Nebylo třeba slov. Stačil jeho pohled – hluboký, zvířecí, jako by přesně věděl, co chci. Stála jsem opřená o postel, ruce zapřené o čelo matrace, dech se mi zrychlil už jen z toho, jak se ke mně přiblížil. Jeho tělo vyzařovalo horko a napětí, které jsem cítila až v kostech. A když se mě dotknul, jen letmo, po zádech, jako by si mě mapoval, projela mnou vlna zrušení. Přitiskl se za mě. Cítila…
Neplánovala jsem to… ale její pohled říkal všechno. Jedna noc, jeden pokoj a pár hraček z její kabelky stačily k tomu, aby ze mě udělala poslušnou hračku – i když se nakonec ukázalo, že hrát si umím taky. Jemná dominance, ženské doteky a žádné zábrany. Jen my dvě, úplně naplno. . . . . . . . . Ve chvíli, kdy za námi zapadly dveře soukromého pokoje, už byla u mě. Hladké pohyby, pevný stisk, její…
Oheň tiše praskal, jeho teplé světlo kreslilo na stěnách stanu roztančené stíny. Vůně borovic se mísila s kouřem, chlad noci se vkrádal mezi tkaninu. Ale v tom malém světě, odděleném od reality jen kouskem látky, bylo teplo. Ležela na zádech, zavázané oči a ruce přivázané k okraji nafukovací karimatky provazem, který voněl přírodou. Přes zápěstí se jí táhlo jemné pnutí – ne bolestivé, ale…
