Cestou do práce

Ráno bylo jako každé jiné, když zazvoní budík a je nutné odjet do práce. V pracovní dny nemívám čas vyhonit si ranní erekci, a tak ji, jako obvykle, rozchodím mezi ložnicí, koupelnou a kuchyní. Zkontrolovat, jestli mám všechny klíče, peněženku a mobil a honem do garáže. Ještě před tím, než se zavřou vrata garáže, se začnu těšit do kanceláře na kafe. Jedu po miliónté známou trasou, míjím známá místa a moc je ani nevnímám. Venku prší, ale je celkem teplo.
Trafika, kde málokdy někdo něco kupuje, zastávka MHD, ze které právě vyjíždí autobus a který, jako slušný řidič pouštím… jenže v tom ve zpětném zrcátku vidím, jak po chodníku běží postava, mává na autobus, který se ale zařazuje do proudu aut a pomalu odjíždí. To už ta postava doběhla až k mému autu. Okénkem na straně spolujezdce vidím udýchanou ženu v sukni těsně nad kolena, rozhaleném kabátě a s výrazem zoufalého zklamání, se kterým rozhodila rukama ve známém gestu zmaru. Zapnul jsem blikačky, zajel do zálivu pro autobus, stáhnul okénko a ptám se, jestli nechce někam svézt. Podívala se na mně nejdřív dost nedůvěřivě, ale pak, jakoby si řekla že je jí všechno jedno, pokrčila rameny a povídá:
„No, potřebuju až do Modřan. Tam asi nejedete, co?“
Bleskově jsem se rozhodnul. Modřany sice nemám na trase, ale protože nikam nespěchám a jediné, co mě táhne do kanceláře, je kafe, tak odpovídám:
„Není problém, klidně si nasedněte a povězte mi, kam přesně chcete.“
Když dosedla na sedadlo spolujezdce, zavanula mi do nosu směs jejího parfému a dešťového vlhka. Asi byla ráda, že ji někdo nabídl odvoz. Když mi popsala, kam přesně potřebuje odvézt, začala si svlékat zmoklý kabát. Všiml jsem si krajkové podprsenky v bílé blůze a toho, že si všimla mého pohledu.
„Jsem mokrá úplně všude“, pronesla a dodala: „a kde nejsem zmoklá, tam jsem zpocená“ a s lehkým úsměvem se otočila na mě. Evidentně čekala, jak zareaguju. Samozřejmě jsem ten dvojsmysl pochopil a rozhodl se na hru přistoupit.
“Úplně všude?“, odpověděl jsem otázkou a nechal pravačku na řadící páce.
„Ano, úplně. Můžete se přesvědčit, jestli chcete.“ Nespouštěla ze mě oči a požila svou ruku na mou. Zvedl jsem dlaň z řadící páky a ucítil, jak mi ji jemně táhne nad své stehno. Pak mi ruku přitlačila dolů a posunula co nejblíž svému klínu. V poklopci mi brnklo a mozek mi přeskočil ze standardního módu: „pozor, cizí ženská, ať si nenaběhneš!“ do klasického mužského: „kunda nablízku, jak se do ní dostanu?“. Mírně jsem jí stiskl stehno a posunul svou dlaň co nejblíž jejímu klínu, jak jen to dovolovala její sukně.
V tom se na sedadle nadzvedla, vyhrnula si sukni až k pasu, svezla se zase dolů a mírně roztáhla nohy. Opět se na mě podívala a pronesla: „No sáhněte si.“ Fascinovalo mě, jak mi nabízí k osahání svou píču a při tom mi stále vyká. V kalhotách jsem měl najednou tak plno, že jsem si musel poposednout rychle si porovnat nádobíčko, ale rychle jsem vrátil pravačku mezi její stehna a po mírném faldíku jejího břicha sjel prsty dolů pod okraj světle modrých kalhotek a nahmatal hladce vyholenou, opravdu vlhkou, štěrbinku, do které můj prostředník snadno vklouzl. Nechal jsem ho uvnitř, jen na kraji, a snažil se soustředit na řízení.
„Máte pravdu, jste tady úplně mokrá“, a bál jsem se pohnout, aby mi prst z toho teplého vlhka náhodou nevyklouzl. To už jsme se ale blížili k poliklinice v Modřanech. Chtě nechtě jsem musel vrátit ruku na řadící páku, ona si urovnala sukni a když vystupovala, obrátila se mně a zeptala se:
„Ráda bych Vám pořádně poděkovala. Kdybyste měl ještě čas, do deseti minut jsem zpátky. Chcete?“
Kdo by nechtěl. Byla to hezká tmavovláska kolem 45 let, ale věk nikdy neumím odhadnout správně. Snažil jsem se zachovat nadhled a odpovědět klidně, i když každý kousek mého těla řval „chci tě tady a hned“. V kalhotách mi cukalo a cítil jsem, jak se mi do slipů vpíjí kapička touhy ze špičky naběhlého žaludu.
„Není problém, zařídím si to. Tak za deset minut počkám s autem před východem z polikliniky, jo?“ Přikývla, naklonila se ke mně, čapla mě za naběhlý poklopec, dala mi pusu na tvář a zašeptala: „Jo“. Přibouchla dvířka a rychlým krokem se vzdalovala od mého auta. Kdyby se za mnou neozval klakson řidiče, kterému jsem blokoval cestu, asi bych tam stál, a to doslova, celých těch deset minut.
Když jsem po snad nejdelších deseti minutách v životě pomalu přijížděl před hlavní vchod polikliniky, viděl jsem známou sukni i halenku, protože přestalo pršet a kabát si nesla přes ruku, jak schází schody a rozhlíží se kolem. Přiblížil jsem se k chodníku, ona otevřela zadní dveře auta, odložila tam kabát a kabelku a přisedla si vedle mě.
„Jsem vyřízená, ještě jedou děkuju. Stihla jsem to včas, a to díky tobě, borče. Teď mám celý zbytek dopoledne pro tebe. Vydržel jsi čekat, nebo sis ho už vyhonil sám? Tak jedeme, ne?“
Byl jsem z ní trochu paf, protože to, jak ze zdvořilé konverzace s vykáním přešla do familiárního tykání a intimních detailů, mě překvapilo. Ale hned jsem se vzpamatoval, otázkou na její jméno získal trochu času a vydal se na cestu.
„Jméno není důležité, oslovuj mě, jak se ti líbí. Tady odboč doprava a na světlech rovně“, pokračovala, jako bychom jeli po deseti letech manželství na dovolenou na Orlík. Dál jsme jeli mlčky, bez doteků, jen občas strohý pokyn ke směru cesty. Za necelou čtvrthodinku jsme jeli po nějaké zapadlé, skoro polní cestě někde u Komořan, když mi řekla: „Tady zastav“.
Vystoupila, sedadlo spolujezdce posunula dopředu, co to šlo, sedla si na zadní sedadlo, kabát s kabelkou přehodila dopředu a řekla: „Tak pojď ke mně, ne? Přece jsem ti slíbila pořádně poděkovat“ a rozepnula si na boku sukni. Vystoupil jsem, posunul sedadlo řidiče rovněž do přední polohy a usadil se vedle ní. Hezky voněla, sukni už měla sundanou a rozepínala si halenku. Vzal jsem jí za ruce, přesunul je k mému poklopci a zbylé knoflíčky na halence se chystal rozepnout sám. V tom zvedla ruce, a tak jsem jí stáhnul halenku přes hlavu i se zapnutou podprsenkou. Z krajkových košíčků na mě vykoukly kozičky s nápadně tmavými a velkými bradavkami. Vzal jsem její prsy do rukou a k jednomu se přisál jako mimino. Její bradavka, kterou jsem objížděl jazykem byla ztopořená jako moje péro. Protože jsem si při přesedání už rozepnul pásek, povedlo se jí nyní rozepnout mi kalhoty úplně a lovila v mých slipech poněkud chladnými prsty penis s naběhlým žaludem. Nadzvedl jsem se a kalhoty sundal. Při šukání nesnáším ponožky na nohou, ale tady na to nebyl čas ani prostor. Nechal jsem je být a díval se, jak mi pomalu stahuje slipy tak, že mi ztvrdlé péro gumou táhne dolů, div mi ho nevyvrátí, a když ze slipů vyklouzlo, prudce se mi vrátilo nahoru, až mě plesklo na břicho.
Roztáhl jsem nohy jak na gynekologickém křesle a sledoval, jak mi levou rukou bere koule do dlaně a pravou přetahuje předkožku přes žalud. Rozevřela rty, mírně vyplázla jazyk, položila si na něj mýho ptáka a pomalu ho vtáhla do pusy. Oběma rukama mě chytla za stehna a začala hlavou různě kroužit, pohybovat a házet a já měl pocit, že se mi roztrhnou koule. Pak se mi pomalu začala sunout pusou až ke kořeni, až se spodním rtem dotkla koulí a nos mi zaryla do břicha. Setrvala takhle několik vteřin, kdy nedýchala já měl žalud až někde v hluboko v jejím krku a hlavou mi blesklo, že tohle jsem zatím viděl jen na PornHub. Pak pusu otevřela, vysunula si čuráka z krku, trochu se zakuckala a nechala ze svých rtů stéci dlouhé provazce slin dolů, na moje břicho, koule i ptáka. Takhle oslintanýho ho jemně sevřela v dlani a začala pomalu honit. Přitom zvedla hlavu a podívala se mi do očí. I když už jsem byl téměř mimo, četl jsem ten pohled, myslím, správně. Vyždímám tě do poslední kapky!
Párkrát mi přetáhla předkožku přes opatlaný žalud a klekla si na sedadlo. Přisála se mi v předklonu na koule, až to zabolelo, a přitom si téměř ladným pohybem stáhla silonky i s kalhotkami. Pak se nasunula nade mne já čekal, že se mi nabodne kundou na péro, ale ona šla dál, až k mému obličeji, ukazováčkem a prostředníkem levačky si rozevřela pysky a řekla:
„Vyplázni jazyk, co nejvíc můžeš“. Ochotně jsem to udělal a ona mi na něj nasunula svojí vyholenou kundu s tmavými okraji pysků a já ucítil její vůni i chuť v jediném mohutném vjemu, který mi opět napřímil vadnoucí péro do strnulosti. Začala se mírně kroutit v bocích, co to jen prostor auta umožňoval a já cítil na nose její vzrušením naběhlý poštěváček a na bradě kundí šťávu, která se jí pomalu začala řinout z rozdrážděné pičky. Chytil jsem ji za zadek a přitiskl si ji na obličej, co to jen šlo, ona se prohnula, plivla si do dlaně a začala mi zase pomalu honit péro, ovšem tentokrát bylo sevření její dlaně velmi pevné. Cítil jsem, že už to dlouho nevydržím, a ani vlastně nechci. Toužil jsem vystříkat všechnu nashromážděnou mrdku, co jsem jí v sobě za téměř týden měl bez ohledu na to, kam dopadne. Ale jako by to tušila, mrcha jedna, přestal, odtáhla se ode mě a povídá:
„Vydechni si trochu, borče. Chci se na to tvoje péro aspoň na chvíli nabodnout, ale ne že se uděláš do mě! Včas řekni a já tě vykouřím tak, jako už dlouho žádná ne, uvidíš…“
To mě trochu vrátilo do reality a zamyslel jsem se, kdy naposledy mě nějaká ženská vlastně vykouřila až do konce. Natáhnul jsem si předkožku na žalud, stiskl ho pomalu mezi palcem a ukazovákem, abych trochu oddálil vzrušením blížící se výstřik a druhou rukou ji chytil za prso. Olízl jsem jí tuhou bradavku tak, aby na ní zůstal dostatek slin a jemně je palcem roztíral po prsním dvorci. Začala vrnět, olízla si stejným způsobem palec s ukazovákem a začala si honit kundu. Pak už to šlo nějak rychle za sebou. Posunula se hlavou do mého rozkroku, zkušeně mi zase nahonila a oslintala péro, nasedla si na něj. Pomalu se nejdřív usadil tak, abych do ní zajel co nejhlouběji, pak se začala vlnit a kroutit v bocích a k tomu čím dál tím víc nadskakovat a nabodávat se mi na čůráka. Bylo mi jasné, že tohle už nevydržím.
„Chci už vykouřit“, řekl jsem. Chtěl jsem, aby to znělo jako rozkaz, ale vypadalo to spíš jako zaškemrání. Naštěstí hned slezla, klekla na podlahu, já se na sedadle trochu srovnal a pozoroval, jak si začala hrát s mým pérem. Jednou rukou mi pevně stiskla penis palcem a ukazováčkem dole u kořene, jako škrtícím kroužkem, druhou mi chytla koule tak, že mi její prostředníček málem lezl do zadku a naběhlý žalud mi vzala jemně mezi zuby, jako když kočka přenáší mladé. Pak si ho strčila hlouběji, zuby jsem stále cítil na penisu, ale po uzdičce mi jezdil její mrštný jazyk a co chvíli si ho tím jazykem přitiskla na patro. Neskutečné, ale věděl jsem, že už jsem v podstatě hotový. Už jsem cítil, že není cesty zpět. Sperma se dralo z varlat ven a já si chtěl tu poslední chvilku před výstřikem užít. Jenže ona to nějak vycítila taky, Vzala mi čuráka mezi prsty obou rukou, špičku jazyka mi téměř vsunula do močové trubice a rázně mě celého spolkla tak hluboko, jak to jen šlo. Já se prohnul ve slastné křeči a v momentě, kdy se mi první dávka mrdky začala tlačit trubicí ven mě v podstatě vyvrhla z krku, nechala otevřenou pusu dokořán, jazyk vyplazený jak v každém druhém pornu, z palce a ukazováčku udělal kroužek, kterým mi pomalu a jemně přejížděla žalud od špičky k uzdičce.
Už přu druhém pohybu jejích prstů od špičky dolů ze mě vylítla první dávka mrdiny. Nebylo nikoho, kdo by ji někam mířil, a tak šla částečně do vlasů té úžasné ženské potvory a z větší části někam na opěradlo sedadla. Hned na to se mi znovu přisála na žalud a zrychlila honění, tentokrát spíš u kořene péra. Před druhou dávkou ale zase stihla pusu otevřít a vypláznout jazyk, ovšem tentokrát si ji nasměrovala do pusy celou. Viděl jsem, jak se jí válí na jazyku, a protože byla trochu předkloněná, stéká jí i po bradě. Pak už mi ho jen jemně pomalu honila a chytala jednotlivé výrony semene tak, jak jsem se škubáním celého těla ze sebe dostával. Co měla v puse, to s mlasknutím spolkla, co vyteklo na moje břicho, stehna a péro, začala pomalu, ale důkladně olizovat.
Byl to opravdu neskutečný zážitek. Když jsme se oblékli, upravili a zase nasedli do auta připraveni k cestě, zeptal jsem se jí, jestli se nechce zase někdy sejít, třeba někde na hotelu, kde bude víc pohodlí a prostoru. Shovívavě se na mě podívala a povídá:
„Ale borče, bylo to fajn a věřím, že jsem se ti odvděčila pořádně. Tím je to vyřízené, oba si z toho odneseme svůj zážitek, ale opakovat nic nebudeme, jo? Odvez mě, prosím, na Nádraží Modřany na tramvaj a tím to uzavřeme. Okay?“
Pochopil jsem, přikývnul jsem a odvezl ji, kam si přála. Když jsem doma v garáži vystupoval, všiml jsem si, že přes opěradlo spolujezdce jsou přehozené silonky a je na nich velký bílý flek. Ještě že jsem ten den nevyzvedával manželku z práce…