Příběh, který se opravdu stal

Poznali jsem se tady na amatérech. Je to už nějaký pátek dozadu a docela jsme si padli do noty. Po pár zprávách jsme oba zjistili, že nás jedna věc spojuje více než ostatní. Šmírování. Oba se rádi ukazujeme a rádi se koukáme.

Chvíli jsme si psali, posílali fotky (žádné porno, ale takové ty vyzývavé), smáli se, stěžovali si a vzrušovali se. Vše, ale anonymně. Žádné jména ani obličej. A najednou přišel ten bláznivý nápad. Už ani nevím, kdo ho navrhnul. Začali jsme ho postupně rozšiřovat a plánovat k oboustranné dokonalosti. Myslel jsem si, že je to jen to vzájemné vzrušování a rozvíjení představ. Přece jenom to nebyla první věc, o které jsme si takto psali. A pak ta zpráva „tak kdy to zrealizujeme?“. Trochu mi vyrazila dech. Domluva nebyla moc dlouhá. Datum a čas jsme domluvila a ona poslala svoji adresu. Nebydlí zrovna blízko, ale to v dnešní době není problém.

Vstával jsem brzo a přijel jsem dřív. Navigace mě neomylně dovedla na správnou adresu přímo před vchod k jejímu bytu. Mám ještě 20 minut. Neskutečně dlouhých 20minut. Přemýšlím, jestli si ze mě celou dobu nedělá srandu. Začal jsem být nervózní. Třeba na mě někde z dálky koupá a smě se. Třeba je to chlap, což by tady nebo nic nového.

Vylezu z auta a jdu ke zvonkům. Zde naše hra začíná. Uklidňuje mě, že jmenovka u jednoho zvonku je přelepená páskou. Musím zazvonit 3x. Je ticho a bzučáku, který otevře vchodové dveře se tedy strašně leknu. Jdu do třetího patra. Sakra proč jsem tak nervózní? Vidím klasické panelákové dveře s přelepenou jmenovkou a nejsou zavřené. Tak je to tady…

Zavírám za sebou a jdu do druhých dveří vlevo. Vcházím do místnosti a ten pohled nikdy nezapomenu. Byla to šachová partie rozdaná přesně tak, jak jsme si naplánovali. Uprostřed místnosti křeslo, takové to velké a pohodlné, vedle něj stolek se skleničkou vína a krabice od bot. Podle upité lahve vidím, že to není první sklenička. V křesle sedí ona. V županu. Nohu přes nohu a šibalský úsměv ve tváři. Obličej vidím poprvé. Líbí se mi.

Naproti ní druhé křeslo. To je pro mě. Vedle sklenička s vodou a ubrousky. Přijdu k němu a začínám se svlékat. Košili, kalhoty, ponožky. Celou dobu jí koukám do očí a ona do mých. Srdce mi buší jak při nedávném koncertu Rammstein. Dám dolů i trenky a sednu si. Sedím naproti ní nahej a ruce mi automaticky sjedou do klína. Je řada na ní. Rozhalí župan a já konečně vidím prsa. Jsou větší a povislé což miluji. Bradavky trčí do prostotu. Sama o sobě psala, že je baculka a to mě přitahuje ještě víc. Pomalu roztahuje nohy a mě se hlavou honí myšlenka „je přírodní, nebo vyholená?“. Ani jedno. Upravené chloupky a já mám srdce v kalhotech. Nohy roztáhne do široka a začne se hladit a laskat. Začínám si to dělat taky, ale nestojí. Ach ta nervozita. Mám s sebou ale škrtící kroužek. Ten pomůže, vím to. Nasadím ho to je přesně ten stisk, který potřebuji. Začíná tvrdnout a ona z něj nespouští oči. Moje oči bloudí po celém jejím těla nemůžou se nabažit. Oba si to děláme a koukáme na toho druhého. Po chvíli nervozita opadá.

Honím si ho, mačkám koule a koukám na to, jak si do kundičky srká prst a pak přidá druhý. Je vlhká. Vidím to. Olizuje si prsty, hraje si s prsama, prostě to, co normálně dělá. Z krabice na stole vytáhne robertka. Není to žádný nový model, prostě klasická napodobenina péra. Dělá si to s ním. Vzdychá u toho. Nevím, jak dlouho tahle scéna trvala, ale chtěl jsem, aby nikdy neskončila. Musím trochu ubrat, nebo se udělám. Oči má pořád přišpendlené na mém péru. Nevydržím to a stříkám. Na sebe. Hraji si sním už jen pomalu a za chvilku se udělá ona. Wow. Ještě malou chvíli sedíme a koukáme si do očí. Pak vezmu ubrousky, utřu se, obléknu a odcházím z bytu. Sednu do auta a přemýšlím co se to právě stalo. Viděl jsem úžasnou ženu, která si to přede mnou udělala. A já před ní. A nepadlo jediné slovo…..

Omluvte případné nedokonalosti, nebo překlepy v texu. Psáno jest na mobilu.