Po pár měsících, kdy jsem si tady založila profil, se zamýšlím znovu nad tím, kdo jsou ve skutečnosti lidé, kteří mi psali/píšou. (návaznost na moji první povídku “Zkušenost a zamyšlení s Amatéři.cz” (viz můj profil, sekce Povídky). Myslím si, že jsem dosti komunikativní a fér člověk, co má snahu, aby projev měl hlavu a patu a zároveň, aby byl pokec prima, a ne zdejší klasické “jj, oki, ukaž…

V tom jí Richard chytí kolem pasu a silněji přitáhne k sobě, dá jí pusu na krk “krásně voníš”, řekne jí, zmáčkne zadeček a šepne jí do ucha “dneska ochutnáš, co je to nadvláda”. To Karolína už tuší, protože při přimáčknutí na něho, narazila na dosti tvrdý rozkrok v jeho nových kalhotách. Richard si sundá sako, položí ho opatrně na zem a říká “tohle je jediná věc, kterou dnes pokládám opatrně”.…

Karolína, transka, která si s ním píše, je dokonalý příklad toho, že svět má různé chutě a podoby, a některé kombinace jsou sakra sexy zvrhlé. Richard na pozvání nereaguje, ale něco v něm mu zase dává pocit nového dopaminu, který mu doteď připadal tak nějak konstantní. Cestou domů z práce na to pořád myslí, znovu má v sobě pocit, jako když rodiče odešli na ples a on zůstal doma sám s kazetou…

Richard je ředitel v korporátu, který je přesně ten klasický příklad arogantního člověka, který vidí pracovní svět jen přes reporting a Excel, a povýšeneckým pohledem z nejvyššího patra své kanceláře, s výhledem na centrum města. Jenže možná i proto se mu daří být ve svých 44 letech na této pozici již 10tým rokem. Jo, asi si řeknete, že to bude stresem ošlehaný sociopat, jenže ono ne. Moc dobře…