Paranormál sex 3 (2/2)

Mám z toho fakt mizerný pocit. Nemohu uvěřit tomu, že Michala už není. V noci jsem měl problém usnout ale nakonec jsem zabral.
Znovu ten živý sen. Stále se opakuje. Míša přijde, líbáme se, čichá mi do podpaží, poté mě připoutá k posteli , kouří mi péro , pak si mě osedlá a jezdí na mě tak dlouho dokud se oba neuděláme. „Na vždy spolu.... na vždy.“ Opakuje když se udělá. Poté jsem se probral. Na mých trenkách opět velký flek od sperma. Jsem celý zpocený. Jdu si natočit sklenici vody a nervosně přešlapuji po kuchyni a přemýšlím co to znamená. Usoudím, že mám asi nějaké výčitky a ty se odráží v mých snech.

Následujíc den se mi opakuje stejný živý sen. Opět se ve spaní udělám. Když se proberu a svlékám si postříkané trenky, stále mi v hlavě zní to co mi na konci každého snu Michaela opakuje - Na vždy spolu. Rozhodnu se svěřit mému doktorovi, ten mě pošle za psychologem a ten mi napíše nějaké prášky. Začal jsem je užívat a sny o Michaele přestali. Vlastně se mi od té doby nezdají žádné sny a nebo se je pouze nepamatuji. Ob den se ráno stejně budím s postříkanými trenkami. Z toho usuzuji, že si ten sen pouze nepamatuji.

Uplynulo pár měsíců a já potkal Veroniku. Jednoho dne přijel k nám před dílnu, malý růžový wolksvagen brouk. Jeho řidička byla stejně roztomilá jako její vůz. Dlouhé hnědé vlasy, brýle, překrásné oči. Vzhled nevinné školačky nebyl rozhodně to co by mě na ní zaujalo.
Přišla s tím, že jé teče odněkud olej a neví odkud. Já jí odpověděl, že to bude nejspíš z auta, což měl být takový blbý vtip.
Zasmála se. Poté jsem obcházel její vůz a chválí výzdobu. Nad světly měla přilepené takové dlouhé řasy aby vůz vypadal jako když má oči. Ona i to její auto působilo tak roztomile, že jsem jí prostě pozval na rande, ona zčervenala a přikývla na souhlas.

Schůzka dopadla skvěle. Veronika je sympatická, vtipná a ta její roztomilá krása, mě vážně dostává. Stále se směji když jsem s ní. Začali jsme spolu chodit. Veronika je stydlivá, hodně submisivní holka a je ještě panna. Bylo mi jasné, že na první sex si budu muset dlouho počkat. Vzhledem k mým nočním výstřikům, netrpím nadržeností a dám Veronice dostatek času k tomu, aby k tomu dozrála sama.

Jednoho večera jsem pozval Verču k sobě. Dívali jsme se na filmy a pak jsem jí ze srandy praštil polštářem, ona mi to oplatila začali jsme se prát. Během chvilky jsem jí přemohl a zalehl svým tělem. Ten náš zápas mě vzrušil a ona cítila jak jí tlačím do stehen svým tvrdým klackem. Když jsem jí pustil ruce, rozepla si knoflíky u své halenky. Vyhrnula tričko a seděla tam pouze v podprsence. Poté se otočila zády, abych jí mohl podprsenku rozepnout. Veronika má malé prsa, sotva dvojky a já jim věnoval maximum něhy. Laskal jsem je rty, jazykem a hladil je dlaněmi. Brzy jsem pochopil, jak moc je na své kozičky citlivá. Mám pocit, že jí udělám jen drážděním jejich prsou.

Kousek před námi se nachází malý stolek na kterém máme položené pití. Během laskání jejího hrudníku se ozve něco jako když se rozvibruje sklo a jedna ze sklenic praskne. Studená kola postříká vše v okruhu jednoho metru a skleněné střepy se rozlétli po celém stole.
Veronika v úleku vykřikne. V místnosti se náhle ochladí.
„Míšo! Co to bylo!?“ Ptá se vyděšená Verča, která si z tváře otírá kapky limonády.
„Nevím. Jsi v pořádku?“ Ptám se a rozhlížím se okolo abych zjistil kde všude jsou střepy.
„Jo... jsem... jen je mi najednou zima.“ Odpoví a přitáhne k sobě halenku kterou si zakryje prsa.
„Asi vnitřní pnutí... Sklo někdy samo od sebe praskne.“ Vyslovím ale mám zvláštní pocit, jako by mi zezadu na krk někdo vydechl studený vzduch. Otočím se ale nic nevidím. Jen mi naskočí husí kůže.

„Seď já to utřu.“ Vyslovím a jdu pro utěrku do kuchyně.
„Já se musím opláchnout.“ Sdělí mi Verča která se zvedne a odkráčí do koupelny.
Já mezi tím vytírám limonádu ze stolku a sbírám střepy, které odkládám do prázdné misky.
Z koupelny se ozve výkřik. Rychle se rozeběhnu ke dveřím které otevřu. Věrča se ke mě vyděšeně přitiskne, já cítím jako by se okolo nás něco protáhlo, ledový závan který se mi otře o ruku a zanechá husí kůži.
„Co se stalo?“
„Viděla jsem něco... v zrcadle.“
„Co jsi viděla?“
„Promodralou tvář dívky... stála přímo za mnou...“ Vysloví roztřeseným hlasem Verča.
„Chci jít domů... bojím se tu.“ Dodá a náš společný večer tím končí.
Odvezu Verču domů, cestou mlčí a nic neříká. Ani mě není do řeči. Také jsem cítil přítomnost někoho jiného a chápu, že jí to tak vyděsilo.

Druhý den volám Verče abych jí pozval někam na oběd.
„Víš... já... asi bychom se měli rozejít.“ Zní její hlas v telefonu.
„Proč? Kvůli tomu co se stalo u mě? Určitě to lze nějak vysvětlit.“ Snažím se jí uklidnit.
„Děsí mě to. Už delší dobu mám pocit, že okolo tebe je zvláštní energie. Jako by jsi patřil někomu jinému... promiň... já nemůžu.“ Zavzlyká Verča do telefonu a položí to.
„Halo? Halo? To snad ne... další kopačky...“ Zavrčím a mobil hodím vztekle na postel.
Do rukou si vezmu lahvičku s prášky kterou mám od doktora na mé podivné sny a přemýšlím, že dnes svou dávku vynechám.
Jak plyne čas a blíží se večer, začínám být nervosní. Bude se mi opět zdát o Michale? Jsem docela unavený tak jdu spát brzy.
Lehnu si na postel a můj pohled utkví na balení prášků. Přemýšlím jestli si je opravdu nemám vzít ale nakonec zhasnu, přikryju se dekou a sleduji světlo ulice, jenž se odráží na stropu nad mou postelí.

Mám pocit jako by někdo otevřel dveře mého pokoje ale vůbec se nebojím. Slabé světlo pronikající oknem, osvětlí tvář Michaly. V rukou drží pouta, ruce mi opět přicvakne k posteli a sedne obkročmo na můj klín.
„Co to bylo za holku?“ Ptá se žárlivě a svými nehty mi přejíždí po hrudi.
„Ty mě chceš podvádět?“ Zní další žárlivý dotaz a svými nehty se mi zarývá do kůže.
„Michalo to bolí! Přestaň!“ Žadoním a házím sebou. Michala pokračuje ve škrábání mé kůže, nevynechá ani můj krk a břicho.
Když toho konečně nechá, posune se na má stehna, chopí se mého ocasu a začne mi ho honit. Zkušeně mi ho staví do pozoru, přesně tak jak to dělala za života. Když je spokojená s mou tvrdostí, osedlá si mě a rozjede své divoké tempo. Deset minut poskakuje na mém klíně a já zažívám slast a zároveň štiplavou bolest poškrábané kůže. Jako vždy se udělám a vystříkám. Náhle se ozve budík. Mobil mě upozorňuje, že je čas vstávat do práce.

Unaveně se posadím a prsty si přejedu po hrudi. Štípe to a bolí. Skloním svou hlavu a spatřím škrábance, které pokrývají můj hrudník i břicho. Při tom pohledu mě zamrazí v zádech. Dojde mi, že nejsem blázen a to co zažívám nejsou obyčejné sny. Poté ale začnu pochybovat. Co když jsem se poškrábal sám ze spaní? Co když jsem blázen? Kladnu si znepokojivé otázky a pozoruji své nehty, ve snaze najít za nimi svou kůži. Nic tam není, jsou čisté.
Ustrojím se a v rychlostí nasnídám. V práci si všimnou mého poškrábaného krku.
„Hmmm. To musí být pěkně divoká ženská.“ Okomentuje jeden z kolegů můj krk.
„Jo. To byla...“ Vyslovím zamyšleně.

Po práci jdu hned domů. Napadlo mě, že bych mohl vyhledat pomoc na internetu. To se mi skutečně povedlo. Našel jsem stránky o paranormálu kde stovky lidí popisují své podivné zážitky a vzájemně si radí co dělat. Je tam fajn komunita a můj příběh tam zaujal nemalý počet lidí.
ŽÁRLIVÝ DUCH TAK TO TU JEŠTĚ NEBYLO. Napíše mi do vzkazů jedna pohledná slečna s nickem Annabell.
JO, JSEM UŽ TROCHU ZOUFALÝ. Odepíšu a následně si začneme s tou holkou psát.
Zjistím že je fajn. Hodně jí fascinuje nadpřirozeno a posmrtný život. Je to trochu bláznivka ale na fotografiích jí to sluší.
Zrzečka s kroužkem v nose, uhrančivý pohled a postava s dokonalými křivkami. Od pohledu vypadá trochu jako cvok, ale cvok co by se dal šukat. Když mi Annabell po několika týdnech dopisování nabídne, že by chtěla u mě přespat, souhlasím. Prý by ráda zažila tu paranormální žárlivost na vlastní kůži.
NO TOBYCHOM SE MUSELI LÍBAT A MAZLIT. Odepíšu jí.
VŠAK TO NENÍ PROBLÉM. Odpoví a přidá líbajícího smajlíka.

Oba se o našem budoucím společném večerů vyjadřujeme jako o experimentu. V naší písemné komunikaci jsem Anně řekl vše o Michale, o tom co se stalo toho večera s Veronikou i o mých mokrých snech. Nemělo by jí nic překvapit.
Náš experiment jsme naplánovali na sobotní večer, jelikož máme oba volno. Je trochu zvláštní pozvat si domů někoho, koho jsem ještě neviděl na vlastní oči.
Doufám, že Anna bude přesně taková, jak na mě působí. Stále nevím jestli to považovat za rande, výzkum či schůzku za účelem sexu.

Už od sobotního rána se však u mě doma dějí divné věci. Byl jsem s Annou domluvený, že si ráno zavoláme. Jsem zvědavý na její hlas. Vytočím její číslo, stoupnu si k oknu, kouřím a dívám se ven na dětské hřiště. Ozve se tón vyzvánění a v mém obyváku se náhle ochladí.
„Ahoj Michale.“ Zní příjemný zvonivý hlas v telefonu. Než stihnu odpovědět, něco mi vyrazí mobil z ruky a ten mi upadne na zem.
Hodně jsem se lekl. Jak živ jsem nic podobného nezažil. Jako by do mne někdo vrazil. Ohnu se pro mobil který leží u mých nohou.
„Sakra mám prasklé ochranné sklo.“ Zakleju. Pote si uvědomím, že ta prasklina je zvláštní.
Na popraskaném skle zřetelně vidím tvary písmen NE. Není možné aby náhodou sklo prasklo tak, aby utvořila zrovna tohle slovo.

„Halo jsi tam?“ Zní trochu ustaraně z mého mobilu.
„Jasně... Ahoj. Tak dnešní večer platí?“ Ozvu se Anně a přitisknu se nohama k topení, jelikož mi naskočí husí kůže z chladna.
„Jo moc se těším. Uvidíme co ta tvá holka dokáže.“ Vysloví Anna vzrušeně.
„Raději bych jí moc nedráždil. Právě mi tu předvedla novinku.“ Prohlásím a rozhlédnu se po mém obyváku.
„Vážně? Copak?“
„Ukážu ti to až přijdeš. V 17h tě čekám. Zatím ahoj.“ Rozloučím se s Annou, jelikož mám pocit, že z kuchyně slyším nějaký zvuk.

Když vkročím do kuchyně a rozhlédnu se, vidím že plotýnky sporáku jsou zapnuté. Něco muselo otočit knoflíky u sporáku a všechny elektrické plotýnky žhnou a září. Otočím s knoflíky zpět, rozhlížím se okolo sebe, ve snaze zachytit alespoň stín či náznak pohybu toho co je tu se mnou. Třu si své ruce ve snaze je zahřát, mám pocit jako by něco vysávalo teplo z mé kůže.
Musím si dát teplou sprchu a pořádné si vydrbat péro a rozkrok. Mám ho ještě ulepené od nočního výstřiku způsobeným dalším, stále se opakujícím snem o Michale.
Stojím ve sprše a nechávám si za krk téct prameny horké vody. Pozoruji sklo sprchového koutu které je orosené hromadou maličkých kapiček. Před mým zrakem se do nich zřetelně otiskne obrys dvou dlaní ze kterých začnu stékat kapky dolů po skle. Dokonale vytvarované ruce i s prsty na skle přímo před mým zrakem. Nevěřícně sáhnu prsty do jednoho z otisků a cítím, že je sklo v místě otisku velice chladné. Toto byla naštěstí poslední podivná příhoda pátečního dne, Po sprše jsem si šel lehnout abych byl na dnešní večer odpočaty. Usnul jsem tvrdým spánkem a probral mě až zvonek.

Anna už je tu. Jdu jí osobně otevřít do vchodu.
Když otevřu dveře, první mě zaujme její sexy oblečení, které je, co se týče látky velmi úsporné. Černý crop top s výstřihem, který odhaluje její bříško s pupíkem a sotva zakrývá její obří ňadra. K tomu má velice krátkou červenou elastickou minisukni, která provokativně kopíruje její smyslné křivky a na nohách se jí lesknou červené lakované lodičky. Přes rameno má přehozenou malou kabelku. Jo je to hodně sexy, možná až moc.

„Ahoj já jsem Michal, konečně se vidíme.“ Podám Anně ruku a pohledem sjedu celou její sexy postavu. Všimnu si, že na krku mé řetízek s křížkem, a na ukazováčku podivný prsten se zeleným kamenem.
„Ahojky. Anna, ráda tě poznávám osobně.“ Odpoví mi zrzečka která mi věnuje krásný úsměv, potřeseme si rukou a vydáme se po chodbě k výtahům. Soused který jde zrovna okolo, nás pozdraví ale nejspíš si myslí, že jsem si domu objednal eskort servis.

Vkročíme do výtahu a zmáčknu knoflík třetího patra.
„Tedy... takhle se oblékáš vždycky?“ Vznesu dotaz, při pohledu na její prdelku v upnuté červené látce minisukně.
„Jasně že ne. Ale chceme tu tvojí holku přeci pořádně naštvat ne?“ Prohodí s úšklebkem Anna a dost sexy zavrtí svými boky.
„Není to moje holka.“ Opravím jí. Výtah se zastaví a my se vydáme k dveří mého bytu.
„Jen jsme spolu spali.“ Dodám, když odemykám dveře mého bytu a pozvu Annu dál.
„Ať se ti to líbí nebo ne, patříš jí.“ Prohlásí Anna, která vstoupí do předsíně, odloží svou kabelku a vyzuje se ze svých lodiček.
„Máš tu docela zimu.“ Zhodnotí Anna a snaží se zahřát pažemi, které okolo sebe ovine.
„Topení mám naplno... chladno tu je, jen když se zlobí.“ Podotknu a též se oklepu zimou. Anna se při mé odpovědi rozzáří.
„Vážně? Tak že tohle je chlad podsvětí....“ Vysloví vzrušeně, roztáhne paže a zavře oči jako by si tu zimu vychutnávala.

„Dáš si něco k pití?“
„Ne díky.“
„Tak... co budeme dělat?“ Ptám se zvědavě.
„Co myslíš?“ Odpoví Anna s úšklebkem, odhrne si s obličeje vlnité zrzavé vlasy, přitiskne své tělo k mému, ovine mi ruce okolo krku a něžným polibkem svlaží mé rty. Poté se oba rozhlédneme okolo sebe, jako bychom čekali nějaký trest. Anna očima těká po předsíní a otáčí hlavou ve snaze zachytit jakoukoliv anomálii.
„Asi do toho musíš dát trochu víc snahy.“ Prohodí, nakloní hlavu na stranu a vystaví tak svůj krk mým rtům.
Mlaskavě líbám její kůží a přesouvám své polibky z krku na její rameno. Z vedlejší místnosti ze ozve hlasité bouchnutí dveří.
Já i Anna nadskočíme leknutím a ona mi zaryje nehty do mých ramen. Zasyčím bolestí.
„Promiň, trochu jsem se lekla.“ Omluví se mi a oba opatrně nahlédneme do obýváku, odkud rána vyšla. Dveře do kuchyně jsou zavřené.
„Průvan to být nemohl... mám zavřené okna.“ Vyslovím když opatrně našlapujeme v obývacím pokoji.
„Ajejej... Špatný.“ Vyřkne Anna trochu znepokojeně, hledíc na svůj prsten. Zelený kámen zpozvolna mění barvu na červenou.
„Co se děje?“ Ptám se při pohledu na její výraz.
„Tenhle prsten jsem kdysi dostala od své babičky. Řekla mi, že když ten kámen zčervená, znamená to, že je na blízku negativní energie. Jak živ jsem ho neviděla zčervenat.“ Vysvětlí mi Anna a pozoruje jak se světle zelený kámen proměnil v tmavě rudý.

Anna se posadí na gauč. „Michale potřebuji zahřát.“ Vysloví hlasitě a rukou klepe na volné místo po svém boku.
Přisednu si k Anně, přitulím se, obejmu jí a dlaněmi přejíždím po jejích zádech. Ona ale hodlá zajít mnohem dál, cítím jak jezdí rukou po mém poklopci. Dlaní tlačí do mého rozkroku a přes hrubou látku, dráždí krouživými pohyby mé péro.
„Co to děláš?“ Tiše se ptám.
„Spolupracuj, chci jí pořádně naštvat.“ Šeptne mi do ucha a její nenechavé ruce zajíždí pod mé triko kde hladí mé břicho a hruď.
Začnu jí líbat, do rukou beru její melounky v krátkém topu a přes látku je masíruji. Ona stejnou péči věnuje mému klacku který se plní krví. Její šikovné prsty zajíždí do poklopce, který mi během mazlení rozepla. Levačku prostrčí do mých boxerek, kde nahmatá můj penis a osahá si ho. Na tváři se jí objeví spokojený úšklebek z toho co má v ruce. Líbáme se a její kroužek v nose mě lechtá na tváři. Poté zvedne ruce a dovolí mi vyhrnut její top nad hlavu. Jelikož Anna nemá žádnou podprsenku, její velká prsa okamžitě vyklouznou z látky kterou táhnu směrem vzhůru a masitě o sebe plesknou. Jsou to ty nejkrásnější prsa co jsem kdy viděl. Anna odhodí svůj svršek, obejme mě kolem krku, vyšpulí hrudník a namáčkne mě obličejem mezi své obří kozy.

Líbám jí kozičky a nasávám vůni parfému, který se uvolňuje z její hebké kůže. Anna si vychutnává mé polibky které tisknu na její prsa ale stále pátrá pohledem po obývacím pokoji, jako by čekala, kdy už dojde nepokojné duši trpělivost. Hlasitý šum a rána se ozve za naší hlavou. Vytažená žaluzie ve velkém oknu za námi povolí a za hlasitého žuchnutí dopadne na svůj doraz.
Anna se lekne a silou přitiskne mou hlavu na své melounky. Rychle se vyprostím a ohlédnu přes rameno, abych zjistil co způsobilo onen hluk. „Stává se ti to často?“ Ptá se Anna polohlasně pozorujíc spadlou žaluzii.
„Ne... Něco utrhlo provázek od žaluzie.“ Komentuji přetrženou šňůrku, která se pohupuje vedle okna.
„Jestli ti tvá holka hodlá demolovat domácnost, tak se ti dnešní večer asi hodně prodraží.“ Prohlásí Anna a přitiskne mou hlavu zpět na svá prsa. „Není to moje holka.“ Podotknu, než mi bradavka zacpe ústa.

Během mazlení mě Anna zbavuje košile, její rty jezdí po mé chlupaté hrudi a příjemně mě dráždí. Takhle daleko jsem s Verčou nedošel.
Není to však tak příjemné, jak by mohlo být za pokojové teploty. Zdá se, že je zde čím dál větší zima. Anna hýčká mou hruď teplými rty ale na zádech cítím chlad, jako by mi po nich někdo přejel ledovými dlaněmi a vtiskl mi studený polibek za krk. Trhnu sebou.
„Něco se děje?“ Ptá se Anna která reaguje na mé ošívání.
„Cítila jsi to? Někdo na mě sáhl.“ Prohlásím a přiložím si dlaň na studené záda.
„Ne, nic necítím. Pojď, půjdeme do ložnice.“ Navrhne viditelně nadržená Anna, kterou nějaký duch už příliš nezajímá.
„Ložnice je tady.“ Upřesním a otevřu dveře do další místnosti s postelí, Anna mě následuje.
„Podívej co mám.“ Vyslovím a z šuplíku vyndám pouta.
„Ty jí chceš opravdu naštvat co?“ Prohodí Anna , která si vezme pouta, které jí podávám.
„Musí pochopit, že jí už nepatřím.“
„Můj penis patří do teplé, živé kundičky!“ Hulákám do otevřených dveří vedoucích na chodbu.
Anna si svléká svou sukni a nechá jí sklouznout na zem. Stojí přede mnou nahá s pouty v ruce a já očima hltám její sexy postavu s obříma kozama. Jsem z toho co vidím šíleně nadržený.

„Ukaž ruce.“ Vyzve mě Anna která mi přiloží stoudný kov pout k zápěstí. Opět dělám tu samou chybu a málem jsem se nechal spoutat od holky kterou vidím teprve chvíli.
„Ne... já spoutám tebe.“ Vyhrknu a vysmeknu se jí z pout.
„Co?“ Ptá se zmateně Anna.
„Věř mi.“ Vyslovím a přinutím jí aby se lehla na záda. Poté jí natáhnu ruce nad hlavu a přicvaknu pouta k zápěstí.