"Dobrou noc, zlato." "Dobrou noc, mami," odpověděla Marie, odložila zubní kartáček, zhasla v koupelně a zaběhla do svého pokoje. Byla v noční košili, ale jako každý večer, když věděla, že ji nikdo ve spánku nevyruší, si ji ladným pohybem přetáhla přes hlavu a úhledně přehodila přes opěradlo židle u stolu. Je jí už osmnáct, nikdo jí nebude říkat, jak má nebo nemá spát. Ve světle noční lampy…

Sychravý podzim. Studený vítr nebral chladnoucí prsty na milost, ani slabý déšť nejevil náznak kapitulace a kapky vytrvale doplňovaly všudypřítomné kaluže. Mokré chodníky pokrývala barevná žlutohnědočervená mozaika. Lidé chodili s hlavou sklopenou, kolem krku šátek nedo šálu, pohledy upřené do prázdná. Spěchali, aby měli svou cestu rychle za sebou a unikli tomu neodbytnému chladu. Jen pár jich…

Za trochu lásky, šel bych světa kraj, jak ten, kdo stojí u dveří a prosí. V hlavě mi zní krásná slova Vrchlického, jak si čtu jeho sbírku básní. Je nedělní večer. Takový ten trochu pochmurný, podzimní večer, který vám zalézá pod rukávy svetru, když náhodou zapomenete otevřené okno. Zaklapnu knížku a zkontroluji hodiny. Za pět minut deset. Podívám se na displej mobilu, odkud na mě svítí SMS…