Ten den vypadal jako každý jiný. Bylo mi 23 a šla jsem z práce domů. Pracovala jsem tehdy v továrně, práce probíhala vestoje. Byla jsem dost zničená po práci, byl už pátek a já se těšila na víkendové volno. Nastoupila jsem do výtahu a jela do 4.patra. Když jsem byla ve 3.patře, výtah se najednou zastavil. Docela mě to překvapilo. Čekala jsem, že se rozjede, ale nic se nestalo, pořád jsem byla…

Rozhodla jsem se napsat hororovou knihu. Poprvé mě to napadlo před mnoha lety a až dnes jdu teprve na to. Bydlím doma sama a trochu věřím na duchy a mám respekt. Ale chci napsat strašidelnou knihu, protože je to srdcovka. Horory jsem vždy měla ráda a pamatuji si v minulosti když jsem četla knihy nebo se dívala na filmy, že mi to něco dávalo a já se pak bála. Dívat se sama v noci na horor a mít…

Buď moje nečekané setkání, to už mi strach nenahání, buď moje pohlazení dne, jen tak to přijde potmě, buď mé vše v mém životě, jen tvé nadšení změní vše hbitě, buď můj vláčný sen, jen tebe chci jen, buď moje múza očekávání, nic ti ve vzletu nebrání, buď mé křídla noci, venku už běhají vlci, buď můj kolotoč změny, jen tak si budem hrát a užívat vjemy, buď moje nadání, jestlipak se ti ubráním, buď…

Další povídka na přání na vymyšlené téma. Pracuji už dva roky jako hospodská v jedné místní oblíbené hospodě. V té práci musím být rázná, chodí tam hodně chlapi a bývají i drzí. Zkouší to. Občas se snaží nenápadně třeba sáhnout na zadek. Tak to už je za hranou. Umím se ozvat a víckrát si to znovu nedovolí. Ten den byla hospoda hodně plná lidí. Přišla i místní omladina. Lítala jsem a nezastavila…

Povídka na přání na vymyšlené téma. Žiju sama už 5 let. Předtím jsem žila s přítelem a bylo to super, ale žije daleko a nikdo z nás se nechce stěhovat. Je to náročné, nemám moc velký plat, ale poplatím nájem a mám i něco navíc. Jen našetřit se moc nedá, protože občas se něco rozbije a peníze jsou najednou fuč. Tenhle měsíc to bylo kruté. Odešla pračka a já musela koupit novou. Pěkně velký…

Už jsem nevěřila, že potkám někoho zajímavého. Ale osud mě vyslyšel. Milan je pěkně bláznivej, hravej a stále snílek. Potkali jsme se venku, když jsem šla z obchodu s batohem plným nákupu. Najednou vidím mladého kluka, teda věkově už je to muž, 30 let a naše pohledy se setkaly a já něco pocítila. To co už dávno ne. On se zastavil a asi také ho něco zarazilo. Přišel ke mě a podal mi ruku. "Já jsem…

Tohle se stalo kdysi dávno. Bylo mi tenkrát teprve 21 let. Byl krásný letní den v srpnu. Slunce svítilo a na obloze nebyl snad ani jeden mráček. Chtěla jsem se jít projít do lesa. Tenkrát se ještě dalo chodit do lesa a člověk se tam cítil bezpečně. Doma jsem si připravila lehkou svačinku, housku jsem namazala taveným sýrem se šunkou, na to jsem dala kolečka turistického salámu, připlácla druhou…

Potkali jsme se za ranního úsvitu, bylo to jak když vytáhneš roletu, najednou slunce osvítilo nás, a měli jsme naději zas, ty růžové brýle zavinily, že jsem nepoznala jaký opravdu jsi, ale život není o tom projít vše bez zádrhelu, každý tu máme nějakou úlohu, ty krásné dny co byly však zůstanou v paměti, pozná to každý z nás jak postupujem životem, že se všemu co nechceme nedá vyhnout obloukem…