Bylo to jedno z těch rán, kdy svět ještě není úplně probuzený a všechno se jen líně vznáší v teple povlečení, ve vůni kůže, v dozvucích snů. Opírala se o mně, tělo rozehřáté, vláčné a ospalé po noci, která nebyla dost dlouhá. Voněla - sebou, mnou, námi. V polospánku jsem vnímal, jak se pohnula. Nejdřív nepatrně, pak jistěji. Přehodila nohu přes moje boky a přitiskla se ke mně horkým klínem. Cítil…