Viktoria seděla ve svém křesle, pozdě večer, s tabletem v rukou. Okna jejího bytu odrážela jen tlumené světlo lampy. Svět venku spal, ale její mysl byla naprosto bdělá, ponořená do slov, která jí před chvílí dorazila. Otevřela skupinový chat a znovu si přečetla zprávy, které jí Jan a Eva poslali. Jejich "Děkujeme, Paní, za výchovný trest." ji potěšilo ve své bezprostřední poslušnosti, ale to, co…

Cesta domů z kavárny byla jiná než obvykle. Ačkoliv šálek kávy v ruce byl uklidňující rutinou, pocit obojků pod oblečením a vědomí blížících se večerních úkolů vytvářel neobvyklé napětí. Jan a Eva si po cestě šeptem povídali. Ne o práci, ne o denních starostech. Mluvili o obojcích, o tom jaké mají pocity co díky nim ten den zažili. o té nečekané výzvě s fotografiemi uprostřed dne, o tom, jaké to…

Zpráva od Paní V. vysela na displeji Evina telefonu, její slova zněla v tichém bytě a zanechávala v Janovi a Evě silný dozvuk. Měli se na co těšit. Srdce jim ještě bušila v rytmu překvapení a vzrušení. Eva pohlédla na Jana, který mlčky čekal. Věděli, že musí odpovědět. A věděli, že odpověď musí odrážet jejich postavení, potvrzení jejich přijetí. Přestože Viktorie ukončila první výměnu zpráv…

„Ahoj, Lído,“ napsala Eliška na chatu. „Jsem ráda, že jsi online.“ Lída se usmála na monitor svého počítače. „Ahoj, Eliško,“ odepsala. „Já taky.“ Obě ženy se seznámily před několika dny na online seznamce. Lída byla stydlivá a uzavřená, zatímco Eliška byla sebevědomá a otevřená. Přesto mezi nimi okamžitě vzniklo jisté pouto. „Už se nemůžu dočkat, až se uvidíme,“ napsala Eliška. Lída se…

Cesta domů byla plná tlumeného hovoru a sdíleného úžasu. Jan s Evou kráčeli ruku v ruce, v kapsách svírali kožené obojky – tiché, ale výmluvné symboly večera, který převrátil jejich představy vzhůru nohama. Oba se shodli, že pocity spojené s objevením obojků, pokleknutím a jejich nošením byly intenzivní a překvapivě žádoucí. Vzdání se kontroly v té "hře" bylo děsivé i osvobozující zároveň a pocit…

Kapitola 2. První hra Viktorie se v očích zalesklo něco jako uznání. S klidným gestem sáhla po obojku, který jí Eva s mírně se chvějícíma rukama podala. Druhý obojek vyjmula z krabičky pro Jana. Její pohyby byly klidné, jisté, bez zaváhání. Pro Evu a Jana v té chvíli jako by se svět kolem zastavil. Hluk restaurace utichl, ztratil význam. Existovala jen oni tři v intimitě boxu a váha okamžiku.Jan…