Byl to jeden z těch dnů, kdyby žádný pes nechtěl být venku, natož, aby se do ulic odvážil vejít člověk. Vítr zohýbal koruny mohutných starých stromů až skoro k zemi. Klaněly se mu? Rozhodně měly důvod. Jako všechno kolem něj. Jako všechno, čemu vládl. Velikánské kapky dopadaly na vyprahlou zem a vpíjely se snad do všeho, co jim přišlo pod ruku. Blesky bičovaly oblohu. Nebe bylo tak temné jako on.…