Všechno začalo nenápadnou zprávou. Jeho profil byl skoupý na slova, ale každá věta měla váhu. Žádné zbytečné řeči, jen klidná jistota a nádech záhady. Říkal si „Pan T.“ – nic víc. Neprozradil ani jméno, jen že má rád večery, kde ticho říká víc než slova. A já to chtěla zkusit. Domluvili jsme si schůzku v hotelu. Ne v žádném přeplácaném luxusu, ale v místě, kde se čas trochu zastavil. Když jsem…