Desátá povídka . O princezně a jahodě.

Bylo, nebylo. Toto je vyprávění předávané po mnoho dlouhých zim a generací. V dobách dávných bylo jedno malinkaté Královstvíčstvo Chřibské. Královskému rodu se narodila sličná princezna, taková malá zrzečka to byla. Jedné noci, nad kolébkou se sešly tři sudičky. Jedna jí přiřkla krásu, druhá chytrost, třetí však, jak to v životě bývá, prokletí. Vyřkla: Pannou musíš býti a rozkoše poznati, bez ztráty věnečku. Jinak ztratíš svou krásu a chytrost. Léta ubíhaly, princezna rostla do krásy a její chytrost předčila všechny v království. Kletba se dosud nevyplnila. Blížící se 18. narozeniny princezny měly však vše změnit. Taková krásná a chytrá princezna neměla o nápadníky nouzi.

Královská narozeninová hostina přinesla novinky, při opulentní hostině se stala věc nevídaná. Princezně spadl do polévky její krásný dlouhý zrzavě zářící vlas. Do té doby se nic takového nestalo. Celá v rozpacích se chtěla omluvit všem těm princům, ale zničehonic si nemohla vzpomenout a slova se jí pletly. Osud se začal plnit.

Každým dnem na sobě pozorovala, jak se její dokonalé tělo mění, vlasy zůstávají v kartáči, pupínek na obličeji se snažila zamaskovat těmi nejlepšími pudry. Její mysl už nebyla tak bystrá.

V tu chvíli se dozvěděla o svém prokletí. Jak tuto hádanku a kletbu zlomit? Povolali nejlepší lékaře, hádankáře, nic nezabíralo. Královskou pokladnu to stálo nemalé jmění. Král v rozčílení vyřkl: Kdo princeznu nezbaví prokletí, tomu ať jazyk zdřevění! Zkoušelo to mnoho lidí, avšak žádný neuspěl. Princezna celá nešťastná, se jednoho dne sbalila a odešla z královských komnat, sama hledat pomoc.

Chodila a bloudila krajem, z krásné princezny se časem stávala otrhaná dívka. Jednou přiklopýtala k jedné skále, pod skalou našla malou jeskyňku. Tam složila hlavu a zabydlela se.

Při hledání práce v lese jednoho dne zabloudil ke skále švarný ogara z Valašska. O princezně neměl tucha, viděl jen ustaranou dívku. Ona mu nabídla džbánek vody a lesní plody. Nepohrdl, ta má dobré srdce, pomyslil si. Letní bouřka ho nepustila dál, ale princezna ho pustila do své útulny. Při posezení mu pověděla své trápení, jak toto prokletí zlomit. Valašský ogara přemýšlel, kul pikle jak na to. Asi už zůstanu sama ve své jeskyňce, povzdechla princezna.

Ogarovi ty slova běží hlavou a přemýšlí.

Heuréka, zvolal...

Vzal dívku za ruku, pohladil a řekl: Zkusím tě zbavit tvého prokletí. Připomněla mu, co se stane, když se to nepodaří. Co už, odvětil, co se má stát, stane se.

Vzal princeznu za obě ruce, postavil před sebe, podíval se ji do očí a pravil: Poslouchej můj hlas a dělej co ti pravím. Princezna pokývala hlavou na znamení souhlasu.

Princezno, neboj se a užívej si tuto chvíli, pošeptal jí do ucha.

Stále držel princeznu za ruce, klekl si před ni, princezna opakovala po něm. Teď tě položím na záda, princeznu jemně položil na ovčí kůže. Princezna ulehla do tlusté vrstvy kůží. Přiblížil se k ní a položil ruce na její útlé kotníky. Princezna přivřela oči a čekala co bude dál. Jeho pevné a mozolnaté ruce zajely pod jejích mnoho vrstev sukní, dokud se nedotkly lýtek. Pomalým tahem tam a zpět je lehce promasíroval. Princezna se jen zavrtěla ve svém pelíšku. Ogarovi však sukně zavazely při výkonu činnosti. Proto je vyhrnul, napřed nad kolena, pak ještě výš, stále to nebylo ono. Přizvedl její zadeček a ohrnul jí sukně tak, že jí překryly hlavu. Její bělostná kůže se mu zjevila a on lišácky pokračoval v odhalování tajemství. Rukama přejížděl od kotníků ke kolenům, po zadní stěně stehen až k zadečku. Princezna dosud nepoznala takovou léčbu, pamatovala však jeho slova: Užívej si tuto chvíli. Slastně vzdechla. Polibky nešetřil a líbal její nožku, od kolen nahoru až k podbřišku. Kolena princezny se začaly od sebe samy vzdalovat. Ogara neváhal a prsty sjížděl po vnitřní straně stehen, přidal své rty, jazyk zanechával na stehnech vlhkou stopu až k jejímu ochmýřenému lůnu. Princezna si tuto chvíli užívala a jeskyňkou se ozývá její slastné vzdychání. Ogara se přiblížil jazykem k chomáčku kudrlinek, prsty lehce rozevřel, opravdu je panna. Nenechal jsem se napálit, v duchu si řekl pro sebe. Jazykem rozevřel její jeskyňku v jeskyňce. Poprvé ochutnal, ta chuť něco připomínala, ano, už ví. Jahody, voní a chutná jako jahůdka. Obkroužil její poštěváček, začíná se prokrvovat a barvit do barvy jahody, jak trefné přirovnání. Princezna neznalá, co se to děje, její pánev začíná kroužit a tělem prochází neznámé pocity. Ogarův jazyk, mrštný jako ještěrka v létě, kmitá po její jahůdce, přitlačí silou na hebké závojíčky princezny a vylizuje misku rozkoše. Princezna sténá a ruší denní spánek netopýrů, ruce hledají, čeho se držet, nic tu není, jen hlava ogary v jejím mezinoží. Silou zatlačí na jeho hlavu, jazyk zatlačí na její rozdováděné lůno, poslední kmit jazykem. Princeznou prostoupila extáze dosud nepoznaného, třese se v orgasmickém uvolnění, její studánka uvolnila poprvé její pramen a řine se poprvé ven, šťávička stéká po obličeji ogary a vsakuje se do kůží.

Kletba osudu je zlomena! Princezna poprvé prožila rozkoš, aniž by ztratila věneček. Princezna zázračně omládla zpět do svých 18 let, rozum znovu ostrý a pohotový. Šťastný král vystrojil velkolepou svatbu a ogara dostal glejt na těžbu dřeva v celém království.

Tento příběh je pravda. Sami se můžete přesvědčit na tomto místě:

49.1805497N, 17.3429418E

A ještě jedna zajímavá věc se váže k tomuto příběhu. Všichni ti neúspěšní léčitelé princezny se usadili kousek od toho místa. Na Hané, a protože jim zdřevěněly jazyky, tak mluví trochu "Pomalé, ale s rozvahó, co řeknó a udělajó”.