Šťastná náhoda 1.díl

,,Nechápu, jak jsem mohla být tak naivní a slepá, že jsem takový dlouhý čas v mém životě ztratila s tebou! Odcházím, sbohem!" Třískla jsem v naštvanosti s vchodovými dveřmi a s kabelkou plnou těch nejnutnějších věcí odešla kdoví kam. Celou cestu jsem přemýšlela jak zrovna já mohla být tak blbá, že jsem mu neletěla na ty sladký řečičky a plány s rodinou a...v tu chvíli, jak jsem byla úplně mimo jsem do někoho vrazila.
Kabelka mi vylítla z rukou a moje věci se v tu ránu povalovaly po celé ulici. ,,Já se vám moc omlouvám, já jsem vůbec nevnímá cestu, já... promiňte." Nevěděla jsem co dělat dřív. Jestli se omlouvat, nebo začít spěšně uklízet mé věci z ulice zpět do kabelky. ,, V pořádku, nic se nestalo. Vypadáte rozrušeně. Mohl bych být třeba nápomocen." Muž vysoké a vypracované postavy se mi poprvé od té chvíle podívá do oči.
Čas se zastavil. Viděla jsem v něm něco, co bych chtěla poznat blíž. Když jsem se konečně probrala do reality, začala jsem konečně uklízet moje spodní prádlo zpět do kabelky. Muž neváhal a začal sbírat se mnou. Poté, co sebral i mé krajkové kalhotky a dlouho si je prohlížel, mě polilo horko. Podívala jsem se na něj a v tu stejnou chvíli i on na mě. ,, Krásné spodní prádlo. Krajku mám moc rád." Postavil se, popošel blíž a kalhotky mi strčil do kabelky. Zůstal u mě ale blízko a pokračovat ještě smyslnějším hlasem: ,,Když vás vidím, úplně rozumím vaší situaci. Odešla jsem ve vzteku od partnera a vzala si jen to nejnutnější. Máte kam jít?"
Popravdě neměla, bylo pozdě v noci a moje matka žije přes 400km odtud. Nechtěla jsem mu ale říct pravdu a už jsem to chtěla zamluvit ale on mě nenechal. ,,Pokud byste o to stála, mám nedaleko odtud byt a postel navíc. Mám i pračku, kde by bylo potřeba to vaše prádélko přeprat, ještě před chvílí se válelo na ulici." Nevěděla jsem, co říct a vlastně jsem ani nevěděla, jestli se chci vymluvit, nebo jít s ním. ,,Nerada bych někoho svou situací otravovala. Ani se neznáme a vaše paní by určitě nebyla ráda, že si takhle pozdě v noci vodíte domů cizí slečny."
V tu chvíli jsem se začala červenat tak, že si toho nemohl nevšimnout. Usmál se při pohledu na moje rudé tváře a řekl: ,,Doma na mě čeká jen můj pes. Ten má návštěvy rád a je mu jedno jestli přes den, nebo v jednu v noci." Přišel ke mě blíž a nabídl mi rámě. Nedokázala jsem jeho šarmu odolat, tam jsem ho přijmula a následovala ho k němu domů.
Ani ne za pět minut jsme byli u něj. Být měl opravdu nádherný. Buď v něm žila nějaká žena, nebo má opravdu úžasný vkus. ,,Vítej u mě doma! Tedy pardon... vítejte." ,,Není potřeba vykání, už jsem u tebe doma, tam co by ne. Jsem Nikola." Podávám mu ruku a on místo stisku mi hřbet ruky několikrát políbil. ,,Petr, moc mě těší." S polibky na ruku pokračoval dál a začal se nepatrně pohybovat polibky výš a výš. Nevěděla jsem co, a tak jsem s rukou lehce uhnula na stranu. ,, Omlouvám se, ale tak božsky voníš, že jsem se nechal trošku unést. Chceš si vyprat ty věci? Pojď za mnou." Následovala jsem ho tedy do koupelny. ,, Stačí to sem hodit a zapnout, program už je nastavený. A když už jsme tady, klidně si dej sprchu. Tenhle župan je ti plně k dispozici. A když už budeš u toho, hoď do pračky i to, co máš na sobě. ,,Ale vždyť to bych neměla do rána nic na sebe." opět mě polilo známé horko. ,, Myslím si, že to vůbec nevadí a kdyby si přece jen něco potřebovala, něco ti do rána půjčím. Užij si sprchu." S těmito slovy odešel z koupelny. Na dveřích sice byl zámek, ale nechtěla jsem ho použít. Chtěla jsem, aby otevřel, aby přišel a přidal se za mnou ve sprše. Ten Petr má něco v sobě a já hodlám propuknout, co to je.