Koupání u nuda pláže

Bylo léto. Sluníčko svítilo na obloze bez jediného mráčku. Takový ten krásný čas, kdy má člověk chuť jít na koupaliště a osvěžit své tělo i mysl. Proč bych se zdráhala.

Vzala jsem dvojdílné plavky, osušku, vše hodila do tašky, opalovací sprej, peníze a pár dalších drobností a vyrazila. Venku pražilo šíleně. Připadala jsem si jak na rožni. Vzduch se ani nepohnul, žádný vánek nikde. Lidí venku moc nebylo, asi byli schovaní. Vůbec jsem se nedivila. Jen já se hrnu na koupák. Výborně jsem se prošla, za jiného počasí bych si tu cestu i užila, ale v šíleném vedru jsem se celou cestu už viděla ve vodě.

Došla jsem na rozcestí, které vede k bráně a tam byl nápis, že kilometr odsud je nuda pláž. Koukala jsem na to, nepamatuji si, že by tu dříve něco takového bylo. Byla jsem zvědavá a úplně mě v tu chvíli přestalo trápit sluníčko. Jeden kilometr ještě přežiju. Šla jsem pomalým krokem a rozhlížela se. Nikde nikdo. Došla jsem na kraj lesa a do lesa a tam kousek bylo jezero, ne moc velké a tam nápis, že je to nuda pláž.

Nikdo tam nebyl, tak jsem si drze vlezla za strom a převlékla se do plavek. Když tu nikdo není, tak nemusím dodržovat nahé tělo. Roztáhla jsem osušku a šla do vody. Vstupovala jsem do vody a byla docela studená. Tak to je super, osvěžím se. Pomalu jsem šla dál a už jsem měla vodu k ramenům, tak jsem začala plavat. Nádhera. Potopila jsem se a chvíli plavala pod vodou. Konečně mi nebylo vedro. Lehla jsem si na vodu na záda a pažemi pomalu rozhrnovala vodu. Cítila jsem se nádherně osvěžená. Pak jsem se rozhodla plavat zpátky ke břehu. Když jsem vystoupila z jezera, tak jsem šla k osušce. Lehla jsem si a užívala sluníčko.

Když jsem si sedla, tak jsem si všimla, že naproti na druhém břehu někdo sedí. Dalekohled jsem neměla, ale hned mi bylo jasné, že to je chlap. Uf. A nahý. No co jiného na nuda pláži. Zajímavé, že si sedl naproti mě na druhý břeh. Rozhlédla jsem se. Nikde nikdo jiný. V tom mi začal zvonit mobil. Vzala jsem ho do ruky a neznámé číslo. Kdo by mi mohl volat......Ze zvědavosti jsem to zvedla a tam se ozvalo "Jsi na nuda pláži, vítej." A hned to položil.

Koukala jsem nevěřícně na mobil. Jak může někdo vědět, že tu jsem. Nikomu jsem nic neříkala. Instinktivně jsem se podívala před sebe. Tam, kde seděl ten muž.....A on tam najednou nebyl. To jsou věci. Docela mě to vylekalo, tahle příhoda. Nikdo neví, že jsem tady. Dokonce ani já nevěděla, že sem zajdu. Nevím proč mě napadlo spojovat telefonát s mužem, kterého jsem před chvílí zahlédla naproti. To není možné. Nemůže vědět mé číslo.
"Zmatená?" Ozvalo se nečekaně za mnou. Ztuhla jsem a neotočila se. Někdo mi rukou hrábnul do vlasů a pak i druhou. "Tak na mě nezapomeň." Opravdu jsem to slyšela. Pak už žádný zvuk a ticho.

Tak jsem po chvíli dostala odvahu a pomalu vstala. Už jsem byla celkem suchá. Pomalu jsem se otočila a tam.......Nikdo tam nebyl. Šílené. Nějak jsem ztratila odvahu jít znovu do vody. Tak jsem se bezmyšlenkovitě oblékla, hodila věci do tašky, oblékla se a vydala se domů. Docela mi to na dnes stačilo.