Volně navazuje na povídku - Vlastní povídka - Doktorská. (Konečně mám chvilku a náladu to dopsat). Urostlý muž v bílém znova významně poklepal na sedadlo vyšetřovacího křesla. Moc se mi do toho nechtělo, na jednu stranu jsem byla vzrušená, jako snad ještě nikdy, na druhou stranu jsem si velmi silně uvědomovala následnou nevyváženost poměrů sil. Pozice na křesle s nohama do praku je zkrátka…

Mám úchylku. Jsou jí mužské ruce. Velké, pevné mužské dlaně. Dlouhé, silné prsty, s čistými nehty. Nástup jemných chloupků na jejich hřbetu k suchému, šlachovitému zápěstí, kde pod kůží prosvítají žíly. Žíly co prostupují hřbetem ruky a naběhnou, když se ruka sevře. Ach! Asi jsem v minulém životě byla rukavičkářka, křížená s upírem. Včera jsem koukala na připitomělý seriál. A pak jsem si…

Napište vlastní povídku. Nápis na modrém tlačítku pod dvěma usměvavými mladými lidmi, kteří vypadají jak reklama na zdraví a fitness. Tak nějak nepasující k tomu, co se děje v místních povídkách, blozích, chatech a v neposlední řadě i vzkaznících a postelových alotriích na to navazujících. Někde vzadu za ušima už mi začíná zase ťukat na spodní hranu šedé kůry mozkové seveřan Jacob (ono kdo by…

Tak jsem v rámci likvidace splínu a otupení smyslů vytáhla kamarádku do kina. Zatrhla jsem nějaký slaďárny, abych u toho nepřemýšlela o blbostech a nešla z kina jak z pietního sálu střešovického krematoria. Koukla jsem zběžně na program a zahlásila jsem: "Půjdem na naháče!" Kámoška celá vyjukaná, tak jsem jí poslala odkaz. Protože je podobný zvíře jak já, zajásala. "Jééé on je další Magic Mike?…

Rozum a srdce. Byla to vždycky taková přetahovaná. Jako roztržka dvou znesvářených sousedek, které ale nemohly změnit adresu a na té stejné pavlači a v apartmánu se společnou koupelnou se musely potkávat zas a znova. Nad vstupem do jejich společného příbytku někdo kdysi vyryl ostrým hřebíkem D-U-Š-E. Rozum v jednom pokoji tolikrát nadával. Opravdu po stopadesáté věříš tomu, že tě má rád někdo,…

Zase jsme se po dlouhé době setkali. Vážně nevážně. Dva, co svá těla navzájem znají lépe, než vrásky ve vlastním obličeji. V prostředí, které je skoro klišé, jak je nám téměř druhým domovem. I když na to je tam značný provoz a taky se tam potkáváme velmi zřídka. Navíc, kdo doma touží po posteli bez peřiny. Má to své výhody. Jak Pavlovovi psi dostaneme chuť na jeden druh zábavy, jen co za námi…

Zájezdní hostinec se po oslavách zimního slunovratu vrátil do běžného koloběhu. Za okny dál, i když slaběji, některé dny řádila severská bouře, ale její poryvy už nepřinášely další a další náruče sněhových vloček. Dvorem se proháněl mrazivý vítr, sněhu příliš nepřibývalo a cesty se postupně stávaly prostupnějšími, pokud obchodní karavany a povozy postupovaly obezřetně. Jako kdyby i samotná…

Matilda kráčela k loži jak v mrákotách. Mezi nohama cítila žár, celé pohlaví jí pulsovalo, jak jí předtím Margita rozdráždila prsty. Když viděla, jak se Jakobovi jeho mužská chlouba tyčí pod pokrývkou, zatoužila si ho okamžitě osedlat a dojet na té tvrdosti až ke svému cíli. Nikdy v životě nic takového nezažila. Tu fyzickou vyprahlost, kombinovanou ze zcela promáčeným klínem, to vše s jedinou…

Matilda chvilku váhala a těkala pohledem z Margity na Jakoba. Takhle si jejich ráno vůbec nepředstavovala, když usínala. Místo mazlivého probouzení taková srážka s realitou běžného dne. A její blonďatá dlouholetá souputnice radostmi i strastmi zájezdního hostince se tu roztahuje v kádi, ve které si ona o včerejší noci užila své nejvzácnější ženské zkušenosti dosavadního života. A že to byly…