Vše minulé je prologem III.

Mám ráda koně. Člověk si u nich vždy krásně vyčistí hlavu a dobije se pozitivní energií. Co ale nemám ráda je když musím po noční rovnou ze služby zaskočit jejich majitelku. Vypustit to na pastviny a poklidit stáj třem koním by tak nevadilo, ale komplikace v podobě péče o zhoršeného dušného koňského seniora mi zabere o hodinu více času. Ale dnes sebou mám Ondru. Dohodli jsme se, že po noční si zdřímneme a pak strávíme den spolu nějakou pořádnou divočinou. Celou cestu mě terorizuje otázkami na koňské nemoci a neduhy a další odbornosti. Jsem ráda, že tentokrát koni bude infuzi a inhalaci chystat on a já si budu moci udělat rychle práci kolem. Jak málo k radosti stačí jednomu záchranářovi.
Myslela jsem si, že jediný sebevrah budu já, ale Ondra mě trumfne, když honem spěchá ke kotci toho božího Rexíka, že ho pohladí. Ten boží Rex , tedy německý ovčák se jmenuje Khal a ne nadarmo mu zaměstnanci stavební firmy říkají Kaligula. Varuju jej, že jestli nechce, abych se na něm učila ještě vyšívat, tak ať rychle zapomene. Khal je pes hlídací a ne mazel. Krvavý úraz zažehnán.
Koňský pacient už po třech dnech intenzivní léčby vypadá, že se neudusí každou minutu. Nicméně stále jeví známky dechové tísně a diskomfortu. Vypustím ty zbylé dva koně na pastvinu a jdu ty dva seznámit. Spolu zkontrolujeme stav hydratace a flexilu zapíchnutou v krku zvířete. Nechám ho s těmi všemi léky a hračkami v technické místnosti ať si poradí. Veterinářka zanechala podrobný rozpis, takže odborník nemůže nic pokazit. Je úplně jedno jestli je pacient člověk nebo kůň. Zatímco já se hrabu vidlemi v hnoji, tak na mě ječí jestli toho berodualu není trochu moc do té inhalační masky? Vysvětluji tomu miláčkovi, že ten čtyřnožec váží skoro sedm set kilo a fakt tu saturaci neměl dobrou. Jak se měří koni saturace? Otázka číslo sto padesát, na kterou neznám odpověď. Nejsem veterinář, ale určitě to zjistím. S totálním uspokojením sleduji jak koni podává nachystanou infuzi a připevňuje jí k trámu. Víc sexy už to být nemůže. Snad jen kdyby u toho byl nahý. Stěžuje si na bojové podmínky. On záchranář. Inhalační masku raději koni nasazuji já. Kůň je starý mazák, má tyhle problémy již sedm let, takže se nijak nebrání. A my máme hodinku času než mu vykape infuze a vyinhaluje svoje léky. Oba myslíme na totéž, ale musím ho upozornit na kamery. Majitelka by své koňské děti nenechala bez dozoru. Táhnu ho do seníku. Stejně musím pacientovi naplnit síť se senem a pořádně to celé namočit, aby v tom neměl prach a nedusil se z toho ještě víc. Válíme se spolu v seně a smějeme se jak puberťáci. Zjišťujeme, že to není až tak příjemné. Po jednom kole, kdy jsem bez remcání dobrovolně já nahoře, protože to všechno kouše a škrábe, máme oba dost. Doma to bude rozhodně lepší. Ale je to fajn relax odpočívat v jeho náruči na voňavém seně. Musíme jít zase ke koni. Já ještě dokončím drobnosti a nachystám pacientovi jeho krmení s bylinkami. Naštěstí už je schopný i žrát když mu sundám inhalační masku. Zbytek už je jen formalita a hurá autem k němu. Usínám mu pomalu v autě. Varuje mě, že v tom koňském odéru nepolezeme do postele a ve sprše si mě ještě zkrotí. Okej, to už asi přežiju, ale pak mě nech spát až do večera, draku.
O několik hodin později procitám z toho svého komatu. Vážně jsem se po dlouhé době po noční kvalitně vyspala. No jo, ale to přeci neznamená, že po každé noční budu ještě hledat nějakého samce k uspokojení. Ondra má ještě půlnoc, takže mám čas přemýšlet. Stále máme tolik nezodpovězených otázek.
Jak se vzbudí, tak chce další kolo. To už mu ale zamítám. Na toto fakt nejsem zvyklá. Chci vědět co s námi bude dál? Budeme spolu chodit a tvořit plnohodnotný pár? Nebo chce jen šukat? Potřebuju to vědět. Mučí mě nekonečným tichem. Nemůžeme si prostě jen užít přítomnost? V hlavě mi šrotuje jeho otázka. Tohle mi musí vysvětlit. Bude se za dva měsíce stěhovat do Ameriky za bráchou. A to mi říká jako až teď? Pohotově mi nabízí, že se mohu klidně připojit. No to teda uhodl. Já umírám když má složit jednoduchou větu anglicky a on mi nabízí Ameriku? Potřebuju ven na vzduch. Sprcha číslo tři na probrání. Procházka městem, které jsem kdysi tak nesnášela je nyní vlastně fajn. Pomalu spolu spějeme k názoru, že tahle naše kapitola bude mít opravdový konec. A já se cítím ublížená a nehodlám v tom pokračovat už ani minutu.