Divoký dar Iloně Vzduch v bytě byl těžký od kouře cigaret a vůně borovičky, Ilonina oblíbeného pití, které stálo na stole vedle přeplněného popelníku. Ilona, vysoká, štíhlá blondýna s ostrými rysy a pronikavýma modrýma očima, seděla rozvalená na pohovce, dlouhé nohy přehozené přes opěradlo. Ve svých sedmačtyřiceti letech byla pořád ohromující – kůže opálená, vlasy jako tekuté zlato, tělo vyzývavé…

Cena její touhy Ložnice voněla jejím parfémem – jasmínem a kořením, vůní, která se držela ve vzduchu jako slib. Klára seděla u toaletního stolku a česala si dlouhé tmavé vlasy, zrcadlo zachycovalo křivku jejích rtů, když si tiše broukala. Byla krásná, vždycky byla, s křivolakou postavou, která jako by vyžadovala pozornost, a zelenýma očima, jež mohly být sladké, ale i kruté, když chtěla. Dnes…

Nikdy jsem nevěřila, že muž jako ty může existovat. Ne pro někoho jako jsem já. Když jsi mě poprvé našel – když ses na mě usmál tím pohledem, jako bych byla vzácná, čistá, jako bych si zasloužila být milovaná – usmála jsem se taky. Ale uvnitř jsem už couvala. Protože jsem věděla, že jakmile zjistíš pravdu, odejdeš. Vždycky odejdou, když zjistí. Nechala jsem tě, abys mě pronásledoval. Nechala…

Nikdy jsem to neplánovala. Kdybyste se mě před pár lety zeptali, jestli jsem šťastná, usmála bych se, políbila svého manžela na tvář a řekla ano. Protože jsem byla. Nebo jsem si to alespoň myslela. Marek byl — a stále je — dobrý muž. Pevný. Spolehlivý. Laskavý způsobem, jakým jen opravdoví muži umí být. Vytvořil nám domov jako katedrálu: kámen po kameni, slib po slibu. Držel mě, když jsem…

Maria byla celý můj svět. Křehká, oddaná, jemná. Dívala se na mě s tím druhem důvěry, který si člověk nemůže koupit ani vynutit. Každý její pohled, každé pohlazení, každé šeptnuté "miluji tě" bylo jako zapečetění toho, kým jsme byli jeden pro druhého. A právě proto jsem věděl, že pokud v jejím srdci existuje touha, kterou bych mohl pomoci naplnit, udělám to. Nebyl to rozmar. Bylo to o lásce tak…