Letní Slet, díl I. - Příjezd a zasvěcení

Lenka seděla na zadní sedačce. Kdybych chtěl jako vypravěč používat klišé, řekl bych, že měla rozporuplné pocity. Sice nechci, ale i tak to byla pravda. Auto se zhouplo ve výmolu mlatové lesní cesty a před závorou zvolna zastavilo. Okénko řidiče šlo dolů a po krátké konverzaci a výměně obálek se závora zvedla.

“Tak jsme tady, mládeži.” vyhoupla se z přední sedačky spolujezdce Sandra a po otravné cestě si protahovala záda.

Následoval ji i Patrik od volantu a o pár vteřin později ze zdaní řady sedaček Lenka s Lukášem. To Lukáš byl přičinou Lenčiných pocitů. Měl tu přece být Petr. To oni dva spolu tuhle akci loni na podzim shodou okolností objevili a teď, letos v červnu na ni nalákali i spřátelný pár, Sandru s Patrikem. Nebylo úplně snadné se sem dostat. Účast byla vždy na pozvánky a hosté se za své nově příchozí přátele museli při první akci zaručit.
Zaregistrovali se už na jaře a chvíli trvalo, než jim organizátoři schválili i Sandru s Patrikem. O to víc se těšili. Vypadalo to na slibný a hravý víkend s vůní počínajícího léta. Bohužel, týden před oním víkendem přišel Petr s tím, že letí služebně do USA. Na dva týdny. Stáž, která se nabídne jednou za řadu let. Tohle se neodmítá. Dokonce ani kvůli luxusně prošukanému víkendu s přáteli ne.
Lenka to chápala, ale tak jako tak to pro ni byla studená sprcha. Těšila se a teď ji stálo hodně sebeovládání, aby mu to nedala sežrat. Vlastně ho zachránilo jen to, že i na něm bylo vidět, jako moc ho to mrzí. Kvůli sobě, ale hlavně kvůli ní. Samozřejmě mohla jet s těmi dvěma sama. Jenže to by nebylo ono. Sice už spolu ve čtyřech strávili dva divoké víkendy na chalupě, ale i tak, dva páry spolu jsou něco jiného, než pár a kotě.
A pak to padlo. Přišel s tím Petr, když pozdě večer upíjel irskou whisky, kterou si spolu nalili aby zahnali splín.

“Co kdybys namísto mě pozvala Lukáše?”

To bylo ono! Ostatně už několikrát trochu žertem, ale spíš vážně uvažovali o tom, že ho přiberou do trojky. Jejich kamarád byl už půl roku singl a po té, co se oklepal z poměrně oškolivého rozchodu začal na Lenku dělat oči. Sice v rámci vší slušnosti, ale přehlédnout se to dalo jen těžko. Jenže to by nesměli být právě Lenka a Petr, aby je něco takového pohoršovalo. Takže když tohle onen večer Petr nadhodil, přišlo jim to oběma jako ďábelsky geniální nápad.
Lukáš souhlasil. Sice to stálo vysvětlování a střizliví museli sami uznat, že je to hodně odvážná myšlenka, ale ukecali ho.
Takže tu teď stál s nimi, protahoval si záda stejně jako Lenka a opatrně se rozhlížel kolem. Jestli snad čekal, že dorazí přímo doprostřed doupěte neřesti, spletl se. Bylo to tu docela nevinné. Starý mlýn v údolí potoka, který kdysi za totáče Vojenské stavby přestavěly na rekreční středisko s chatičkami a bazénem. Z jedné strany vojenský újezd, z druhé strany příjezdová cesta skrz hluboké lesy chráněná závorou.

“O prázdninách je to tu plný, ale v červnu a září je to jen pro privátní akce. Tady ná nikdo rušit nebude.” osvětlila mu to Lenka dříve, než se stihl zeptat nahlas.

Patrik zatím vytáhl z auta tu největší tašku, hodil si ji přes rameno a vydali se k chatce, kterou měli na víkend zamluvenou.

“Fíha!” ocenil to Lukáš při vstupu a Lence konečně pocukly koutky vzhůru. Byla ráda, že se mu tu líbí.

A mělo to svůj důvod. Majitel areálu na něm nešetřil. I když maximálně respektovat ducha místa, vše včetně chatek prošlo důkladnou rekonstrukcí. Původní spartánská čtyřlůžková chatka prokoukla. Zvenku dostala vlastně jen nový nátěr a střechu, ale uvnitř je přivítal velký otevřený prostor vyvedený ve světlém dřevě s novou kuchyňkou, velkým jídelním stolem a koupelnou. Jedna rozměrná postel byla v zadní části haly na dosah jídelního stolu a druhá pak ve formě velkého futonu na otevřené galerii ke které se stoupalo strmými schůdky.

“Dobře to tu vypadá.” přitakala spokojeně Lenka. “Posledně jsme měli jen malou chatku pro dva. Ta je taky hezká, ale tohle je ještě o něčem jiným.”

Vybalili si. Sandra a Patrik si zabrali postel v hale a na Lenku s Lukášem zbyla galerie. Bylo zábavné sledovat jeho rozpaky, když mu došlo, že bude s Lenkou nevyhnutelně sdílet společné lůžko. Chvíli se červenal a když mu dala vybrat na které straně chce spát, dokonce mu přeskočil hlas.
Na areál zvolna padl večer brzkého léta. Jedna z těch prvních provoněných nocí, která člověku každý rok vžene do myšlenek upřímný údiv nad tím jak jen mohl bez něčeho takového vydržet celou zimu. Lenka stála na zápraží upraveném do malé terásky, usrkávala čaj a sledovala okolí. Na prostranství mezi ostatními chatkami stálo několik velkých, plátěných stanů jako vystřižených ze začátku minulého století a kolem nich se rojili účastníci sletu. Nebylo jich až tolik. Odhadem patnáct párů. Málo na dav, dost na orgie. Prolétlo jí pobaveně hlavou při vzpomínce na minulý podzim. Zatím se ale vše neslo v duchu páteční hostiny. Přesně jak bylo psáno na programu. Ve stanech se nabízelo výborné jídlo a pití, zněla tichá hudba a kdo měl chuť, korzoval a klábosil. Samotnou ji překvapilo jak snadno Lukáš zapadl do společnosti. Po chvíli se dokonce přistihla, že je v chumlu sama. Neměla mu to za zlé. Jeho samostatnost ji potěšila, ale zároveň i připomněla jak ráda by tu vedle sebe měla Petra. Bylo jí po něm smutno. Raději se vytratila a teď sledovala vše z povzdálí jejich chatky. Bylo jí tu líp, než ve středu dění.

“Jé, tak tady jsi.” zahalekal poněkud rozjíveně Lukáš, který se konečně vynořil z padajícího šera.
“Hledal si mě?” ušklíbal se na něj dobromyslně.
“Jo. Zakecal jsem se a pak sem z toho měl špatný svědomí. Se omlouvám.”
“To nemusíš. Ale je fajn, že sis nakonec vzpoměl.”
Lukáš došel až k ní a lípl ji opatrně omluvnou pusu na tvář. Nabídla mi i druhou. Cítila z něj teplo a vnímala zrychlený dech.
“Někdo tě honil?”
“Byl jsem se projít. Říkal jsem si, že asi budeš někde s těma dvěma, tak jsem vás zkusil najít a obešel při tom celý areál.”
“Je to tu velký, co? A to tě tak rozehřálo?”
“To snad ani ne.” ošil se.
“Tak co teda?”
“No spíš ta swingers party. Tam v tom velkým stanu za bazénem.”
“Jo tahle!” rozesmála se.

Slet oficielně začínal až zítřejší ráno, ale pro nedočkavce a ty, kteří potřebovali upustit páru, tu opravdu byla tahle možnost. Uměla si představit, že nepřipraveného Lukáše to muselo překvapit.

“To je pro nedočkavce. Líbilo?”
“Zajímavá podívaná. Ale čekal bych to nějak sofistikovanější. Aspoň podle vašich vyprávění.”
“Jo. To čekáš správně.”
“Tak fajn. Ale Sandru s Patrikem jsem stejně nikde nenašel.”
“Tos ani nemohl. Prcají uvnitř.” hodila potutelně hlavou směrem k chatce.
“Jo aha… a tak to jo.” zakoktal se na moment Lukáš.
“Co ty? Nechceš taky?” uculila se.
“Taky co?” pokl na sucho.
“Prcat přece.” zazubila se na něj už na plno.
“Já… no… jako jo, ale přece jen…” Lukáš nabral barvu zralého melounu a najednou nevěděl co s očima.

Ten Lukáš, který ji už půl roku svléká pohledem a kterého sem nalákal i příslib splnění jeho představ týkající se právě jí. Ten Lukáš je teď nesvůj jako nezkušený zajíček, když se mu jeho představy mohou až nečekaně rychle zhmotnit. Milovala ho za to. Jestli si do teď nebyla jistá jak dobrý nápad to byl, teď už o tom nepochybovala. Tohle si užijí. Oba.

“V klidu. Nemáme kam spěchat. Co kdybychom to nechali na zítra?” nabídla mu ústupuvou cestu.
“Jo no… jestli ti to teda nevadí…?”

Nevadilo. Došla mu do chaty pro druhý hrnek čaje a zbytek večera strávili poklidným povídáním. Nejdříve jen oni dva a po chvíli se k nim přidali ještě předoucí Sandra s Patrikem. A bylo to fajn. Už jen pro tenhle večer to stálo za to, říkala si Lenka, když usínala.

Sobotní ráno

Probudila se jako první. Lukáš vedle ní ještě spokojeně oddechoval, ale ona věděla, že už nezabere. Přetočila se na záda, podložila si hlavu spojenými dlaněmi a přebírala se myšlenkami.
Včerejší nejistota a rozvrkočenost byly pryč. Jednak proto, že ráno bývá moudřejší večera, a o sobotním ránu to platí tuplem. Zvlášť když chata voní dřevem a na krovu kreslí ranní sluníčko své abstraktní obrázky.
Hlavně to bylo ale proto, jak příjemně ji Lukáš překvapil. Trochu se bála. Ani ne tak jeho, jako spíš o něj. Půl roku abstinence tak trochu nahrávalo tomu, že se po ní vrhne při první příležitosti. Principielně by jí to úplně nevadilo. Ona i Petr to plánovali s tím, že tu dojde ke všemu. Doslova. To vědomí je příjemně šimralo. Šlo o to, že Lenka si ráda hrála. Jenže ke hře je potřeba hráč. Takový jako byl Petr. S Lukášem si v tom ohledu docela jistá nebyla. A nebýt hráč, to by znamenalo že tenhle víkend, který je celý hrou, bude promarněnou příležitostí.
Ale on ji včera překvapil. Věděl že smí, že se to čeká a počítá se s tím. Nebránila by se. Dala by mu. S chutí. Věděl to. A přesto netlačil ani nenaléhal. Dokonce její nabídku s rozpaky odmítl. Nebyla pro něj sklapem ani nástrojem k ukojení. Byla pro něj přítelkyní, proto byl opatrný a nesmělý. A jí to dělalo dobře.
Ještě chvíli se válela v posteli, ale nakonec vyklouzla, sešplhala schůdky a zamířila do koupelny. Seděla na míse s kalhotkami u kotníků, nechávala odtékat poslední kapky ranního uvolnění a přemýšlela co dál. Musela si přiznat, že jedna věc je Lukášův romantický ostych a věc druhá jsou její chutě a potřeby. Mít tu Petra, měla by už bohatě obstaráno. Jenže s Lukášem… Sice si včera před spaním pomohla alespoň ve sprše, ale to bylo spíš nezbytné upuštění páry, než cokoliv, co by se alespoň blížilo uspokojení. Uvažovala, že si to zopakuje i teď, ale nakonec se rozhodla jinak.
Rychle se utřít, kalhotky chňapla do dlaně a s tichým pleskáním bosých chodidel vyběhla schůdky na galerii. Všimla si, že Lukáš změnil polohu. Ležel teď na zádech s hlavou na stranu. Těžko říct, jestli ještě doopravdy spí. Hodila kalhotky stranou a jen v Petrově tričku zváleném prospanou nocí k němu přiklekla. Chvilku ho tiše pozorovala a nakonec něžně pohladila po tváři. Otevřel oči, zaostřil a usmál se. Nevypadal jako někdo, koho vzbudíte z hlubokého spánku. Ne, že by na tom záleželo. Pro ni bylo důležité, že teď už nespal.

“Ahoj ospalče.” pronesla tiše. Znovu ho pohladila po tváři a lípla mu pusu na rty.
“Dobré ráno, spanilá.” Zkusil ji polibek oplatit, ale položila mu ukazovát na rty.

Pochopil a zůstal tiše ležet. Zajela rukou pod jeho přikrývku a když našla co hledala, spokojeně se usmála. Odhrnula ji a vysvobodila Lukášova naběhlého ptáka z trenýrek. Pak už jen přehodit nohu a s elegantním, výmluvným zhoupnutím boků si nasednout. Hlavně to nekomplikovat.
Bože, tohle jsem potřebovala. Mít se kolem čeho sevřít. Nechat si ho v sobě klouzat, dráždit se o něj. Vychutnávat si ho od vzrušením prolité branky až tam někam, hluboko v bříšku. Cítit tu plnost a mohutnost…
Nešukala ho. Dělala si o něj dobře. A Lukáš ji v tom nechával volné hřiště. Opravdu ho asi čerstvě probudila, protože kromě zvídavých doteků se zatím na žádnou podstatnou iniciativu nezmohl. Lenka si přetáhla tričko přes hlavu a nabídla mu tak nejen výhled, ale i volný přístup ke svým prsům a citlivým bradavkám. Pochopil. Prvně je promnul mezi prsty aby se nakonec přizvedl a důkladně je nasál. Potom už jen stačilo aby si sklouzla rukou k poštěváčku a první opravdový orgasmus Sletu ji zaplavil jako přívalová vlna.

“Všechno dobrý?” přivedl ji po chvíli Lukášův šepot zpátky do reality.
“Dokonce skvělý.” lípla mu další pusu. Teď už důkladnější.
“To je dobře.” odhrnul jí vlasy z čela. “Chceš pauzu nebo tak něco?”
“Chci ještě.” uculila se a zhoupla se na něm.
“S potěšením. Můžu do tebe?”
“Můžeš, ale raději bych to ven.”

Víc mluvit nepotřebovali. Stále to byla ona, kdo vedl, ale teď už Lukášovi dovolovala udávat tempo tak, jak on právě potřeboval. Po chvíli ji pevnějším sevřením boků naznačil co se chystá a ona sklouzla jen pár vteřin před tím, než si za její asistence mohutným výstřikem zmáčel svoje spací tričko. Nebyla by to Lenka, aby si při zjištění, že jeho erekce stále ještě drží, znovu nenasedla a několika posledními tahy si neobstarala ještě jeden, tentokrát už jen příjemně úlevný orgasmus.

“Děkuju. Tohle jsem fakt potřebovala. Ani nevíš jak.” odfoukla si spokojeně, když se svalila zpátky do peřin.
“To já děkuju.” Lukáš se nadzvedl na lokti a chvíli ji pozoroval. “Já sem asi vůl, co?”
“No to rozhodně nejsi.” zvedla pobaveně obočí. “Proč myslíš?”
“No to včera. Nějak mi nedošlo, že to není jen o mě. Že i ty máš svoje potřeby. Zvlášť tady, když oni dva už taky… A vůbec, odmítnout dámu…”
“To vůbec neřeš. Bylo to sladký. Vlastně mi polichotilo, žes po mně hned neskočil. Ale…”
“Ale?”
“Ale vědět, že ti dva tu prcají a já namísto abych tu byla s nima, jsem s tebou konverzovala u čaje… to vyžadovalo jistou dávku sebekontroly.” plácla ho spiklenecky do stehna. Smáli se oba. “Takže jsem za to vzala aspoň teď. Doufám, že mi to nemáš za zlý.”
“Vůbec ne. Nejlepší probuzení za posledních mnoho let. Děkuju.” naklonil se k ní a políbil ji. Poprvé on ji.

Dlouze a něžně.

“No a tohle sundej.” zatahala ho za ulepené tričko nacucané semenem, které ji teď zastudilo na bříšku, když se k ní přitočil. “A ty trenky taky. Máš je odemně celý mokrý. Klidně tu buď nahý nebo jak chceš. Když už teď máme odprcáno, hádám že se ani Sandra s Patrikem nebudou obtěžovat přílišným oblékáním.”