Sousedská výpomoc III.

Přijíždím z práce a hledám parkování, v beznadějně přeplněném mezidvoře u našeho domu. Vidím jedinou skulinu a rozhodnu se ji vzít útokem, když tu ….

“Tuuuuuuu, tuuuuuu” troubím na debila, který mi svým malým pinďourem, tu skulinku ucpal.

“Ty magore” ventiluju svůj vztek, který pramení z toho, že zase půjdu minimálně dva bloky pěšky.

Bouchnutí dveří mě vytrhne z mého, pěkně chlapsky, ublíženého ega. Juknu tím směrem a koho nevidím. Mou sousedku.
Vystoupila ze svého mrňavého korejce a s pobaveným úsměvem mě sleduje skrz přední sklo.

“To vám moc děkuji” říkám si pro sebe a gestikuluji rukami.
Jen se více rozesměje a zvedne ruce do gesta “sorry kámo”.

“Mrcho” prohodím, jen tak mimochodem a sleduji, jak za kroucení prdelkou, vychází čtyři schody a mizí ve vchodových dveřích, kde se po mě ještě naposledy ohlédne.
Zdálo se mi, že mi poslala vzdušný polibek.

Došlapu k domu, jak jsem čekal, přes dva bloky a jsem rád, když za mnou konečně zaklapnou dveře bytu. Okamžitě ze sebe shazuji všechno oblečení, jako správný chlap, hezky na hromádku na zem a lezu do sprchy.
Proud horké vody mi hladí unavené tělo a roztahuje cévy. Umyju se, oholím a z koupelny jdu s ručníkem kolem beder.

“Tzzzzz, tzzzzzz” drnčí zvonek a já v panice hledám něco na sebe.

“Tzzzzz, tzzzzzz” sakra, ten zvonek musím vyměnit, je to šílený.

Jdu jen tak a spěšně otevírám dveře tak, že stojím za nimi a vykukuje mi jen hlava a rameno.

“Dobrý den sousede, chtěla jsem jen ….” slyším zmlknuvší hlas, z úst sousedky, jež mi před půl hodinou zabrala místo.

“Tak jinak.” řekla s plamínky v očích a opřela se silou o dveře, které jsem já blbec, postaven se skříženýma nohama neudržel a musel odskočit, abych sebou nesekl v předsíni.
Při tom se mi uvolnil chabý uzlík na ručníku a ten se poroučel k zemi.
Mrkl jsem po něm na zem a než jsem zdvihl zrak zpět k ní, tak jsem uslyšel cvaknutí dveří.
Stála uvnitř a hleděla mi do očí.
Skoro.
Pokud bych je měl někde pod břichem.

“Koukám, že jsem se přišla omluvit v nevhodnou dobu” řekla vesele, když zaregistrovala péro, zdvihající hlavu k nečekané návštěvě.
“Přijdu radši jindy” vypustila z úst a otáčela se k odchodu.

“Ať vás to ani nenapadne.” skoro jsem vykřikl a udělal krok k ní.

“Nenapadne” uculila se a pokračovala:”Jen mi to přišlo, jako dobrý vtip.”
Přiskočila ke mně a přisála se k mým rtům, chytíc už tuhý penis do chladné dlaně.

“Za co bych se vlastně omlouvala? Už dvakrát jste mě přivedl do rozpaků a měla bych se spíš pomstít.” řekla s úsměvem, když mě přestala líbat.
Rukou ale dál masírovala mé péro a začala se sklánět. Hryzla mě střídavě do obou bradavek a pak s nosem zabořeným do mého porostu na hrudi a břiše, sjížděla dolů.
Poklekla, rukou si přidržovala penis, přetáhla mu kapuci a se zájmem si prohlížela nalitý žalud.
Stříkací dírka na jeho vrcholu uronila slzičku a ona ji s chutí slízla.
Mlaskla a vsála žalud mezi rty.

Sála a cucala mi péro jako zběsilá a já cítil, že tohle kolo, nebude mít dlouhého trvání. Chytil jsem ji za vlasy a snažil se jí od něj odtrhnout, ale nedala se a já už zažíval to sladké mrazení a koule přitahující se ke kořeni kokota, dávaly tušit, že cesty zpět není.

“Jooo, joooo, už budu, už budu, jooo” vyrážel jsem ze sebe, ale naprosto zbytečně, protože ona to dávno věděla.
Ještě několik tahů a byl bych v ráji, jenže zatím mě čekalo jen peklo.

Kousla mě do žaludu, stiskla silně kořen, pak vstala a odešla do obýváku.

Stál jsem v předsíni nahej a nasranej, protože utnout to v tuhle chvíli, bylo k posrání.

Sebral jsem ručník u nohou a běžel za ní. Byla už svlečená a po čtyřech lezla na gauč, prdelí otočenou ke mě. To neměla dělat.
Zatočil jsem ručník, napřáhl se a
“PLESK”
Cíp vlhkého ručníku olízl hebkou pokožku jejího zadku a ona vyjekla. Chtěla rychle zajet do rohu eLkového gauče, ale …
“PLESK”
Druhé svižné olíznutí červené půlky a další tiché zasténání.

Zahodil jsem ten kus látky na zem a bleskurychle skočil za ní.
Chytil ji za kotníky, podtrhl jí nohy tak, že padla prsama na gauč a přitáhl si ji na okraj.
Chtěla se otočit a utéct z dosahu mých tlap, ale už bylo zkrátka pozdě. Držel jsem ji pevně.
Upustil jsem její nohy, ty padly koleny na podlahu. Přiklekl jsem jedním kolenem, vedle jejích a druhou nohu dal vedle červené prdelky. Jednou rukou jsem ji tlačil do gauče a druhou směřoval péro k jejímu pokladu.

Zajel tam jako do másla, byla mrcha pěkně vzrušená.

“Co to mělo znamenat, sousedko?” zeptal jsem se, když žalud s čvachtnutím narazil na čípek.
Vyhekla a do látky gauče zamumlala:
“Něco takového jsem čekala, aaaaah” přirazil jsem znovu.
“Pomsta spojená s vaším vyprovoková… aaaaah” nedokončila větu při dalším přírazu.

“Šukejte mě, prosím”

“Aaaaach, joooooo, mmmmmm, jooooo” a já konečně slyšel její úžasné hekání in natura, ne jen nasraně přes strop, oddělující naše byty.

Nemohl jsem konkurovat šukací mašince, vedle jejího gauče výdrží, ale ve finále jsem jí nacákal plnou pusinku smetany, což ten její sterilní umělý kamarád nedokáže.

Nádherně mě dokouřila a ještě že se ráno nešlo do práce, protože k sobě neodešla.

Dobré sousedské vztahy, jsou základem bytovkového spolužití :)