Večer začal tiše. Tlumené světlo lampy, zatažené závěsy, hudba sotva slyšitelná, jako ozvěna našich myšlenek. Seděla jsem na okraji postele, nohy pokrčené pod sebou, tričko sklouznuté z ramene. Vlasy jsem měla rozpuštěné a trochu rozcuchané. Místnost voněla chtíčem. Ty ses posadil vedle mě. Nepromluvil jsi hned. Jen ses na mě díval tím pohledem, který mě nutí zapomenout, kde končí moje…

Večer. Dveře tvého bytu se otevřou a já tě čekám. Všude je ticho. Předsíň je osvícena tlumeným světlem. A já. Na zemi, na koberci. Nahá. Klečím tiše. Vlasy rozpuštěné. Skloněná hlava, ruce na stehnech. A pak se podívám. Do tvých očí. „Vítej doma. Dneska… chci, abys byl jen muž. A já tvoje uvolnění.“ Stoupnu si. Pomalu. Pár kroků. Ruce podél těla. Kůže jemně rozechvělá. Přistoupím k tobě. …

Ráno. Tvoje rty na mém stehně. Jemně. Dlouho. Ale dál nejdeš. Odtrhneš se. Usměješ se. A já vím… že teď už jsem jen tvoje hračka. „Tohle si budeš muset zasloužit, Nixx.“ Ta věta mě málem zlomí. Zůstávám na posteli, kolena k sobě, rty rozkousané, oči přivřené, celá v napětí. Snídaně. Snažím se být v klidu. Sedět s tebou u stolu. Ale v každém pohybu je napětí. Jak si podáváš čaj. Jak si natíráš…

Když by přišel večer, svět by se ztišil. Záclony by se lehce vlnily nočním vzduchem, v dálce by šumělo město. Ale tady, v mém malém světě, existovalo jen to jedno místo – ta jedna místnost, jedno teplo, jedno srdce. Celý den jsme kolem sebe kroužili. Smáli se. Dotýkali se letmo. A pak jsi vlezl pod peřinu. Konečně. Už beze strachu. Už jsi se neptal, jestli smíš. Vlezl sis vedle mě. Hrudník k…