Petrův uhel šustil po papíru, snažil se lehce vystínovat Terezinu prdelku. Ležela tam před ním na břiše, ohnutá přes okraj postele. Její nádherná prdelka prosvítala za krajkovými kalhotkami a dokonalost dotvářely červené podvazky a punčochy. Petr sledoval její křivky a přemýšlel, jestli Alfons Mucha, Myslbek a další umělci byli stejný nadržený prasata jako on? Co třeba Picasso? Ten určitě,…

Sednul jsem si na postel a čekal. Jedna minuta, dvě... „Are you OK?“ zeptal jsem se ještě jednou „Dont worry!“ ozvalo se přes dveře. Její odpověď mě naštvala. Chtělo se mi prcat a neřešit nějaký problémečky. „Potřebuješ něco or should I leave?“ Zeptal jsem se trochu podrážděně. Chvíli bylo ticho „No, it’s OK“ zaznělo trochu nejistě. Zůstal jsem sedět na posteli. Oblékl jsem si trenky. S…

Začátkem července jsem ležel na pláži rodinného hotelu a četl knihu. Schovával jsem se ve stínu slunečníku a sledoval, kam až má žena doplave. Nuda, proběhlo mi v hlavě a hned druhý hlásek oponoval, že za ten stereotypní, ale aspoň každodenní manželský sex to i stojí. Hlavně že je doma klid. „Hello“, vytáhl mě z přemýšlení mladý muž. Pozdrav jsem opětoval. Mladý pár se rozhodl zabrat lehátka…

V jeho pohledu se vlnila prdelka v plavkách. Patřila jeho ženě, která sestupovala po písečné pláži do chladivého moře. Menší hubená blondýnka s velkýma modrýma očima, menším poprsím a kulatou prdelkou. Pár kilo navíc po dětech, jinak má lepší postavu jak polovina dvacítek, co se tady válej šunky, pomyslel si Ondra. Oběma už bylo přes čtyřicet, ale ona vypadala pořád nádherně, i když si to o sobě…

Po brigádě na lodi se mi Jana zase přestala ozývat. Ani v laborce na škole jsem ji už nikdy neviděl. O pět let později. Seděl jsem v kanceláři a myslel na to, jestli je korporát místo, kde chci pracovat. Ze zamyšlení mě vytrhl vibrující telefon na stole. Zpráva od neznámého čísla. ‘Ahoj Tome, jak se máš? Nemáš zájem o práci? Jana’. Hned mi bylo jasné, že je to ta Jana. Chvíli jsem si s ní psal…

Na konci srpna zazvonil můj telefon, neznámé číslo ze zahraničí. „Prosím“ „Ahoj Tome, tady Jana. Pamatuješ si mě ještě?“ „Jj. Na tebe se nedá zapomenout.“ odpověděl jsem trochu zahořkle. „Co děláš v září?“ „Makám.“ „Kolik ti to hodí?“ „No... asi trojku za týden.“ „Co kdybych ti nabídla pade?“ „Za hodinu?“ zeptal jsem se nechápavě. „Neee, za týden. Padesát tisíc. Byl bys tady v Norsku s náma na…

Na vysoký jsem si při studiu na strojce musel různě přivydělával. Nejraději jsem chodil na darování krve a dalších tekutin do nedaleké univerzitní laborky. Dobrý peníze na ruku a za pár hodin. Říkáli jsem tomu „jít za pokusnou krysu“. Asi na konci třeťáku jsem zase seděl v čekárně laborky a pokukoval po laborantkách, které tam kolem pobíhaly. Kombinace na první pohled zdrženlivých a…

Petr zaparkoval nedaleko Hlaváku. Pršelo. Vystoupil a rozevřel deštník. Vzápětí toho litoval. Zase se vnořil do vozu. Jednu ruku teď držel s deštníkem venku a druhou se snažil dosáhnout na červenou růži na sedačce spolujezdce. Ruce měl rozpřažené jako Ježíš na kříži a balancoval na jednom koleni, až mu křuplo v zádech. Zaklel. Růže, kýčovité gesto, ale ona tohle měla ráda. Byl to jejich rituál…

Tomáš seděl ve své kanceláři a koukal z okna. V mysli zase sundával Evě kalhotky. Ten její kulatý zadeček, to snad.. -Tome- snad není možný -Tomáši slyšíš mě?- jak hezký zadek může někdo mít. -Tomáši, mluvím na tebe.-. Tomáš se probral. Jeho šéf po něm něco chtěl. Tohle se mu teď stávalo často. Nedokázal se na nic soustředit. Před týdnem ji poslal náušnice od Swarovského se stejnými krystaly jak…