Jednou po tréninku

Volné pokračování povídky: „Zazděný trénink“.

Já jsem Lucka a už to byly skoro dva měsíce, co jsme Já a Julča dostali na prdel od našeho trenéra pana Ležáka. Obě jsme dostali výprask na holou, když jsme místo tréninku vyrazili po nákupech. Všechno vzal už čas a ani trenér už se v tom dál nevrtal a bral to za hotovou věc. Mezitím už jsme se i kolikrát nasmáli, a tak prostě celkově bylo všechno fajn. Až do dneška. Měli jsme po tréninku, šli do šaten a do sprchy. Po nás měli přijít kluci z fotbalu, tak jsme měli asi půl hodiny, abychom vypadli. Všechny jsme si v šatně svlékali plavky a pak šli nahé pod sprchu. Měli jsme tam jenom čtyři kabinky, tak jsme se museli postupně prostřídat. Jak kluci z fotbalu měli chodit po nás, tak se kolikrát snažili do šatny vecpat dřív, aby nás mohli sledovat, jak se převlékáme, nebo ve sprše. Pro nás to nebyla žádná novinka, tak jsme si na ně dávali pozor, ale stejně se jim občas povedlo nás překvapit. Byl jsem až v poslední skupince holek, která měla jít pod sprchu. Vlezla jsem si do kabinky, začala se mydlit a ostatní holky už byly povětšinou v šatně a oblékali se. Chtěla jsem si umýt vlasy, a když jsem zaklonila hlavu, abych si opláchla šampón, uviděla jsem stín za malým okénkem, které bylo ve sprše. Opláchla jsem si obličej, abych mohla zaostřit, a v tom jsem uviděla obličej jednoho z kluků, který nás skrz ventilačku šmíroval.

Dvě holky tam stále nahé před kabinkou, já jsem vyběhla z kabinky a začala jsem křičet: „Šmírááááku!!“. Všechny holky se podívaly směrem k okénku a začali po něm stříkat vodou a házet věcma, ale on se jenom smál a dál nás všechny šmíroval. Přestala jsem se zakrývat, přiskočila jsem k okénku a tyčkou, která tam byla připravená, jsem ventilačku zabouchla. „Hajzl jeden“, jedním hlasem jsme s holkama zvolali. Zbývalo nás tam asi pět holek, šli jsme do šatny, oblékali se a komentovali toho šmíráka, a používali přitom značné množství sprostých slov a nadávek. Normálně bychom si akorát zanadávali, možná si na ně zakřičeli a šli bychom dál. Ale tentokrát když jsme vylezli ven, tam stála celá jejich tlupa čítající asi dvacet kluků, čekala před chodbou u bazénu a dotyčný šmírák jim názorně popisoval naše nahá těla. Přitom na nás postupně ukazoval a rukama naznačoval velikost prsou. Přitom ještě dodával: „Ta je vyholená a má pěkný trojky. Tady máme obrovský bradavky. Tahle má bobra a sotva dvojky“, atp. Všichni kluci z toho měli neskutečnou srandu a smáli se, až se skoro nemohli nadechnout. Bylo to tak trapný tam kolem nich procházet jako uličkou hanby, když si mě všichni představovali nahou podle popisu toho zmetka, a snažila jsem se jim aspoň vrazit pár facek. Kluci se začali cpát do šatny a my šli kolem bazénu k východu. Ještě u dveří jsem je slyšela, jak se smějou a já se rozhodla, že tohle jim nedaruju zadarmo. „Počkejte holky, já jdu ještě za trenérem“, volala jsem na zbylé členky týmu, ale ty pospíchali a nechali mě tam samotnou. Ale já jsem byla rozhodnutá, že se jim pomstím. Došla jsem ke kanceláři trenéra a zaklepala.

„Dále“, ozvalo se a já vstoupila dovnitř. „Co potřebuješ, Lucko?“, obrátil se na mě trenér vlídně od stolu. „Trenére, zase nás tam kluci šmírovali a už lezou i do ventilačky a očumujou nás ve sprše“, napráskala jsem je. „Kdo tam leze?“, ptal se mě trenér. „No kluci z fotbalu. Furt se nám cpou do šatny a dneska jeden vylezl i do ventilačk“, odpověděla jsem. „Jako naši kluci z fotbalu?“, nechtěl věřit trenér. „Jo, vždycky když jdou po nás!“, zněla moje odpověď. Trenér se podíval z okénka přes bazén směrem ke dveřím do šatny. „Tak tohle hnedka vyřešíme. Pojď se mnou!“, nakázal mi trenér a vstal od stolu. Trenér nasadil takové tempo chůze, že jsem musela popoběhnout, abych mu stačila, když jsme obcházeli bazén. Došli jsme ke dveřím od šatny, trenér vzal za kliku, rozrazil dveře a za ruku mě vtáhnul dovnitř. Tam bylo pět kluků převážně v trenkách, ale jeden byl nahý, a jak nás uviděl, tak si rychle zmuchlal ručník, aby si zakryl rozkrok a začal křičet, abych vypadla. Trenér ho okřiknul, aby byl zticha a pak se otočil na mě: „Kterej to byl?“. Já jsem rychle proběhla obličeje kluků v šatně, ale dotyčného jsem neviděla. „Tyhle to nebyly“, odpověděla jsem. Trenér mě vzal za ruku, provedl šatnou a vstoupil se mnou do sprchy. Musím říct, že se mi to líbilo a měla jsem možná i deset vteřin na to, abych si prohlédla pinďoury zbylých asi patnácti kluků. Někteří se spolu prali, někteří byly pod sprchou, a další čekali nazí před sprchou. Všechno to byly hubený kluci, některý zarostlý, ale většina je měla pěkně vyholený a při pohybu se jim krásně pohupovali mezi nohama spolu s koulema. Pak si mě a trenéra jeden z nich všimnul a začal na mě křičet, abych vypadla a postupně si všichni kluci zakrývali svoje nádobíčko a stydlivě se kroutili.

„Ticho!“, okřiknul je trenér tak rázně, až jsem se ho já sama lekla. „Kterej to byl?“, otočil se trenér s otázkou na mě. Já jsem si prohlídla všechny kluky a pak ho uviděla, jak akorát vylejzá z poslední kabinky a motá si ručník kolem pasu. Ukázala jsem na něj rukou se slovy: „Tenhle, ten lezl támhle do ventilačky“, a ukazovala jsem na zavřené okénko. Dotyčný se zalekl a zůstal stát jako zkamenělý. Trenér přerušil vteřiny trapného ticha: „No jasně, Nováček. Jak je někde průser, ty u toho nemůžeš chybět viď!“, a díval se na něj pohledem tak ostrým, že by s ním mohl řezat beton. „Už jsem ti to říkal několikrát a myslel jsem si, že dost jasně, ale evidentně jsi dostal málo!“, pokračoval trenér, pak udělal několik kroků, chytil ho za ruku a vlekl ho nahého ven ze sprchy. „Ale já jsem to, nic, nevím“, snažil se obviněný vykrucovat, jenže trenér ho přerušil, když promluvil mým směrem: „Lucko, ty můžeš jít domů, já už to tady vyřídím“, pak se ohlédnul na Nováčka: „A ty půjdeš se mnou“. Vyšel ven ze sprchy s vlajícím Nováčkem za sebou, když nasadil stejné tempo chůze jako předtím. Ještě jednou jsem se ohlédla na nahé kluky ve sprše, ale jak za trenérem bouchly dveře, začali na mě pořvávat, abych vypadla, tak jsem rychle zmizela. Zavřela jsem dveře šatny a sledovala, jak za sebou trenér táhne trestance. Nováček si ještě tak do půlky cesty dokázal udržet ručník zakrývající jeho slabiny. Trenérovo svižná chůze, ale způsobila, že Nováček ručník upustil tak jsem sledovala, jak zcela nahý dobíhá trenéra, šourek se mu pohupuje v rozkroku a pinďourek se mu při tom odrážel sem a tam od stehen.

Pak už jsem viděla jenom jeho zadek, když ho trenér zatahoval do chodbičky k jeho kanceláři a pak třísknutí dveří. Šla jsem k východu ze stadionu, ale hlodala ve mně zvědavost, co se asi bude dít. Zastavila jsem se ve dveřích, už jsem byla jednou nohou venku, ale zvědavost zvítězila, já se otočila a šla nazpět. Opatrně jsem oběhla bazén z druhé strany a připlížila jsem se k oknu vedoucímu do kanceláře trenéra. Opatrně jsem nakoukla dovnitř. Nováček stál nahý uprostřed místnosti, díval se do země, ruce měl složené v rozkroku a zakrýval se s nimi. Trenér seděl na židli před stolem a nadával mu. Vyčítal mu jeho chování a taky, že to je opakovaně, co s ním řeší nějaký problém. „Já už nevím, co s tebou mám dělat. Když ti po dobrém domlouvám, tak to nefunguje. Když ti nadávám, tak to nefunguje. Dostal si i přes prdel a asi ti to taky bylo málo!“, promlouval mu trenér do duše. „A dívej se na mě, když s tebou mluvím!“, přikázal trenér. Nováček zvedl oči. „No já čekám na nějakou radu, co s tebou mám dělat?“, řekl trenér a čekal pár vteřin na jeho reakci. On ani nešpitnul. Trenér vstal a začal si rozepínat pásek u kalhot. Rozepnul přezku, pak ho pomalu vytáhnul a přehnul na polovinu délky. Nováčkovi se na obličeji začal objevovat vyděšený výraz. „Když to nejde po dobrým, tak to půjde po zlým, ale já z tebe udělám slušnýho člověka!“, řekl trenér a plesknul si páskem o ruku. Pak mu rukou naznačil, aby se postavil před něj. Nováček opatrně došel k trenérovi, ten se opřel o stůl a pak si ho přehodil přes koleno. Přesně jsem věděla, jak se musel cítit, protože jsem sama byla v přesně stejné situaci, když mi dával trenér výprask na holou. Trenér si připravil pásek v ruce, pak se napřáhnul a na Nováčkovo holý, vyšpulený zadek dopadla první rána, až se prohnul v zádech. Pak přišla druhá, třetí a na to už se snažil zadek zakrýt rukou.

Trenér ho chytil za ruku a přidal mu další dvě přes prdel řemenem a on se snažil zakrýt druhou rukou. Trenér se nenechal rozhodit a vždy se trefil na volné místo, kde zrovna ruce neměl a jednou ho švihnul i přímo přes ruku a to už se Nováček snažil vykroutit a sednout si. Trenér si ho zase nadhodil přes koleno a přidal mu aspoň pět pořádných plesknutí páskem v rychlém sledu za sebou. Ještě chvilku takhle spolu zápasili, ale přes veškeré pokusy o odpor, jich musel dostat aspoň čtyřicet a pokaždé to plesklo přes celou místnost. V tu chvíli jsem byla ráda, že já jsem dostala výprask jenom rukou a né řemenem. Když se Nováčkovi povedlo se po druhé vykroutit a sednout si na zem, tak trenér vstal ze stolu a postavil se nad něj. Chytil ho v podpaždí a zvedl ho. Pak mu nakázal, aby se postavil ke stolu. Nováček se předklonil, opřel rukama o desku stolu, a vystrčil zadek. Protože byl stůl pod oknem, stál úplně nahý čelem ke mně, ale jak jsem byla v podřepu u okraje okýnka, tak přes desku stolu jsem mu viděla jenom kousek pinďoura. Trenér se napřáhnul až za záda a pak řemen plesknul přes Nováčkův zadek, on cuknul pánví v před a já ho tak uviděla celého včetně šourku s koulema. Znova se nastavil a přišla druhá rána přes jeho půlky až to plesko snad přes celej stadion. Na jednu stranu mi ho bylo i líto, ale na druhou stranu nás neměl šmírovat, tak jenom sklízí, co zasel. A taky se mi to docela i líbilo. Sledovat nahýho kluka, jak dostává výprask řemenem na holou. Penis se mu pohyboval v rytmu dopadů pásku na jeho zadek, ale já jsem byla stále jenom na krajíčku okna a chtěla jsem vidět víc. Padlo na jeho zadek už asi dvacet ran.

Zkusila jsem se více naklonit před okno, ale v tom jsem uslyšela ostatní kluky, kteří se již osprchovali, převlékli a vycházeli ze šaten ven. Ohlédla jsem na ně, jestli mě některý z nich neviděl, ale v tom jsem úplně ztratila ostražitost a udělala další půl krok před okno. Viděla jsem, že kluci si mě nevšimli, ale když jsem se otočila zpět do okna, stál Nováček vedle stolu a rukama si kryl rozkrok. Trenér držel záclonu za roh, aby odkryl okraj okna a díval se přímo na mě. „Luciééé!“, zakřičel tak, až jsem se lekla, spadla na prdel a málem do bazénu. Než jsem se stačila zvednout, trenér to oběhnul a stál nade mnou. „Co si myslíš, že tady děláš?“, okamžitě spustil a zvednul mě ze země jako bych byla hadrový panáček. V jedné ruce pořád držel pásek, já byla v tu chvíli podělaná strachy a chytila jsem se za zadek. „Tak ty si stěžuješ, že vás šmírujou, a pak jdeš dělat to samý? To se mi snad jenom zdá!“, křičel na mě. Pak mě chytil za culík a odtáhnul mě do kanceláře. Tam stál Nováček pořád u stolu a přes zadek mě křížem krážem rudé pruhy od pásku. Mně se málem zastavilo srdce u představy, že taky takhle dostanu. „Opravdu nechápu, co to s váma je a chováte se jako malý spratci!“, křičel trenér v kanceláři. „S tebou mluvím taky Nováčku“, okřiknul stále zády otočeného trestance, který se k nám otočil čelem a díval se do země, stejně jako já. Pak trenér pokračoval: „Opravdu jenom řezat a řezat, to jediný, co na vás platí“, a s páskem v jedné ruce se po mě natáhnul. Já jsem chtěla uskočit dozadu, ale trenér po mě chmátnul a přitáhnul si mě. Já měla oči upjaté na ten pásek, co držel, a v duchu prosila, abych ho neokusila.

Trenér mi stáhnul kraťasy až k zemi, pak mě chytil v zádu za tanga a zatáhnul mě za ně tak silně, až jsem si stoupla na špičky, mezi půlkami jsem je měla napjatý jako rybářskou strunu a taky se mi zařízly hluboko mezi stydké pysky. Snažila jsem se na špičkách udržet balanc a dívala se přitom na Nováčka, který ale svým pohledem směřoval mezi moje nohy, kde zařízlé kalhotky nenechávali moc fantazie a skoro všechno bylo odhalené. V tu chvíli to přišlo, trenér sebou škubnul a mě přes zadek švihnul pásek. Štíplo to jako blázen a kdyby mě trenér nedržel za kalhotky, tak jsem si dřepla na zem. Pak jsem dostala druhou, třetí, pátou ránu a začínala jsem popotahovat. „Jak to ten kluk vydržel?“, říkala jsem si v duchu. Snažila jsem se zakrývat rukama, ale trenér mě klidně plesknul přes ruku, když mu vběhla do rány. Dostala jsem jich asi patnáct, když trenér přestal a musím říct, že to bylo na zapamatování více než dost a pustila jsem i pár slziček. Pak odhodil pásek na stůl a přidal mi ještě na každou půlku jednu rukou, až jsem málem nadskočila. Pak mi konečně pustil kalhotky a já došlápla zase celou nohou na zem. Postavil mě vedle nahého Nováčka a posadil se ke stolu. „Doufám, že tohle bylo naše poslední diskuze na tohle téma a už se k tomu nebudeme muset vracet, nebo …“, a natáhnul se po pásku na stole a výhrůžně s ním máchnul naším směrem. „Teďko oba dva švihejte, než si to rozmyslím!“, a ukazoval na dveře, pak se otočil zpátky ke stolu.

Nováček na nic nečekal a hbitým krokem se klidil z kanceláře. Já šlo krok za ním, i kraťasy jsem si natahovala v chodbičce, ale až poté, co jsem si z pindy vylovila zaříznuté kalhotky. Nováček šel nahej rovnou do šatny, akorát si po cestě sebral ručník, který před tím ztratil. Já jsem šla rovnou k východu a pak pelášila domů. Doma jsem se v koupelně svlékla do naha a v zrcadle sledovala. Pruhy od pásku už se začínali ztrácet, ale od trenéra jsem měla na každé půlce obtisklou celou jeho dlaň ještě asi čtyři dny. Co vím, tak to bylo naposledy, co si některý z kluků v klubu troufnul vlízt do té ventilačky, aby nás šmíroval.

Bowlller