte? Jsem tady sám, můžete se přesvědčit.“ „Jmenujete se Roman Kalous? Předložte občanský průkaz.“ „Ano, hned, moment, kde jen ho mám… Aha, tady. Jsem doma sám.“ „Prosím oblečte se, pojedete s námi na službu kriminální policie krajského ředitelství Praha podat vysvětlení.“ Proboha, co…