Otevírám dveře a rovnou mu vmetu do tváře: "Dělej, pojď dovnitř!" a současně za ním i zavírám. Ten jeho přihlouple nervózní i blažený výraz současně mě doslova vytáčí, ale svým způsobem i baví. "Omlouvám se, Madam", slyším automaticky snad posté. Pokaždé si mě prohlíží jen co přijde. Latexové šaty, lodičky na podpatku a dlouhé rukavice. "Mmm", pronesu bezvýznamně a…