Jednou když byla Paní nemocná jsem se rozhodl Ji navštívit po telefonické domluvě. Přišel jsem, zazvonil a chvilce se ozval příjemný hlásek v reproduktoru domovního interkomu. Pozdravil jsem a z reproduktoru se jen ozvalo " Druhé patro, byt zcela v pravo" a zabzučel elektrický zámek. Vyšel jsem do druhého patra a došel k určenému bytu a a jeho dveře byly lehce pootevřeny. Jsem se vyzul…

Od poslední návštěvy, kdy jsem se stal mimo orálního otroka i toaletním otrokem na močení Paní. Probíhaly návštěvy stejně, já ležel na zemi se zavázanýma očima a čekal příchod Paní. Jediná změna přišla pouze v podobě, že někdy Paní přišla a vykasala šaty, jako vždy bez kalhotek, přidřepla nad mou hlavou a někdy dosedala na můj jazyk aby si nechala lízat rozkrok, jindy se nejdřív vyčurala do mých…

Jsem vemi potěšen neboť Paničce se má obsluha Jejího rozkroku zalíbila natolik, že jsme se dohodli na pravidelných setkáních. Setkání probíhala vždy téměř podle stejného scénáře. Vždy jsem ležel připraven, zavázané oči a čekal jsem až Panička přijde, vyhrne si šaty pod kterými nemá kalhotky, postaví se nad mou hubu a pomalu si čupá až ucítí můj jazyk ve Svém rozkroku. V tu chvíli přichází můj čas…