Moje vyhnanství, nařízené za zorganizování nahatého volejbalu, se povolností archeoložky Mirky zmírnilo, ale i tak jsem ho snášel špatně. Naštěstí po dvou týdnech nabraly věci zase příznivý směr. Bránou projel služební gazík, za jehož volantem seděla k mojí radosti Nevena. V pozici robotníka jsem se omezil na krátké zamávání a dál jsem ometal štětečkem kosterní pozůstatky v jednom z výkopů.…

S životem v archeologickém táboře na kraji Burgasu jsem se sžil velmi rychle. Ohromně mi v tom pomáhalo krásné slunečné počasí, krásné bulharské holky, teplé moře na dosah ruky, levné a dobré víno, ale i zajímavá práce a v neposlední řadě i nesmírně přitažlivá archeoložka Nevena. V jednom mi ale Cecka v Sofii rozhodně nelhala: v bulharských obchodech bylo toho ke koupi opravdu jen málo. Větší…

Seděl jsem v kupé vlaku do Bulharska, na klíně nervózně svíral batůžek s úředními lejstry, především pasem, zvacím dopisem, doporučujícím dopisem, dalšími dopisy, spoustou kulatých i hranatých razítek a dokonce jednou regulérní voskovou pečetí, a sledoval jsem ubíhající krajinu za oknem. Za mnou zůstala Praha, fakulta, spolužáci i knihovnice Světlana, kdesi přede mnou se mlhavě rýsovaly thrácké…

Minule jsem vylíčil, jakými kostrbatými cestami jsem nakonec během vysokoškolských studií dostal i v šedých osmdesátých letech možnost vyjet na zahraniční stáž. Čas před odjezdem bylo třeba vyplnit přípravou a jako první krok jsem si poté, co jsem se v hospodě pochlubil kamarádům a následně totálně ztrapnil hláškou, že hlavním městem Bulharska je Bukurešť, stanovil dovědět se něco o samotné…

Příběh mé cesty k archeologii se odehrál na prahu 80. let minulého století, v té podivně šedivé době, kdy čas jako by se zastavil, vystřídaný nudným bezčasím. Protloukal jsem se bez většího zájmu studiem historie na pražské filozofické fakultě; moje touha dostat se na obor nějakého užitečného cizího jazyka vyšla naprázdno, a tak jsem se na náhradním oboru v podstatě jen vyhýbal vojně, honil se za…

běhu událostí, které následovaly poté, co moje manželka a matka naší dcery Pavlínky nečekaně opustila zbytek rodiny, aby hledala své životní štěstí v náručí majitele firmy, kde dosud pracovala, jsem zpočátku neměl čas si ani pořádně vydechnout. Nový "boyfriend" mé budoucí bývalé ženy totiž kupodivu variantu, že by Pavlínka bydlela s nimi, rázně odmítl, takže Andrea se zmítala střídavě poryvy…

"Včera jsem od něj dostala přes kozy opravdu pořádně." Uznejte, že podobná věta se neslýchá každý den. Účetní Karolína, kterou jsem úplně náhodou zaslechl, když jsem procházel kolem výtahu, ji pronesla stejně konverzačním tónem, jako by sdělovala kamarádce dojmy z hodiny jógy. Jistě i proto, že vůbec nevěděla, že stojím pouhé dva metry od ní, krytý jakousi umělou palmou. Náhodou jsem procházel a…

Letošní dovolenou jsme s rodinou trávili v pronajaté chatě u jezera na jižní Moravě. Sympatické tuzemské letovisko si mě hned získalo příjemně domácí atmosférou, počasí nám přálo, a tak jsme celé dny trávili u vody a na výletech. Máme malé děti, nějaké večerní vysedávání v hospodě ntak epřipadá v úvahu, ale vymohl jsem si na manželce ústupek v podobě dvoulitrového demižonu, takže když jsme uspali…

Když se v září vydaří počasí, bývá kouzelné. Já přesto už od dětství nemám tenhle měsíc rád. Dřív to bylo hlavně díky začátku školní docházky, který nemiluje asi žádné dítě. V posledních letech se mi pocit nevraživosti na devátý měsíc roku vrátil kvůli podzimním opravným termínům. Jako vysokoškolský student jsem je měl za požehnání, jako vysokoškolský pedagog se jich naopak děsím. Ten každoroční…