Byla bez tváře. Ale měla jiskru. Objevil jsem ji náhodou. Nebyla to žena, která by na sebe křičela fotkami nebo lacinými větami. Její profil byl prázdný. Ticho. A přesto… něco mě k ní táhlo. Možná právě ta mlčenlivost mě vyzvala, abych napsal první. A tehdy jsem…

Ještě pořád klečela. Ticho v místnosti se proměnilo. Už to nebyl ostych ani očekávání. Bylo to tiché napětí, které vibrovalo mezi námi. Neuhýbala pohledem. Jen čekala. A v tom čekání bylo víc vášně než ve slovech. Přistoupil jsem k ní a prsty jí zlehka přejel po bradě…

Našla mě sama. Na amatérech. Měla obyčejný profil, ale v pár větách toho řekla víc, než některé ženy za celé konverzace. „Jsem spíš stydlivá. Ale mám touhy, které bych s někým ráda objevovala. Nehledám někoho, kdo mě poníží. Spíš někoho, kdo mě povede…“ Tohle nebyla…