Léto, jehož příběh vám chci vyprávět, spadá ještě do minulého století, do doby, kdy se předchozí zřízení zdálo být navěky a čas jako by ztratil význam. V půli osmdesátých let jsem studoval na našem slavném technickém učení na inženýra vodních staveb a těšil se, že až napíšu dobrou diplomku, seženu místo v nějakém příhodném státním podniku, kde pod rozumným šéfem budu dělat práci, která není úplně…

Každý pracovní kolektiv najde ve svém středu člověka, který něčím vybočuje. Ne, že by osazenstvo naší reklamní agentury tvořili samí nudní a průměrní patroni, ale i na naše poměry vybočoval Jirka, zvaný Džordžíno, zcela nepřehlédnutelně. Vzhledem, mluvou, prakticky vším. Rozevlátý Moravák vtrhnul před dvěma lety do Prahy jako uragán a všichni jsme z něj byli paf. Prvních pár dní jsme se bavili…

K věcem , které se mi nikdy neomrzí, patří pohled na pěkný zadek nahé ženy. Když jsem ráno otevřel oči, jeden takový mi nezištně nabídla Monika, která stála u francouzského okna naší ložnice nádherně nahá a křivky jejího kulatého zadečku, pozlacené ranním sluncem, se ladně klenuly a lákaly k chycení a pořádnému poplácání. Jak se protáhla, otočila se bokem a k předvádění svého pozadí tak mimoděk…

Znáte České Středohoří? Ten kraj má svoje osobité, zadumané kouzlo, je to maličko svět sám pro sebe, a přitom po dé osmičce je člověk v Praze natošup. Když jsem se rozhodl pro radikální krok, pronajal svůj pražský byt a přestěhoval se do staré chalupy na stráni jednoho z bývalých vulkánů, kamarádi i kolegové z katedry si ťukali na čelo. Ty, u kterých jsem stál o názor, jsem tam vzal, příjemně…

Domlouvat si schůzku s někým, koho jsem neviděl přes dvacet let, mělo nádech filmové romantiky, z jiného úhlu pohledu možná až kýče. Sabina ale k mému ulehčení do telefonu vesele souhlasila a snadno se nám povedlo najít příhodný večer koncem dalšího týdne. Ve svém okolí jsem ovšem pro nápad sejít se se svou "první" našel pramálo pochopení. Valérie, které jsem přesnou roli Sabiny v mém životě…

"Jirko, jsi to ty?" Vysoká tmavovláska, která po nás od vedlejšího stolu už několikrát nenápadně pokukovala, teď stála přede mnou s tázavým úsměvem a já vraštil čelo usilovným vzpomínáním - kde jsem tuhle krásku s výrazným nosem už viděl? Pobavená mými rozpaky, stáhla si dlouhé vlasy dozadu a sundala elegantní brýle. "A takhle?" "Pane bože ... Sabino? To není možný!" Oba jsme vybuchli smíchy a…

Naivní folkloristé to všemožně opisují, ti rozumnější to jen zaobalí akademickou mluvou, ale každému soudnému rozum dá, že velikonoční zvyky jsou jen trochu barvitějším vyjádřením zájmu jednoho pohlaví o druhé. Decentně řečeno. Příbuznost sloves "vyšupat" a "vyšukat", v některých krajích ostatně zástupných, není určitě náhodná. Tam, odkud pocházím, o tom nebylo sporu. Samozřejmě, že hodování…

Cesta z Ivanovy chaty skončila úplně přirozeně v Ivanině garsonce a z nedělního odpoledne jsme se do pondělního rána promilovali. Víkendová lest splnila svůj účel a já v "léčbě Ivanou" ochotně pokračoval, protože proti tomu, abychom se párkrát do týdne sešli, někam zašli a pak se v jejím nebo mém bytě spolu vyspali, neměla ani to nejmenší, spíš naopak. Kamarádství s výhodami jsem zažíval poprvé,…

Sledoval jsem, jak se učebna plní posluchači posledního ročníku, trochu sám sobě lichotil, že ačkoliv můj předmět nepatří v jejich studijních plánech k těm prioritním, přišlo jich na poslední přednášku semestru přesto hodně, kochal jsem se divokými vzory na svetrech několika z nich... zkrátka dělal jsem první poslední, abych nemusel sám sobě přiznat, že v davu vyhlížím jednu konkrétní studentku.…