Byla bez tváře. Ale měla jiskru. Objevil jsem ji náhodou. Nebyla to žena, která by na sebe křičela fotkami nebo lacinými větami. Její profil byl prázdný. Ticho. A přesto… něco mě k ní táhlo. Možná právě ta mlčenlivost mě vyzvala, abych napsal první. A tehdy jsem poznal, že za tou zdánlivou neproniknutelností se skrývá něco, co jiní nevidí. Ne protože by to nešlo. Ale protože se o to nikdy…
Ještě pořád klečela. Ticho v místnosti se proměnilo. Už to nebyl ostych ani očekávání. Bylo to tiché napětí, které vibrovalo mezi námi. Neuhýbala pohledem. Jen čekala. A v tom čekání bylo víc vášně než ve slovech. Přistoupil jsem k ní a prsty jí zlehka přejel po bradě. „Postav se.“ Uposlechla. Pomalým, plynulým pohybem. Byla klidná, ale v očích měla jiskru, která říkala: Vím, co dělám. A chci,…
Našla mě sama. Na amatérech. Měla obyčejný profil, ale v pár větách toho řekla víc, než některé ženy za celé konverzace. „Jsem spíš stydlivá. Ale mám touhy, které bych s někým ráda objevovala. Nehledám někoho, kdo mě poníží. Spíš někoho, kdo mě povede…“ Tohle nebyla klasická subka. Tahle žena měla v sobě oheň, jen si ho ještě netroufla zapálit. Napsal jsem jí jako první. „Zajímá mě, co v tobě…
