PROLOG-LOVESTORY(bez sexu)

ANEB kde se Narocnahledacka vzala a božského Thora sbalila.

Pro úvod by bylo asi vhodné se trochu představit. Jsem 183cm vysoká rudovlasá, zelenooká baculka typem postavy Věstonická Venuše vlastnící zbrojní průkaz na ty 6-ky na hrudi a letos na podzim očekávání slávy v podobě tři a půl křížku na krku.

Stalo se to, co v mnoha jiných domácnostech, že dotaz co bude k večeři začal byt častější než mám na tebe chuť a mě to donutilo po nějaké době,dlouhé době začít si hledat někoho kdo by moji nezkrotnost, vášeň, energii, sexuální náboj alespoň trochu uspokojil ještě lépe i ocenil, když k tomu bude nějaká večeře či další zážitek, tak se bránit nebudu.

Jsem na jiných seznamovacích serverech, kde jsem se jala hledat a pár příběhů je k dočtení na mém blogu.
Takže jsem chvíli hledala, chvíli nehledala a energii si dále ukájela sama.
Jenže po nějaké době mě sledování porna přestalo bavit a vrátila jsem se ke svým oblíbeným povídkám se kterými jsem začala v mládí, tak jsem jich četla tisíce a hledala někde na internetu nějaké skryté, co by rozproudili mou fantazii. Po zadání do Googlu vám vyjede i odkaz na Amatéry, ale myslela jsem si, že je to prostě jen jakoby reklama a nenapadlo mne na to nikdy kliknout. Až někdy plus mínus na konci loňského podzimu. Bylo mi milým překvapením, že nemusím mít registraci, číst si,a měla možnost uspokojovat se nad něčím novým, pro mne neokoukaným.

Tuším, že někde okolo Vánoc jsem už se bavila nad komentáři a začala si tvořit obrázek každého jednotlivě zde a začala se jako neregistrovaný proklikávat zdejšími profily až jsem se přistihla, že mnohem častěji chodím koukat na jeho profil.
Říkala jsem si, co blbneš. Jako vážně další profil na dalším serveru?
Nesmysl!
Stejně je zima a tobě se nikam nechce.
Ale tělo touží.
Tak si vem lopatu a jdi ho uspokojit fyzickou prací.
Já ale chci.
Nechceš, jen máš málo práce.

Mé vnitřní dohady se uzavřeli tím, že prostě z toho nic nebude a nemá smysl cokoliv vymýšlet a další registrace už vůbec ne.

Jenže druhý hlas říkal, že je to luxusní kus ke zkoumání, aspoň nějaký flirt nebo třeba kafe. Jeho povídky mě dostávali, četla jsem všechny několikrát a toužila jsem zjistit jaký muž za nimi je.

Dle profilu splnil pro mne nejdůležitější parametr výška, věk ideální, ovládá jazyk český, s jeho citáty musím souhlasit.
Až se to 18.1. večer zlomilo a já veškeré své odhodlání, chuť a touhu po tom neznámém vložila do registrace, po krátkém seznámení se serverem letěla ještě týž den první zpráva ode mne jemu. Odpovědi jsem se dočkala druhý den dopoledne.

Během dopisování má touha ho poznat byla čím dál silnější, ale zároveň varovný signál, že je takový, jak si tady myslí spousty přítomných. Je božský, je hodný, je pozorný, umí rozehrát fantazii a já jsem sarkastická, za ty roky uzavřená, toužící jen po sexu a toužící po chlapovi s velkým CH, ale i to mánoho podob.
A vnímala jsem, že bude problém se schůzkami sladit se časově, ikdyz jsem doufala, že když se chce, tak všechno jde, ale tady jsem moc možností neviděla.

Začala jsem postupně koukat do vzkazníku a pokukovat po někom méně komplikovaném a více zkaženém.

Ale dal mi slib, slib, že ikdyby jsme se nikam dál nedostali, tak prostě to osobní seznámení bude.

Jenže co čert nechtěl odpadla jsem s nemocí doma a začala to brát jako znamení, že bude lepší to rovnou zabalit, nemít očekávání.
Změnila jsem trochu přístup, snažila jsem se nelítat při každé jeho zprávě na obláčku, snažila jsem se stát nohami na zemi.
Už po pár dnech velmi intenzivního psaní jsem mu dala své číslo a čekala až ho využije, kdyby náhodou mě zklamali mé smysly, tak ho prostě jen zablokuji. Další 4 dny mě napínal, do té doby jsme stále komunikovali tady-od rána do noci.

K našemu prvnímu setkání, ke kterému došlo druhý týden v únoru, kdy jsem ještě nebyla úplně fresh po nemoci, ale šla jsem do toho, že ví, v jakém jsem stavu a ikdyž se chceme každý blízknout na prvním setkání, které vždy rozhodne co bude dál, tak jsem se obalila silným neforemným svetrem aby mi zase nevyletěla teplota, v každé kapse kapesník a se slovy děj se vůle boží jsem jela na místo setkání.
Nebylo moc času, ale v mém stavu mi to nevadilo, měla jsem jen touhu po poznání.
Poznání toho sympaťáka, který mi rozpaloval jak mysl, tak i lýtka, který nepsal jen o tom co kam jak strčit a seznam poloh z Kamasutry, který se o mne zajímal komplexně jako o ženu. Který i jen přes zprávy dával pocit cítit se královsky, ne jen jako jedna z mnoha.
Tvrdil, že je jiný než mnoho ostatních a je to pravda.

První setkání jsou vždycky hodně rozpačité, nebo já to tak mám, jdete do něčeho neznámého a když jsem ho lákala na první schůzku do soukromého wellnes, tak mě taktně odmítl, že se to nehodí.
Fíiiiha, o to víc mě to lákalo kdo to je, kdo si nechá ujít takovou příležitost. Jak vypadám, teoreticky věděl z fotek, samozřejmě osobní setkání je osobní setkání, ale stejně. Kdo by odolal wellnes.
Téměř nikdo, až na něj!

Už tam stál, když viděl parkovat mé auto vedle jeho, tak vystoupil jako první a vlastně čekal na ten první oční osobní kontakt. Nadechnout, vydechnout a stát pevně na zemi.
Vezla jsem kávu, takže jsem to ticho a vzájemný údiv přerušila oznámením kafe v autě a taháním kelímků, načež hovor začal plynout jako bysme se znali roky. Navázali jsme konverzaci, tam kde skončila ta písemná a bylo to skvělé, pohodové.
Ale!
Proč stojí tak daleko, proč když udělám krok jeho směrem abych mohla mu být blíž a nasát jeho vůní, tak ustoupí.
Vlastně ani pozdrav nebyl.
Jak to? Zklamání? Dobrá kámoška, dobrý pokec?
Sakra co se děje? Nerozumím, nechápu.

Až se přiblížil čas, kdy bylo nutné se rozejít ke svým povinnostem a konečně!
První pusa. Trochu nesmělá, ale krásná a já věděla, že chci víc! Více polibků.
Vnímala jsem, že chce být gentleman a tak nějak neměl v plánu pokračovat, ale já chtěla a řekla si, řekla jsem si o další polibek, samozřejmě neotálel a věnoval mi ho. Ale ten byl! Proběhl mi tělem elektrický výboj od konečků vlasů až po prsty u nohou, zatemnil se mi mozek, celé tělo vypnulo, kdyby mě nedržel, tak se zkácím k zemi. Nebylo to o sexuální energii, ale o energii dvou lidí co patří k sobě.
Ukončili jsme to a každý si jel po svém v očekávání co bude dál a já si na jazyku a rtech nechávala doznít tu chuť a ten pocit, který si myslím, že se mi nikdy předtím nestal.

Věděla jsem, že jsem ztracena!
Že všechny mé plány o tom koho hledám jsou ty tam. Že je úplně jiný než koho jsem chtěla, že je to mnohem více a lepší než jsem si představovala.
A nastali muka, čekání, zda to tak vnímáme stejně nebo ne. Jela jsem nakoupit abych se uklidnila. Mysli na jídlo, ne na něj?!

Během motaní mezi regály, přiletěla zpráva a já byla poprvé ráda, že se nosí roušky:
"Abych shrnul těch našich pár minut.🤔
Líbíš se mi, máš neuvěřitelně krásné oči a chutnáš mi.
Takže budu moc rád, když by jsi chtěla pokračovat 😘"

Já jsem odepsala:"Cítil jsi ten otřes? Uff, spadl mi kámen ze srdce."

Po relativně krátké době jsem začala mít blbý pocit, že ho zkazím. Vím jaká jsem, vnímám jaký je on, vím, že mi dost lidí říká, že mám na ně neblahý vliv a jeho jsem nechtěla kazit. Takže jsem to výjimečně nesobecky chtěla ukončit a nechat si jen hezkou vzpomínku, že třeba někdy jindy, v jiném čase i třeba bohužel s někým jiným….
Řekla jsem mu, já Ti ale nenabízím procházku růžovým sadem, nýbrž minovým polem!
Odpovědí mi bylo, já umím miny zneškodnit. O mne se neboj! A tvá prořízlá pusa, která má vždycky a na všechno odpověď, což mě fascinuje a zároveň nutí být neustále ve střehu.

Tím bylo vše rozhodnuto a vlastně já jsem ho sbalila, jak rád říká.
Dál píšeme náš příběh, něco přenášíme částečně do povídek. Nevíme ani jeden dne a hodiny kdy budeme psát epilog, nevíme co nás čeká, ale víme co jsme zažili a za sebe říkám, že to mi už nikdy nikdo nevezme!

Hledání a nespokojení s málem, se vyplatilo a odměnou za to, je mi samotný vikingský bůh.

Občas se musím smát a proběhne mi hlavou hláška z filmu, který miluji - a co se stalo, když se vyšplhal za ní nahoru a zachránil ji? Ona zachránila jeho.

P. S. Já jsem chtěla být v jeho povídkách a trochu ho zkazit, on nechtěl být v mém blogu a trochu mě zkrotit.