Petrův uhel zase šustil po papíře, zachycoval křivky a vichřici, která teď vládla v jeho ložnici. Ta vichřice se jmenovala Adéla. Stál v ateliéru, v elegantním světlém obleku. Oblékl si ho na příkaz té vichřice. Jako jediná neměla svou skříňku na zdi. Jako jediná z jeho sbírky mohla být v této místnosti dominantní. Prostor byl zalitý měkkým světlem, v rohu stála postel s červeným sametovým…

V hlubokém lese, kde se signál ztrácí a slunce jen tak prosvítá mezi větvemi, se Franta, statný dřevorubec s fousy jako mech a rukama jako lopaty oháněl sekerou. Strom za stromem padal, třísky létaly a Frantova flanelka se lepila na zpocená záda. Byl to den jako každý jiný, dokud... „Pomoc! Pomóóc!“ nezaslechl ženský hlas, co se rozléhal lesem jako ozvěna zvonku. Franta zvedl obočí, opřel se o…

Petrův uhel šustil po papíru, snažil se lehce vystínovat Terezinu prdelku. Ležela tam před ním na břiše, ohnutá přes okraj postele. Její nádherná prdelka prosvítala za krajkovými kalhotkami a dokonalost dotvářely červené podvazky a punčochy. Petr sledoval její křivky a přemýšlel, jestli Alfons Mucha, Myslbek a další umělci byli stejný nadržený prasata jako on? Co třeba Picasso? Ten určitě,…

Sednul jsem si na postel a čekal. Jedna minuta, dvě... „Are you OK?“ zeptal jsem se ještě jednou „Dont worry!“ ozvalo se přes dveře. Její odpověď mě naštvala. Chtělo se mi prcat a neřešit nějaký problémečky. „Potřebuješ něco or should I leave?“ Zeptal jsem se trochu podrážděně. Chvíli bylo ticho „No, it’s OK“ zaznělo trochu nejistě. Zůstal jsem sedět na posteli. Oblékl jsem si trenky. S…

Začátkem července jsem ležel na pláži rodinného hotelu a četl knihu. Schovával jsem se ve stínu slunečníku a sledoval, kam až má žena doplave. Nuda, proběhlo mi v hlavě a hned druhý hlásek oponoval, že za ten stereotypní, ale aspoň každodenní manželský sex to i stojí. Hlavně že je doma klid. „Hello“, vytáhl mě z přemýšlení mladý muž. Pozdrav jsem opětoval. Mladý pár se rozhodl zabrat lehátka…

V jeho pohledu se vlnila prdelka v plavkách. Patřila jeho ženě, která sestupovala po písečné pláži do chladivého moře. Menší hubená blondýnka s velkýma modrýma očima, menším poprsím a kulatou prdelkou. Pár kilo navíc po dětech, jinak má lepší postavu jak polovina dvacítek, co se tady válej šunky, pomyslel si Ondra. Oběma už bylo přes čtyřicet, ale ona vypadala pořád nádherně, i když si to o sobě…

Po brigádě na lodi se mi Jana zase přestala ozývat. Ani v laborce na škole jsem ji už nikdy neviděl. O pět let později. Seděl jsem v kanceláři a myslel na to, jestli je korporát místo, kde chci pracovat. Ze zamyšlení mě vytrhl vibrující telefon na stole. Zpráva od neznámého čísla. ‘Ahoj Tome, jak se máš? Nemáš zájem o práci? Jana’. Hned mi bylo jasné, že je to ta Jana. Chvíli jsem si s ní psal…

Na konci srpna zazvonil můj telefon, neznámé číslo ze zahraničí. „Prosím“ „Ahoj Tome, tady Jana. Pamatuješ si mě ještě?“ „Jj. Na tebe se nedá zapomenout.“ odpověděl jsem trochu zahořkle. „Co děláš v září?“ „Makám.“ „Kolik ti to hodí?“ „No... asi trojku za týden.“ „Co kdybych ti nabídla pade?“ „Za hodinu?“ zeptal jsem se nechápavě. „Neee, za týden. Padesát tisíc. Byl bys tady v Norsku s náma na…

Na vysoký jsem si při studiu na strojce musel různě přivydělával. Nejraději jsem chodil na darování krve a dalších tekutin do nedaleké univerzitní laborky. Dobrý peníze na ruku a za pár hodin. Říkáli jsem tomu „jít za pokusnou krysu“. Asi na konci třeťáku jsem zase seděl v čekárně laborky a pokukoval po laborantkách, které tam kolem pobíhaly. Kombinace na první pohled zdrženlivých a…