“Svlíkni se!” Pronesla panovačným hlasem. Vytřeštil na ní oči. “Jsi normální? Někdo může přijít…” Šlehla po něm pohledem a udělala tři kroky ke dveřím, které zamkla. “To o tom tykání už Ti nebudu opakovat. Svlíkni se, do naha…” Postavila se před něj a svoje pětky ozdobené nálepkama vzala do dlaní a promnula je. Ocas mu v kalhotech stál až bolestně. “Nebo si na tohle dneska nesáhneš, bude to??” …

Seděli spolu v restauraci a kolem nich pobíhal číšník, který měl pro dámskou jednotku této dvojice vždycky úsměv nebo žertík navíc. “Všimla sis, že s tebou ten borec flirtuje??” Usmála se na něj a mrkla očkem, noha ve vysoké botě se na židličce trochu zhoupla… “A všimla sis, že mu vůbec nevadí, že tu u toho sedím??” Začala se smát nahlas zvonivým smíchem. “A tobě to snad vadí??” Zeptala se…

Podzimní mlhy lákaly do ušáku vedle okna a topení. K tomu v pokoji příjemně voněl oheň, jehož hladové jazýčky olizovaly polena v krbových kamnech. Stočila si nohy pod sebe a zachumlala je do deky, kterou přes sebe měla přehozenou. Na stolečku stoupala pára ze zvolna chladnoucího čaje a proplétala se s tetelením s horkostí, stoupající z hrníčku s kávou vedle. Seděl v protějším křesle. Světlo…

Ležím v posteli a čumím do stropu. Je setsakra brzy, ale do snů mi lezou myšlenky, které tam nechci. Ve snech se má snít. Hezky. Když se sní nehezky, jsou to noční můry. Noční můry nad ránem nebrat. Vrrr vrrr Na skle nočního stolku zavibroval ztlumený telefon. Aspoň něco, ať tu nečumím do blbého kusu zdi. Sahám a po paměti nastavuji obličej, aby mne poznal, ten výdobytek moderní techniky, co…

Mám chuť se zase rozplynout pod tvýma rukama, téct jak zdivočelá řeka a cákat kolem sebe jako peřeje, když trochu přitlačíš. Mám chuť, zavřít svět před víčkama a cítit hladkost a neodbytnost žaludu dorážejícího na hebkost mých rtů. Mám chuť, cítit na jazyku tu typickou slanou chuť, když ti z ocasu začne prýštit kapka za kapkou, zatímco se v tobě tají dech a třísla se ti chvějí chtíčem. Mám chuť,…

Často se říká, že nejlepší akce jsou ty neplánované. Tohle byla jedna z nich. Při sportovní události jsme se vydali s přáteli do srdce balkánských zemí, kde se celá záležitost odehrávala. Na rozdíl od unylých českých organizací, tahle plnokrevná balkánská rovnou při zahájení soutěží pozvala všechny účastníky na společenskou zábavu večer do místního hotelu. Trochu mi zatrnulo, bydlela jsem totiž…

Tak něco žhavého a chladivého. To se v dnešních dnech sejde. Bylo vedro, že by jeden padl a potůčky potu si na mém těle dělaly svoje vlastní mapy Středočeského kraje. Každopádně veškerá vlhkost mířila od severu na jih a tak se někdo v oblasti mého klína potkávalo to, jak jsem se potila bez ohledu na počet sprch za den a taky nějaké to vlhké rozrušení ze středu mého těla. Přišla jsem si olepená…

Začalo to nevinně. Malou sázkou. Kdo prohraje, dá druhému hodinu moci. Opravdu jsem se snažila vyhrát. Současně mne vzrušovala představa prohry. Konečně jednou situace, kdy ať to dopadne jakkoliv, mám se na co těšit. Sdílela jsem s ním tuhle myšlenku. Upřel na mne svoje průzračně modré oči. Vždycky jsem si myslela, že hluboké oči, ve kterých se člověk může ztratit budou spíš hnědé. Ale tahle…

Sedím si tak u notebooku, zmožená událostmi předchozího dne. Hlavou mi letí, sakra, to co se odehrávalo poslední tři hodiny, to byla realita nebo nějaká halucinace? Přece není možné, aby někdo v dnešní době měl takhle prehistorické názory a zabedněný mozek. Usrkávám třetí sklenku prosecca a své dietní plány odkládám zase na příští týden. Otevírám modré stránky. Trochu relaxu na dobrou noc, ať…