Den šestý: ODLET DO NEZNÁMA

Poslední drobné jsem vydal za poslední taxi, v podstatě jsem taxikáři vysypal na sedadlo celý obsah své peněženky. Dal jsem si ale pozor, aby z ní nevypadla panenská blána zrzavé dívky, kterou jsem si schoval pro štěstí.
Na ranveji raketodromu již postávaly hloučky lidí a za nimi se k nebi tyčila nosná raketa s raketoplánem nalepeným na svém stříbrolesklém povrchu. Byl to fascinující pohled, ale musel jsem se i pousmát, protože mi ten výjev připomněl výjev z jistého pornofilmu, kde souložila obryně s trpaslíkem.
Přišoural jsem se k hloučku lidí, které jsem již znal. Všichni měli sebou různě objemné baťohy, jen já nic.
„Já prostě nic nemám, nic nevlastním, jen svoje vzpomínky“ odvětil jsem na jejich zvídavé otázky.
„Myslím, má pravdu.“ děla Blondýnka, s níž jsem později, jako s první ženou v naší posádce, souložil. „Tyhle naše zavazadýlka nám nezatěžují jen záda, ale i mozek.“
Objevil se náš velitel, kterého jsme znali už z „přípravky“.
„Tak, kolegové,“ oslovil nás s vážnou tváří, „všechno v pořádku?“
Všichni odpověděli pokývnutím, pokynul rukou, abychom ho následovali. „Start lodi je naplánován přesně na dvanáctou. Musíte se připravit.“
Došli jsme do podlouhlé místnosti, podél zdi „stálo“ patnáct skafandrů. „Jsou dělané na míru.“ řekl velitel, „U každého skafandru je jmenovka. Teď se svlékněte a všechny kusy textilu hoďte támhle do pytle.“ Odmlčel se. „I ty vaše baťohy. Každý si sebou na cestu smí vzít jen jedinou drobnou věc.“
„Ale já mám úplně nové džíny!“ zaprotestovala Zrzka postávající po mém boku. Pomyslel jsem si, že tahle Zrzka určitě panna nebude.
Nikdo to neokomentoval a učinili jsme přesně to, o co nás bylo žádáno. Nechal jsem si je prázdnou peněženku se seschlým hymenem.
Stáli jsme tu v Eviných a Adamových rouchách a vzájemně se prohlíželi. Už od počátku nám bylo jasné, že – i když je nás patnáct, jsme v podstatě JEDNO TĚLO. Tento náš předpoklad se později jednoznačně potvrdil.
„Než si na sebe natáhnete skafandry, musíte dostat klystýr. Nelze dopustit, aby se po cestě stalo něco neočekávaného, to jistě chápete. A musíte si pak i řádně vyprázdnit močové měchýře.“
Chápali jsme to, ale silně rozpačitě. Velitel vytáhnul z tašky plastikové nádobky se šlahouny, naplněné příslušnou tekutinou. Určitě to nebyl vonný tantrický olejíček.
„Hele, Tome – jsi Tom, ne?“ přistoupila ke mně Blondýnka. Přikývl jsem a ona pokračovala: „Prosím tě, mohl bys mi s tím pomoct?“ Podala mi svůj klystýr, otočila se a vyšpulila na mne svůj velmi hezký zadeček. Rukama si roztáhla půlky a objevil se zadní vchod do jejího nitra.
Byl to krásný pohled, uchopil jsem šlahoun klystýru a pomalu jej do ní zanořoval. Smáčkl jsem pružnou nádobku a tekutina vnikla dovnitř. V této chvíli jsem ještě netušil, že dovnitř budu často pronikat i já.
„A teď ty mně.“ požádal jsem. Ostatní nás následovali a zejména ženy měly dost práce: Bylo jich méně, než nás, mužů. Teprve za delší dobu jsem pochopil, proč.
Postávali jsme a čekali, až to na nás přijde. Toaleta naštěstí daleko nebyla. Byla ale společná a bez oddělených buněk, a tak nechci popisovat, jak průběh naší přípravy na odlet v těch chvílích vypadal.
Konečně jsme pak, nazí ve skafandrech, nastoupili do výtahu, který nás vyvezl k raketoplánu. Úzkým průlezem přestoupili, rozsadili se do křesel. „Připoutejte si bezpečnostní pásy, začíná odpočítávání.“ uslyšeli jsme z amplionků umístěných v helmách.
S napětím jsme čekali a konečně nastalo odpočítávání. „Deset, devět, osm …………………….. tři, dva, jedna … START!“
Loď se „souložícím raketoplánem“ se chvěla jen lehce, zpočátku jsme nic moc nepociťovali, teprve po chvíli nás jakási síla přibila k sedadlům. Cesta na oběžnou dráhu netrvala dlouho a když se od rakety oddělily všechny stupně, plachtil kolem země jen náš raketoplán a zatím jsme nevěděli kam.
Pocítili jsme ztrátu gravitace, do hlavy se nám nahrnula krev, ale vzhledem k tomu, že jsme byli stále připoutáni k sedadlům, vznést jsme se nemohli. Všimli jsme si, že náš původní velitel mezi námi není.
„Asi zůstal dole.“ komentovala to kolegyně obdařená hlubším hrubým hlasem. Budu jí říkat Hrubá.
„Zůstaňte ještě připoutáni na svých sedadlech.“ ozvalo se z amplionků. Poslechli jsme a zahleděli se skrz malá okénka, kterými byl raketoplán obdařen.
A tak jsme viděli, jak se země vzdaluje, byla stále menší a menší, až z ní zbyla jen malá zářivá mince na nebi plném hvězd.
A pak jsme spatřily GALAKTIKU, loď, která nás měla dopravit kamsi daleko do hlubin vesmíru. Byla obrovská, náš raketoplán, který na ní přistál byl jako moucha na pecni chleba.
A GALAKTIKA měla tvar bochníku chleba, na jehož dolní části byla umístěna jakási zrcadla, možná to byly součásti jejího pohonu.
„Odepněte si pásy a přesuňte se k výstupu.“ Ozvalo se ze sluchadel.
Teprve nyní jsme si mohli vyzkoušet, co je to stav bez tíže. K výstupu jsme vlastně dolétli, odrážejíc se od madel umístěných po stěnách.
Vlétli jsme do kosmické lodi, do přechodové kabiny, a pak už do jejího nitra, do prostoru s podivnými úchyty.
„Můžete odložit skafandry.“ Ozvalo se ze sluchadel, a tak jsme poslechli. Nazí jsme pak poletovali prostorem a čekali, co bude následovat.
Nebylo možné si nevšimnout, jak se prsa našich kolegyň, zvláště ta velká, nesouměrně vznášejí na hrudnících. Bylo to trochu legrační, protože ženy si je úpěnlivě rukama snažily dostat do přirozené polohy. Marně.
Ostatně: naše penisy také nevisely dolů, některým mužům se dokonce jakoby přilepily na břicho.
Otevřely se oblé dveře a v nich se objevil starší, nahý muž. „Vítejte na palubě GALAKTIKY. Jsem Náčelník a jediný pilot této obrovské lodi. Pojďte, provedu vás po prostorech, které se stanou vaším domovem.“
„Dostaneme nějaké svršky?“ zeptala se Baculka s velmi objemnými a neposednými prsy.
Náčelník se pousmál. „Tady žádné oděvy potřebovat nebudete. Následujte mne. Pokynul rukou a zmizel oblém průchodu. Následovali jsme ho.
Náčelník začal vysvětlovat: „Obytný prostor lodě má části bez gravitace, ale také místnosti s umělou gravitací. Jistě chápete, že například toalety gravitaci potřebují. A také vaše ložnice, abyste se ve spánku neodlepovali od lůžek a neputovali bůhví kam. Také tělocvična, kavárna a další prostory gravitaci mají. To vše časem poznáte.“
Vpluli jsme do obrovské místnosti. Všechny její stěny, tedy i podlaha a strop (dá-li se to ještě takto nazvat) byly vystlány na prvý pohled měkkými panely, tu a tam z nich vyčuhovalo madlo.
Zároveň jsme pocítili jakousi úlevu, mozkem se prohnal jakýsi slastný pocit. Mně, i ostatním mužům, včetně náčelníka, nečekaně ztvrdly údy a naše dívky si jako na povel roztáhly vulvy a prsty se dotýkaly svých poštěváčků.
A pak se stalo, Blondýna, díky jakémusi svému neohrabanému pohybu vzlétla do prostoru a ocitla se uprostřed celé vystlané haly, kde se zastavila a začala marně mávat rukama, nohama – prakticky celým tělem. Vždy, když nohy roztáhla, bylo možné zahlédnout její pootevřenou štěrbinu.
„No, to se někdy stává.“ Usmál se Náčelník. Je třeba pro ní doletět.
Okamžitě jsem se odrazil od madla, kterého jsem se v té chvíli držel, pomalu k ní vystoupal, objal ji nohama v pase a setrvačností jsme se dostali k madlům na protějším konci haly.
Vůbec se nebránila, když jsem jí do pochvy zasunul penis, dokonce mne objala nohama a začali jsme letmo přirážet.
„No pozor!“ zavelel Náčelník z dálky. „Stříkat ejakulát je možné jen do tělních otvorů! Chápete, jak by to tady za chvíli vypadalo, kdyby se prostorem v tomto beztížném stavu vznášelo mužské sperma, nebo i ženské výměšky!“
To jsem pochopil a poslušně se vystříkal do Blondýniny pochvy. Myslím, že i ona pocítila orgasmus, určitě ale ne příliš silný. Odrazili jsme se a doletěli zpět k naší skupině a Náčelník pokračoval: „Pokus se rozhodnete vypuzovat své sekrety do análních otvorů – a to se týká i bisexuálních mužů, doplachtěte na toalety a tam to ze sebe vypuďte. Mluvím se zkušenosti. – A dále, pokud kdokoliv obdrží ejakulát do úst, musí jej bezpodmínečně spolknout!“
Náčelník se rozhlédl. „Já tady, samozřejmě, budu občas s vámi.“ Uchopil za boky Křehkou dívku, která se doposud krčila vzadu, ohnul ji a počal jí vylizovat anální otvor, aby do tohoto otvoru Křehké dívky záhy vtlačil svůj poměrně dlouhý, ale jen středně tlustý penis. Dívka vyjekla, ale nikterak se nebránila, i když do jejího zadečku zasunul úd velmi hluboko a přirážel poněkud neomaleně. Nevelká prsa Křehké dívky plachtila nesouvisle na její hrudi.
„Krystýry na lodi už také potřebovat nebudete, jídlo je speciálně složeno tak, aby se ve vás vstřebalo beze zbytku. Není moc chutné, ale obsahuje přesto, co vaše těla potřebují. Odmlčel se. „A ještě něco: Možná jste to pocítili, ale do ovzduší lodi, zejména do této haly, je kromě čistého a dobře okysličeného vzduchu vypouštěna slabá droga s antidepresivním a proerotogenním účinkem. Dělá se to z jednoduchého důvodu: Mohli byste se z té dlouhé cesty, která nás čeká zbláznit. Místo toho ji prošukáte – mám-li použít toto méně vhodné slovo."
A tak jsme s tím začali.