Sochařova žena
Zpočátku nebylo nic krásného. Jen šedý blok kamene, prach a otupující rachot železa o kámen. V dílně to vonělo vápnem a potem. Slunce tam doléhalo jen v odrazech na nástrojích, jako by si samo nebylo jisté, zda se chce dotknout té tvrdé reality. Ruce měl ztuhlé, záda bolavá, a každý úder kladiva byl jako zvuková vlna, která se rozbíjela o skalní stěny jeho myšlenek. Jednalo se o čistou realitu…