Když vstoupila do pokoje penzionu, dveře za ní tiše zaklaply. On tam už stál. V černé košili, rozepnuté u krku, ruce zkřížené na hrudi a v očích ten pohled, co ji pálil na kůži ještě dřív, než se jí dotkl. „Na kolena,“ zazněl jeho hlas — hluboký, klidný, ale tak silný, že jí v tu chvíli vypnul mozek a tělo šlo samo. Padla na kolena na měkký koberec, hlavu sklonila a čekala. Cítila, jak jí buší…