Seděla ve svém autě a pořád ještě nechápala, co všechno se dnes stalo. No, nestalo se to samo od sebe, to sama uznávala. A přesto měla neodbytný pocit, že to vlastně bylo jaksi už dávno připraveno. Ale nelitovala toho. Ať už to bylo jakkoliv, ať už při tom porušila hned několik pravidel a zásad, které si už dávno sama pro sebe nastavila. … „Stojí mi z tebe.“ Zašeptal jí naléhavě do ucha. Rizoto,…

Už jí zbyl jen černý korzet. Všechno ostatní oblečení z ní stáhl, jen tohle byl poslední kousek. Její překvapení, kterým mu učarovala. Ještě nikdy se mu v něm neukázala, až dnes. Rozhodl se, že si ji vezme přímo v něm. Ležela na zádech na jídelním stole a cítila, jak se jí kresba hrubého, ale léty ohlazeného dřeva vtiskává do nahých ramen. Udělaná stehna macatý zadek svítily smetanovou bělobou v…

No jasně, všichni mu to říkali a on jim věřil. Věděl, že mají pravdu, už si to dokonce jednou zažil. Jenže teď, právě a zrovna teď, si nedovedl pomoci. A vlastně ani nechtěl. Míša seděla ob dva stoly dál. Čas od času zvedl pohled a nenápadně ji pozoroval. Přinejmenším se snažil, aby to vypadalo nenápadně. Ani ona nebyla tak docela lhostejná a tak se stávalo, že se jejich pohledy občas krátce…

Stříbrný sedan se vyhoupl ze zatáčky okresky kroutící se z nedalekého města mezi zdejšími poli a začal nabírat rychlost. Autobusová zastávka byla jen pár set metrů před ním a řidič se ji chystal bez povšimnutí minout. Názor změnil až na poslední chvíli. Auto se plavně zhouplo, pod pneumatikami zaskřípal štěrk, který sem v malých kupičkách vyplavil poslední déšť a on stáhl okénko. Teprve teď by…

Hanka byla jako v rauši. Bylo po všem, ale pro ni to byl jen začátek cesty, kterou teď před sebou měla. Už teď věděla, že ji to bude stát ještě spoustu úsilí, než pochopí, co se tu během posledních pár hodin stalo. V hlavě jí to zvonilo a to byl jen ten nejmenší nový vjem, se kterým se potřebovala vypořádat. Hotelové apartmá, kde se teď nacházela, ji připadalo jako celý vesmír. Co bylo za jeho…

Překvapení. To by mohlo být motto jejího nového roku stejně jako Nového roku. Pavla ležela na rozložené válendě ve svém podkrovním bytě a pozorovala kaleidoskop barev, který na trámech a stropě vytvářely nesčetné novoroční ohňostroje okolního města. Mají výdrž, už to musí být skoro hodina. prolétlo jí hlavou. Zavřela oči a nechala záblesky rachejtlí, aby kreslily na víčkách barevnou hudbu. Bylo…

Zabrzdil jen kousek od ní. Stačilo jí pár kroků, aby mohla otevřít dveře a nasednout k němu do auta. Uvelebila se vedle něj. “Ahoj.” otočila se k němu a usmála se na něj. “Ahoj, jak se máš?” mrknul, on po ní. Zařadil jedničku a odlepili se od chodníku. Docela normální ženská, blesklo mu hlavou. letní halenka, volná sukně nad kolena, havraní nepoddajné vlasy svázané do volného ohonu. Nic…

“Proč ne já? Nelákám tě?” zubila se na něj drze Pavla, když mu nalévala skleničku vychlazeného chardonay. “Ale jo. A moc, ale přece neojedu kamarádovu manželku.” usrkl víno a nechal ho válet po jazyku. Tuhle větu opakoval v různých obměnách už asi po páté. Jestli se nebojíš, přijď ochutnat. napsala mu před pár minutami na mobil, zatímco se válel se svou Hankou a Pavliným Honzou v borovicovém…

Alena seděla u baru sama a vůbec jí to nevadilo. Cítila se tu fajn. A bylo jí docela fuk, že dnešní návštěva klubu probíhá docela jinak, než by se na zdejší poměry slušelo. Slušelo! To slovo jí ve spojení se zdejším prostředím hezky rezonovalo. Co by se tady slušelo, to by se vlastně vůbec neslušelo. Sestavila si sama pro sebe tuhle prostou slovní hříčku a sama pro sebe se i usmála. Kamarád, se…