Toho ne...

Tohle není kluk pro mě. Opakuji si to tak často, že už tomu sama začínám věřit. Mám zásadu, nesejdu se s nikým u koho cítím, že bych se do něj mohla zamilovat. Mám svá pravidla a ty mají svůj smysl. Není pro mě, ale je zajímavý, zábavný, inteligentní, má smysl pro humor. Je to zvláštní, ale už z pouhého psaní cítím, že mě to k němu táhne. Ten pocit je každým dnem silnější a intenzivnější. Znovu si musím zopakovat svou mantru.
Sakra, usínám s myšlenkou na něj, dokonce se s ní probouzím. Nevím jak vypadá, ale jeho osobnost je působivá. Nelituje se, není to prvoplánový lovec zářezů a na nic netlačí. Povídání s ním plyne úplně samo. Stále je o čem se bavit. Jak dlouho ještě odolám tomu abych ho pozvala ven? Proč na to vůbec myslím. Nikdy jsem nikoho netahala ven první. Ale teď mám naprosto neuvěřitelnou chuť. Ale co když odmítne. Už dlouho se mi nestalo, že by mě lákalo někoho tolik poznat osobně.
Zkusím se na to podívat s odstupem. Je v ideálním věku. Není to žádný nezkušený klučina který nic neprožil, ale ani to není žádný stařík. Je dokonalou kombinací romantika, vypravěče a zároveň má v sobě živočišnou energii. Už jen kvůli tomu ho prostě musím poznat.
Napíši mu tedy vzkaz. Ale jak to říct. Pro kluky je tak snadné napsat holce. "Nezajdeme ven a nepoznáme se?" Tohle ne, zkusím to rafinovaně. Zmíním se mu, že zrovna dělám Jerky. "To miluji." Odpoví mi. Vida, dobrý začátek. " Mám ti dát stanou ať můžeš zhodnotit jak jsem v tomto ohledu šikovná?" Na to mi neodpoví. Už tu ani není aktivní. Možná je to znamení. Nemám to dělat. Nemám se s ním chtít setkat. Je to jasný, zaměřím se více na příběhy, prostě to ze sebe dostanu jinak. Stejně to není kluk pro mě.
Další den otevřu stránky, mrknu na vzkazy a intuitivně prohlížím ikony vzkazů a hledám tu jeho. Není mezi nimi. Začtu se tedy mezi ostatní vzkazy, ale tak nějak jsem myšlenkami jinde. Jdu tedy něco dělat, práce je vždy dost. Večer je tu a tak se podívám co je tu nového, možná si přečtu nějakou povídku. Přeci jen mi napsal. " Promiň, měl jsem toho hodně, nestihl jsem se sem podívat. A moc rád se nechám přesvědčit o nejedné z tvých dovedností." Zdá se mi to, nebo začíná trošku flirtovat? Milé...
Blíží se pátek, to je den kdy mám nejvíce možného volného času. Tak to tedy zkusím nadhodit. Bylo by fajn se sejít a trochu si popovídat, jen tak se poznat. Přesvědčit se, že i na těchto stránkách se dá poznat někdo normální. Souhlasí s tím. Je vtipné, že ani nevím jak se jmenuje, ale ptát se ho nebudu, počkám si, až se mi představí osobně.
Chvíle našeho setkání se blíží, udělal si na mě čas dopoledne. Také jsem mu vyšla vstříc a nechala se pozvat do malé a milé kavárny. Sedím na náměstí a jsem celkem nervózní. Hlavou mi běží myšlenky na naše rozhovory, na věci které jsme si navzájem prozradili. A že jich nebylo zrovna málo. Nevydržím sedět. Opřu se o kašnu a hledím do ní. Čekám a doufám. Čekám a přeji si...
Slyším kroky a tak se otočím. Přistoupí ke mě mladý muž a usmívá se. Automaticky mu podávám ruku k pozdravu. Chytí mě za ní, přitáhne si mě k sobě, něžně mě políbí a zašeptá mi do ucha. " Jsem Petr." Nedal mi možnost couvnout ani se nějak bránit. Okamžitě mi vstoupil do mého prostoru. Objímá mě a já se nezmůžu na slovo. Krásně voní, točí se mi z toho hlava. On už mé jméno stejně zná. Tak tohle je moc hezké představení se. " Půjdeme?" Řekne klidně rozhodným hlasem. Moc se mi nechce se od něj vzdalovat, tahle blízkost mi celkem vyhovuje. Ale jsme na náměstí, tak tedy jdeme do většího soukromí.
V kavárně si vybírám stůl v rohu a sedám si zády ke zdi. Petr si sedá vedle mě. To se mi líbí. Vlastně je tak blízko, že se dotýkáme koleny. V kavárně skoro nikdo není, tak to nevadí. Sundám si bundu a prohodím ji přes židli. Péťa to udělá také, omluví se mi a jde objednat kávu. Když se vrátí nemohu se nezeptat. "Jakou jsi mi objednal?" On se usměje." Četl jsem tvoje povídky, vím jakou máš ráda a tak si myslím, že ti bude chutnat. Celkově mám pocit, že máme podobné chutě." A zpříma se mi u toho podíval do očí. Netrvá to dlouho a káva je před námi. Tak to vypadá hodně dobře. Mrknu na tu jeho a je stejná. Čekám tedy až ji ochutná nejprve on. Vezme ten malý hrneček do svých velkých dlaní a nejprve ke kávě přivoní. Maličko se usměje a pomalu ji ochutná. Nikam nespěchá, užívá si spojení vůně a chuti. No, tak to je asi poprvé co mě trochu vzrušilo, když muž pije kávu. Neodolám a také se chopím hrnečku. Nejsem tak trpělivá jako on a hned kávu ochutnám. No páni, ta je úžasná. Silná ale jemná a cítím z ní vanilku a chilli? Zajímavá kombinace. Stejně tak jako je zajímavý on. Chci se o něm dozvědět víc.
Povídáme si už hodně dlouho a je to jako bychom se znali celý život. Vše jde tak samo a hladce, témata ani zdaleka nedochází. Je neuvěřitelně charismatický. Tak s ním bych si dokázala představit i víc než jen povídání. Prohlížím si ho, zatím co mi vypráví jeden ze svých příběhů. Mimoděk se začnu usmívat malinko se kousnu do rtu. Když mi to dojde, hned se snažím nasadit normální výraz a doufám, že to nepostřehl...
" Co se jít projít? Až nám na to přijdou, tak se nasedíme dost." Tak on je i vtipný. Hezké. Zvedneme se a jdeme se tedy projít. Jdeme vedle sebe a stále si povídáme, líbí se mi zvuk jeho hlasu. Dojdeme do nedalekého parku. Ten ještě neznám. Nebyla jsem v něm, jen jsem jednou šla kolem. Je tu hezky, kousek přírody ve městě, projdeme jím a ocitneme se v nějaké parkové zahradě. Uprostřed je fontánka s koi kapry. Než tam ale stihnu dojít Petr se chopí iniciativy a opře mě o jabloň a začneme se líbat. Jak se mu vždy podaří mě překvapit? Ale užívám si to. Vlastně hodně. I teď mi přijde jako bychom se i v tomhle znali už roky. Zase ta jeho vůně, jen mi přijde, že je mnohem intenzivnější. Levou rukou mi zajede pod bundu a chytí mě za pas. Pravdou mi zajede prsty do vlasů a zase mi naprosto znemožní mu jakkoli uniknout. Ne že bych chtěla. Naopak chytnu ho za ramena a užívám si to co se právě děje. Po chvilce přestane a tiše mi řekne. "Promiň, já už jsem to nemohl vydržet. Už v kavárně jsem se držel abych to neudělal." Odpovím mu polibkem. On mě ale pustí a o krok odstoupí. "Promiň, vím že na prvním srazu ne."