Je teplá letní noc. Vzduch je těžký, visí nízko, skoro se dá krájet. Všechno je nehybné, napjaté – až na moje srdce. To bije zběsile. Jsem venku. Noc je černá, hluboká. Stojím na holé zemi, připoutaná ke kůlu… nebo je to starý strom? Dlaně mám svázané nad hlavou, hedvábná šňůra se zařezává do kůže. Na sobě mám jen krátkou saténovou noční košilku. Látka se lepí k tělu, vlhne. Začíná pršet. Nejprve…