Duel Češka a Slovák v kupé, interakce

Tohle je povídka, kterou jsme spontánně vytvořili s jedním spisovatelem odtud. Je na ní zajímavé to, že byla tvořena na koleně a druhá strana absolutně vůbec nevěděla, co ten druhý napíše. Schválně jestli někdo z vás čitatelů přijde na to, kdo je ten druhý s kým jsem psala. Pište dolů do komentářů co vás napadne, kdo je ten druhý, co se mnou interagoval. I pro mě je to hodně zajímavé, povídka byla vytvořena přes noc a ještě se spánkem a potom dokončena teď. Nejsou to žádné orgie, jsou to jen mé myšlenky a jeho, když jsme se vžili do toho, že jsme se nečekaně setkali při jedné cestě.

Vlak z Prahy do Bratislavy a jedno kupé

Je noc. Tak jsem se vydala nočním spojem, vlakem směr Bratislava. Chci poznat Slovensko na vlastní oči. Nikdy jsem tam nebyla. Našla jsem si kupé, které je prázdné. Je tmavá noc a vlak stojí na peroně. Jsem tu sama. Bude to zajímavá cesta. Asi si pustím hudbu do sluchátek. Už jsem dala ruku na batoh, že si vytáhnu......Když v tom....Dveře se otevírají a vchází nezvaný host, do mého utajeného kupé. Je hodně vysoký. Ozve se slovenština a muž mě pozdraví. Jsem překvapená.

Moja únava naberala rozmer gréckeho somára z Rodhosu, ktorý sa vláči k chrámu tučných Nemcov. Posrana Praha, vždy sa mi tu niečo posere. Musím sa srať domov v tomto zaprdenom vlaku až do Bratislavy. Dúfam, že bude prázdny, kto by už dnes jazdil vlakom okrem študentov..No mňa jebne vlak plný jak moje vajcia, otváram posledné kupe na konci vlaku. No chvalabohu sedí tu len jedna kočka. Nebud hovädo, pekne pozdrav, nikdy nevieš, možno má zo sebou rezeň, pivko, ponúkne ťa. Dobrý večer, máte tu voľno ? Tieto zdvorilostne otázky musel vymyslieť totálny úchyl.

"Není volno, ale asi je plný vlak, tak co nadělám že." Cítím se submisivně a zároveň se mi líbí slovenština. Tak ho nechám vejít a je po samotě. Achjo, co já komu udělala. Je tma a když chce zmáčknout světlo, tak řeknu "Já bych radši tmu." Zastaví se v pohybu a pak si sedne na sedačku.

Buď slušný, buď slušny ...ide mi racio v hlave ...démon ale kričí ti jebe že není voľno ?? Dáma si asi zobla nejaku dobrotu na Václaváku a vidí plné kupe. Preto nechce svetlo, to robí zle keď to začne šlapať. Ale čo už ..Ďakujem slečna, v pohode, som rád že si môžem sadnúť. Na druhej strane sa jej nedivím že má možno strach, dvojmetrový mohutný chlap s hubou zabijaka z béčkových filmov z Netlixu...Chúďa musí mať gaťky stiahnute strachom až v maternici. Skúsim sa trochu usmiať, možno ju to uvoľní.

Fakt je hrozně vysoký, to jsem ještě neviděla. Snažím se soustředit na výhled z okna, ale chlap na mě kouká a docela jsem rozhozená. Bože, proč. Zavírám oči a dělám, že tam není. Třeba odejde.

Nenápadne ju pozorujem, pekná baba, niečo má už za sebou, ale stále krásna, chová sa ako kvetinka, ale také vedia byť v posteli pekne perverzné. Som ja normálny, sedím tu pät minút a rozmýšľam nad tým aká je v posteli. Zavrela oči, robí sa, že spí, ona sa ma fakt bojí, vidím to na celkovej reči jej tela. Ty môj kokot to bude cesta, ani rezeň ani pokec, fajčiť tiež nemôžem. Trest boží, táto pekná baba v kupé a toto. Iný by už mali ďalší príbeh bohapustej jebacky na amateroch. Ja si tu tak s tou ustráchanou jeptiskou môžem dávať otčenaše a zdravasi..

Otevřu oči a cítím jeho pohled na mě. Podívám se mu do očí a on se na mě usměje. Kouknu se do okna jako bych hledala záchranu. Ale cítím, že se na mě pořád dívá. Cítím se nesvá. Tak zase zavřu oči a představuju si, že jsem v kupé sama.

Pristihol som sa, že stále na ňu pozeram, zbadala to, pozrela na mňa, pokúsil som sa o úsmev, ale hneď zavrela oči, piče to musel byť asi pohľad ako na jokera...Pozerám kade tade, ale nie už na ňu, možno zaspí a bude pokoj. Naraz počujem známy zvuk, piče to je správa na amateroch, toto ich kuku by som poznal aj polohluchy. A keďže môj mobil bol v tichom režime, jedine odkiaľ to mohlo prichádzať bol ten jej. Ale pozrime sa na ňu potvoru záhadnu. Otvorila oči, zobrala mobil, zarazil ju môj idiotsky vyraz má tvári ktorý prezrádzal jedno. Vedela že viem.

Tak tohle jsem nechtěla. Já si snad zapomněla vypnout zvuk v mobilu? Cítila jsem, jak se začínám červenat. A ten jeho pohled....Jako by věděl....Ach bože. Nenápadně jsem dala ruku na tlačítko na druhé straně a pořádně zmáčkla, zvuk jsem vypnula. Mobil jsem hodila do batohu. Znova jsem si chtěla navodit tu nevinnou roli, kterou jsem celou dobu měla a která mi tak vyhovovala. Ale ten jeho pohled....I když jsem zavřela oči, pořád jsem na to myslela. Olízla jsem si vysušené rty. Byla přece tma, kdoví co má za sebou, je určitě unavený a prostě náhoda, že se na mě díval, jakoby věděl. Jasně, že nemůže nic vědět. Znovu jsem se přesvědčila, že to byla zbytečná paranoia. Zavřela jsem oči, třeba usne.

Pobavene som sledoval, ako nenápadne vypla na mobile zvuk a ďalej hraje jeptišku na výlete. No nič dievča v tom klube holych rozkrokov, amatérskeho porna a vlhkého pokecu sme jedna rodina. "Haló slečna....haló....ten zvuk čo vám práve prehral mobil poznám. A nemusíte sa hanbiť aj keď sedíme spolu v jednom vlaku tvárami k sebe stále je to anonymne." Smial som sa už skoro nahlas. Otvorila oči, mal som chvíľu pocit že by najradšej v zrýchlenom mode zmizla z vlaku, z mesta, z krajiny. Ale vlak už naberal rýchlosť...

Přistižena při činu. "Fakt nechápu, co tím zvukem myslíte. Spousta portálů na internetu má tenhle zvuk. Ale vy asi nebudete ajťák znalý portálů. Budu hádat, vy budete dělat určitě vyhazovače někde v klubu. Vy a internet to nejde dohromady. A vůbec, do jaké vesnice z Bratislavy jedete? Takže asi tak." Viděla jsem na něm, jak sklapnul a dokonce vypadal, že by mě mohl napadnout. Vstala jsem, mám nad jeho hlavou kufr a začala jsem po něm sahat.

To nebude obyčajná jeptiska ale minimálne matka predstavená, utrela ma štýlom profesionála snažiac sa urobiť zo mňa úplného čuraka. No a ešte toto mi bolo treba. Hrabe sa pre kufor nad mojou hlavou tak že mam jej cecky rovno u huby, je normalna, asi nie keď si myslí, že Bratislava je poskladaná z dedín a že túto znelku zahovori inou aplikáciou. Ale dobre kočka dokážem ti že máš o mne úplne mylnú predstavu. "Ukážte, pomôžem vám s tým kufrom, lebo ešte chvíľu mi tu budete mavat predo mnou prsnikmi tak budem mát samovoľný výron."

"Chovejte se prosím slušně. Jakými prsníky? Jsem slušně oblečená. Já nevim odkud jste, že jste zvyklý se takhle chovat. Chtělo by to se chovat slušně. A vy jste fakt strašně drzý člověk." Trochu jsem ustoupila. "Dejte mi ten kufr mě nad hlavu, prosím. Děkuji."
Vlak sebou trochu cuknul a mě to odhodilo na něj do jeho náruče. Chvíli jsem stála přitisknutá naproti němu. Dotkli se naše těla a já cítila, jak tvrdne. Moje prsa byla na jeho hrudi. Cítila jsem jak mi tvrdnou bradavky a podívala se mu do očí. Najednou jsem pocítila vzrušující záchvěv.

Bola dobrá, drzá a priama, aj keď som videl že sa ma boji, strach menila na obranný útok. Chcel som preložiť jej kufor na druhu stranu a šup brzda a mám ju v náručí. Aká to irónia osudu. Utajená amatérka v noci vo vlaku brániaca svoju česť správaním svetice naraz v objatí neznámeho obra. Čas sa nám obom spomalil, cítil som jej voňu vlasov, teplo prsníkov a jemne dotykom nárazu tvrdnuce bradavky ktoré vysielali signál že táto žieňa nieje až tak chladná ako sa zdá.

Objali jsme se na krátký okamžik. Pak jsme si šli sednout každý na svoje místo. Podle jeho chování je z jiného světa než já. Takže to nejde. Vytáhnul si bagetu a začal ji jíst. Ukáplo mu kus majolky na černé džíny. Přišlo mi to vtipné a v duchu jsem se smála. Dokonce jsem se neudržela a uchichtla se nahlas. "Chtělo by to tácek. Ale já žádný nemám." Vytáhla jsem igelitový pytlík na svačinu a hodila jsem mu ho do klína, aby mu už další majolka nezničila džíny. Podíval se na mě nechápavě.

Muselo ju to vzrušiť, prudko sa odtiahla, toto u žien poznám, aj by chcela niečo prežiť, ale bojuje. Fešák dole bol už jemne zobudený z očakávania nečakaného ...no nič. Realita nastúpila, ozval sa hlad. Vytiahol som si hnusnu bagetu kúpenú v bufete na stanici. Snáď sa z nej cestou neposerem. Do pičeeee majonéza mi spadla rovno na moje chrumkavé nove mustangy, jebne ma. Videl som ako sa smeje od ucha k uchu. Teraz už fakt vyzeram pred ňou ako neandrtalec ktorý prvýkrat v živote vidí betónový chodník. Hodila mi igelitovy sáčok, nechápem, majonézu s ním neutriem, to celé ešte rozmažem ...Asi si ho mám natiahnuť na hlavu a udusiť sa aby mala pokoj. Vstal som, musím si to íst umyť na záchod takto tu nemôžem sedieť.

Sáček nacpal do koše a vstal. Majonéza z malého fleku udělala portrét na jeho riflích. Začala jsem se smát potichu, zahlédla jsem jeho pohled a přestala. Někam odešel a přišel, flek na kalhotách zmizel, místo toho tam bylo mokré kolo. Zavřela jsem oči a natáhla si nohy.

Mal som po nálade, nohavice mokré, bageta v koši, prídem do kupé a ona roztiahnuta nohami pomaly tam kde sedím, keby tie nohy aspoň roztiahla, bol by to signál že je predsa len nadržaná amatérka.

Cesta ubíhala v klidu a pohodě. Těšila jsem se na to město ve státě, kde jsem nikdy nebyla. Dám kufr a batoh do hotelu a půjdu se projít po městě. Chlap přede mnou začal chrápat. Hrozný zvuk. Pustila jsem hudbu nahlas na mobilu a hned ji vypla, jakože někdo volal. Přestal chrápat.

Zaspal som, prebral som sa na neaky zvuk, jej oči žiarili do tmy pozerúc úprimne na mňa. Strach z tváre zmizol, skôr som tam videl zvedavosť. Či takýto obrovský chlap zo svojím neomalenym správaním, hrubým slovníkom vie byť aj nežný a citlivý. Keby len vedela ...Uvoľnil som sa, jemne sa na ňu usmial. Pozeral som na túto krehkú bytosť z nehou ako na niečo čo chyba v mojom drsnom svete. Niečo čo mi môže dať na chvíľu pokoj v duši, nežný dotyk a zbaví ma surovosti ulice. Skúsim to, moje srdce nieje také a možnosť zažiť niečo podobne sa nemusí opakovať.."Prepáčte, ale pripomínate mi niekoho, koho som znal, miloval a potom už som ju nikdy nestretol."

"Čím vám jí připomínám?" "Vaším výzorom, ospravedlňujem sa, ak som vás tým dostal do nečakaných myšlienok." A usmál se. "Mohol by som vás objať?" Přišlo mi to hodně překvapivé a proto jsem souhlasila.

Stoupli jsme si a objímali se. On jel pomalu rty přes mojí tvář a přejel svými rety po mých. Bylo to krásné. Úplně jsem roztála v jeho náručí. Líbali jsme se a s každým kilometrem co ubíhal po kolejích to bylo vášnivější a vášnivější. Když jsem se vrátila zpátky na zem, věděla jsem, že jsem udělala něco, s čím jsem vůbec nepočítala a jen noční vlak, tma, ubíhající krajina byla svědky našeho splynutí. Bylo to tak vzrušující a úžasné, že na to nikdy nezapomenu.