Neměl jsem v plánu čekat na další náhodu. Anna se mi posledně zmínila, že každý pátek v pět chodí do obchodního centra – na večeři, nákupy, možná jen tak zabít čas. Tentokrát jsem chtěl vzít věci do vlastních rukou. Seděl jsem ve svém autě na parkovišti, schovaný v rohu, odkud jsem měl perfektní výhled na vchod. Když jsem ji konečně spatřil, čas jako by se zpomalil. Procházela kolem v dlouhém…
Podzimní atmosféra mě neopustila ani o několik týdnů později, kdy jsem se vypravil do obchodního centra. Blížil se první advent, a všude kolem už visely světelné řetězy a vonělo to svařeným vínem z přilehlých stánků. Procházel jsem mezi regály s knihami, když jsem uslyšel známý hlas. „Ahoj!“ ozvala se Anna a já se otočil. Stála tam s úsměvem od ucha k uchu, oblečená v černém roláku a džínách,…
Byl podzimní večer a zima se už začínala hlásit o slovo. Stál jsem na nádraží, ruce zabořené hluboko do kapes kabátu, a čekal na zpožděný vlak. Lidé kolem nervózně přecházeli, někteří se schovávali do nádražní haly, ale já zůstal venku. Měl jsem rád ten chlad a ticho, které přicházelo s blížící se nocí. Zadíval jsem se na světla perónu, když mě vytrhl jemný hlas. „Promiňte, nevíte náhodou, kdy…
