Intertwining realities - chapter two

Stála před zrcadlem ve své pracovně a pozorovala svůj odraz. V zrcadle se odrážel jen její vlastní odraz a místnost za ní. Ani náznak něčeho zvláštního nebo divného. Všechno se tvářilo dokonale všedně. Myšlenky se jí líně převalovaly v hlavě.

Alice je sukuba.

Podívala se ženě v zrcadle do očí. Byly šedozelené, s hnědým kroužkem okolo duhovky. Nezářily jasně zeleným odstínem.

Sukuby používají pro regeneraci a přeměny energii.

Odvrátila pohled od očí a zkontrolovala vlasy. Kaštanově hnědé, lehce zvlněné, měkce splývající po ramenou k pasu. Ani náznak ohnivě rudé nebo mědi, ani pramínek.

Energii získávají sexem. Čím čistší duše oběti, tím víc energie.

Zhodnotila pohledem tělo a zkonstatovala, že má pořád příliš kulaté boky a málo ploché břicho pro ideál krásy, příliš velká prsa oproti dvěma zrzavým ženám, jejichž podobu už nikdy nezapomene. Byla baculka, její tělo se nedalo splést ani s tělem Alice, ani Juliette.

Sukuby vnímají aury lidí, a podle toho poznají, jak zkažené jsou jejich duše.

Ale ty jsi nikdy ničí auru neviděla, odpověděl jí zlomyslně hlásek v hlavě. A kromě toho, zapomínáš, co znamená kradení energie pro lidi, kterým ji kradeš.

Energie, kterou si sukuby od lidí berou, je jejich životní energie. Jejich život. Jejich čas na téhle zemi.

A ty chceš někomu zkrátit jeho život? pokračoval zlomyslný hlásek, a zdálo se, že se v tom přímo vyžívá. Zrovna ty chceš lidi pomaličku zabíjet, slečno empatická? Protože to je přesně to, co kradení životní energie znamená.

Potřásla hlavou. Stejně to byla hloupost. Jak by asi tak mohla být sukuba. Je přece člověk celý svůj život, těžko by si mohla nevšimnout nějakých schopností. Kromě toho, démoni a sukuby neexistují, jsou jen v jejích oblíbených fantasy románech.

Ale on ti řekl, aby ses nakrmila a pak se vrátila, namítla jiná její část. A ty se chceš vrátit, nebo ne? Ta naivní a romantická a dětinská část, jak si byla jistá.

Ale jak bych to mohla udělat? To přece nejde, namítla a doufala, že ta odpověď bude stačit, aby umlčela oba hlasy v její hlavě.

Ale nikdy jsi to nezkusila, podotkl ten romantický hlásek.

Jo? Vážně? A co ten fakt, že nikdy nemáš dost, a čím víc orgasmů ti chlap udělá, tím víc energie máš, i když jsi předtím byla vyčerpaná, a jen to zvyšuje tvoji chuť na sex? kontroval zlomyslný hlásek.

To je pravda, souhlasil romantický hlásek.

Sklapněte obě dvě, zamračila se na svůj odraz v zrcadle.

Potřásla hlavou. Jak moc špatné to s ní je, když mluví sama se sebou. Má halucinace, nějaké příhody, a teď ještě debatuje sama se sebou. Možná je čas vyhledat odbornou pomoc. A nebo se zbavit zrcadla a prostě zapomenout. Otočila se k odchodu a na zrcadlo už se ani nepodívala.

Celý víkend se snažila nemyslet na zrcadlo, ani místo které jí ukazovalo. Užívala si krásného počasí, trávila čas ve společnosti přátel a zaměstnávala svoji hlavu bezpečnými myšlenkami.

Alespoň si myslela že jsou bezpečné.

“Neměl bys dělat nic, čeho budeš litovat až vystřízlivíš,” řekla tiše někomu, koho považovala za přítele. Teď měl dlaň zlehka položenou na její a pohled, který do její tváře upíral, nedával příliš prostoru pochybnostem o tom, co znamená.

“Nebudu toho litovat,” namítl a pohladil ji opatrně po tváři.

Dívala se mu do očí a uvažovala, nakolik mu to může věřit. Všimla si během večera, kdy si povídali o životě, o hudbě a o minulosti, že občas na něm bylo vypité pivo poznat. Ostatně ho viděla vypít dvě další, během té doby co seděli na zemi a vyměňovali si slova.

Řekl přece, že si vždycky myslel že jsi krásná žena, připomněl jí otravný hlásek v hlavě.

Ano, ale je to přítel. Nic to neznamená, odrazila dotírání.

Očividně to něco znamená, pokračoval hlásek umanutě.

Ale nestojí to za to přijít o přítele, zkusila ten hlásek znova umlčet. Kromě toho existuje jen málo větších klišé než kamarád co do tebe byl vždycky zamilovaný. Taková blbost.

Další debata byla přerušena jeho váhavým polibkem.

Věděla, že ho měla zastavit, otočit se, nedovolit to. Tohle povede jen k potížím. Nemůže to skončit dobře.

Opatrně se dotkl jejích rtů svými. Lehce ji políbil. A pak znova a tentokrát jí rukama sjel po pažích a chytil ji kolem pasu, zatímco jí jazykem přiměl pootevřít rty aby mohl prozkoumat její ústa.

Tiše zasténala, a v ten moment přišla o jakoukoliv šanci znova ovládnout situaci.

Stáhl ji na postel a jeho měkké teplé ruce něžně prozkoumávaly křivky jejího těla, pomalu, beze spěchu, důkladně a pozorně. Sledoval její tvář, zatímco ji hladil přes látku šatů a jeho rty se pomalu roztáhly v nesmělém úsměvu, když jí ze rtů unikalo jedno tiché zasténání za druhým a nakonec zavřela oči a zasténala nahlas. Prohla se v zádech a přitiskla si jeho ruce silněji na prsa.

Byl ostýchavý milenec. Něžný a opatrný. První, u kterého jí nevadilo převzít kontrolu a udávat tempo. Užívala si každý pohyb jejich těl i pot, stékající jí po kůži, teplo jeho dlaní a vzdechy co mu občas unikly. Všechny námitky v její hlavě umlkly, vnímala jen jak dobře se cítí, jak ji jeho dotyky a polibky nažhavily a touhu co ovládala její pohyby. Dovedla je k orgasmu a pak spokojeně ležela v jeho náruči. S úsměvem přijala, když jí jeho ruce po chvíli znova začaly bloudit po těle a tentokrát nechala jeho, aby je oba znova dovedl k uspokojení.

Tělem jí proudila energie, cítila se spokojená, uspokojená. V pokoji bylo horko a oba byli pokryti potem. Nevadilo jí to. Všimla si, že má zavřené oči a ze rtů mu vychází tiché pravidelné oddechování. Vyčerpala ho. Usnula v jeho posteli, s čistou hlavou, bez myšlenek.

Vzbudila se o pár hodin později. Zpoza závěsů balkonem prosvítalo do místnosti mdlé světlo. Svítalo. Muže vedle ní stále klidně oddechoval. Hluboce spal. Tiše se oblékla a posbírala si věci. Potichoučku se vytratila a nechala ho spát. Cítila se plná energie.

Když konečně došla domů, odložila kabát v předsíni na věšák a pomalu přešla k zrcadlu. Pozorně si prohlížela svůj odraz. Neviděla žádnou změnu, nic na ní nenaznačovalo, že by se s ní dělo cokoliv neobvyklého. Cítila se nezvykle energicky, na to že spala jen pár hodin. Ale nic víc. Pořád na ni ze zrcadla zíral její vlastní odraz.

Zavřela oči a myšlenky upnula k místu, o kterém se stále ještě přesvědčovala, že je jen výplodem její zvrácené mysli, stejně jako jeho obyvatel. Na vteřinu zadoufala, že se nic nestane, a ona bude moct konstatovat, že všechny podivné věci, co se jí posledních pár dnů děly, nebyly ničím jiným než přeludy, sny, nějakými podivnými halucinacemi. Ale když oči otevřela, byla v ložnici hradu. Ze zrcadla se na ni dívala Alice.

Než se mohla otočit a rozhlédnout, uslyšela za zády hlas.

“Jsi zpátky dřív než jsem očekával, zrzečko. Pro tvé vlastní dobro doufám, že jsi se tentokrát nakrmila dostatečně, než jsi sem přišla.”

Otočila se.

Akuma se rozvaloval v křesle a na tváři mu pohrával samolibý úsměšek, jako obvykle. Měla pocit jako by ho znala už dlouhé roky, jako by na něj byla už dávno zvyklá, na jeho aroganci a hrané sebevědomí. Na jeho zdrcující krásu, která působila až nelidsky. Moment, hrané sebevědomí? Netušila, kde k té myšlence přišla. Ani v nejmenším se jí nezdálo, že by měl tenhle sadistický parchant sebemenší špetku soucitu nebo studu, ale pokud mu něco vážně nechybělo, tak to bylo megalomanství a naprosto neotřesitelné sebevědomí. A řádná dávka parchantsví, ušklíbla se nad svými myšlenkovými pochody.

“Mám to brát tak, že ses nakrmila a přišla odčinit svoji předchozí nedbalost?” zeptal se démon s jedním obočím pozvednutým. Než mohla odpovědět, plynulým pohybem se zvedl z křesla a několika dlouhými kroky překonal vzdálenost mezi nimi. Pootevřené rty, připravené ke kousavé odpovědi, zase beze slova zavřela. Bylo jasné, že na žádnou odpověď nečeká a jen se rád poslouchá. Jako obvykle. Cítila takovou povědomost, že to musely být Juliettiny myšlenky, ale nedokázala si pomoct. Její strach z děsivě dokonalého muže, který byl hlavním hrdinou jejích podivných halucinací, se vytratil.

Akuma natáhl ruku a dotkl se její tváře. Pomalu a pečlivě si prohlížel její výraz a pak jako by objevil něco, co se mu zamlouvalo, se mu v očích zlomyslně zablesklo. Přejel jí po tváři ostrým nehtem a ona sykla, když ji tvář zapálila. Prsty jí bezděčně vyletěly a dotkly se pálícího místa. Na konečcích svých prstů uviděla krev.

Rozzlobeně zasykla. Démonem to ani nehlo, pořád měl nevzrušený úšklebek někoho, kdo je dokonale spokojený sám se sebou. Jen na setinu vteřiny se v jeho očích objevilo něco jako překvapení, ale to se mohl být stejně tak odraz světla.

Pálení se rychle vytrácelo. Drobná ranka se už stihla zacelit. Takže to přece jen muselo fungovat, pošeptal jí v hlavě zlomyslný hlásek. Ukradla jsi někomu kus života. Potřásla hlavou jako by tu myšlenku chtěla setřást.

Akuma využil jejího rozptýlení a prudkým pohybem ji přirazil na zrcadlo, až jí pod zády zapraskalo, a do zad se jí zařízla ostrá bolest.

Ten blázen rozbil zrcadlo!

Tvář jí zvrásnila nedůvěřivost a zloba, vztekle ho odstrčila, ale on se jen zasmál, v hlase mu jiskřilo pobavení a krutost, když její pokus vyšel naprázdno a sotva s ním pohnula.

Udělal krok zpátky k ní a natáhl ruce aby sevřel její tváře v dlaních. Zdrtil jí rty polibkem a prokousl jí přitom ret. Pomalým smyslným pohybem jazyka olízl krev, která z prasklého rtu okamžitě vyprýštila. Z jeho očí sálal hlad.

Kdo z nás dvou je větší magor, pomyslela si, a Juliette se v její hlavě zachichotala. No, skoro to vypadá na remízu.

Mávl rukou a ruce jí vmžiku omotaly provazy, které jako by se vynořily ze samotných zdí. Zatracený kouzla, pomyslela si. Pořád musí nějak podvádět, bastard. Provazy ji spoutaly a přitiskly zády ke zničenému zrcadlu. Pálení se vrátilo. Byla si jistá, že se jí do zad musely zařezat některé ze střepů rozbitého zrcadla. Ze rtů jí uniklo rozčilené bolestné zavrčení.

Akuma si ji zkoumavě prohlížel. Samolibý úšklebek mu z tváře nezmizel ani na vteřinu, a stejně tak zaujetí a jakási zvědavost. Jako by v ní cítil změnu a fascinovalo ho to. Natáhl ruku, chytil živůtek šatů co měla na sobě a trhnul. Uslyšela trhání látky a ucítila nepříjemný tlak na těle, a pak šaty povolily a ona stála před ním nahá. Zálibně si prohlížel její tělo, zjevně pobavený její nahotou a vzdorným výrazem.

Mávl rukou podruhé a ona s ohromením cítila, jak se jí do míst, kde jí provazy obtáčely paže, zařízla bolest. Podívala se tím směrem a nevěřícně zamrkala, když sledovala jak se provazy postupně mění v jakési zelené šlahouny s velkými trny, které se jí zabodávaly pod kůži. "Co to sakra-" začala, ale větu nedokončila. Šlahouny se pohnuly a bolest se mnohonásobně zhoršila, když se trny zabodly hlouběji do jejího masa, jak se její tělo zvedalo a její nohy se odlepily od země. Zakřičela bolestí.

Visela ve vzduchu, zády přitisknutá k rozbitému zrcadlu, další šlahoun se jí obtočil kolem břicha a nová bolest ji přiměla prudce vydechnout a zavřít oči. Akumova dlaň jí sklouzla do klína. Pokusila se sevřít vzdorně stehna k sobě, ale jen si tím vysloužila další šlahouny, které se jí obmotaly kolem kotníků a přinutily ji roztáhnout nohy doširoka od sebe.

Co tohle skara je, nějaký špatný japonský porno? zavrčel sarkastický hlásek v její hlavě. Akumova dlaň jí v tu chvíli vklouzla zpátky do klína a on do ní vrazil rovnou čtyři prsty. Neměl s ní nejmenší slitování. Palcem jí kroužil po klitorisu, zatímco drobnými pohyby prstů jí opakovaně tlačil na bod G a přiváděl ji k rychlému a prudkému orgasmu. Něco uvnitř ní povolilo a ona se přestala pokoušet vzpírat. Ruka z jejího klína zmizela. Ucítila na rtech jeho prsty. Vstrčil jí je do úst. Byly celé pokryté jejími šťávami.

“Přiznej se, zrzečko,” ucítila na uchu jeho dech když jí zašeptal těsně u ucha. “Líbí se ti, když tě šukám. Líbí se ti všechno co ti dělám. Chceš, abych pokračoval.”

Stiskla víčka ještě pevněji.

Na tváři ucítila políček a prudce otevřela oči. Vztekle se na něj podívala, nemohla uvěřit, že ji uhodil do tváře. “Co to sakra děláš, ty bastarde!” vykřikla.

Opatrně, uslyšela v hlavě Juliettin hlas. Neprovokuj ho, nebo to bude mnohem horší.

Akuma zkřivil rty, a tentokrát v jeho úsměšku převládla krutost nad pobavením.

“Potřebuješ lekci slušného chování, zrzečko?” zeptal se a výsměch z jeho hlasu doslova odkapával. “Jak si přeješ.”

Šlahouny se znova začaly hýbat. Cítila jak se jí pomalu ovíjí výš po lýtkách a po stehnech a jak jí trny trhají kůži. Zavyla bolestí. Po těle jí stékala vlastní krev. Šlahouny ji zvedaly za nohy výš, už se zády nedotýkala rozbitého skla, visela před démonem, úplně bezbranná a vydaná na pospas. Objevily se další šlahouny, jako by jich snad nebylo dost, a omotaly se jí kolem trupu. Jeden se jí obtočil kolem krku. Zalapala po dechu zděšením a bolestí.

Akuma teď před ní stál nahý, jeho erekce vystavená na odiv jejím pohledům. Neměla čas se nad jeho velikostí znova pozastavit. Vzal si ji rychle a prudce a nelítostně jako zuřící bouře. Každým jeho drsným přírazem se jí trny zabodávaly víc do těla, cítila jak jí stéká po kůži krev, bolest ji ochromovala a byla si jistá, že musí každou chvíli omdlít. Chtěla mu vzdorně zírat do tváře, zatímco pohledem vpíjel její bolest a šukal ji, jako by ji tím chtěl zabít, ale nedokázala to. Netušila, jestli křičí nahlas nebo je to jen v její hlavě, ztrácela nad sebou kontrolu,, bolestí pronikala rozkoš, nabírala na síle a ona si uvědomila, že přes všechnu hrůzu se blíží dalšímu orgasmu.

Tentokrát jí tělo svíralo takové napětí, že cítila vlastní výstřik, když ji orgasmus dostihl. Akuma nepřestával, dál ji nelítostně šukal, přirážel do ní rychle a tvrdě, drtil ji svými přírazy jako by si dal za cíl prorazit hlouběji, než anatomie její drobné tělesné schránky dovolovala.. Uvědomila si, že stříká, tekutina z ní pod tlakem tryskala, a on pořád nepřestával, na obličeji fascinovaný výraz. Přidával na rychlosti i prudkosti přírazů a v očích se mu objevil chtíč, touha. Uvědomila si, že pořád křičí, krk ji pálil a začínala chraptět.

Jeho tempo se stávalo nesnesitelným, nemožným. Už nekřičela, jen ochraptěle sténala. Cítila, jak jí celé tělo pomalu zvláčnělo v sevření šlahounů, svaly jí vypověděly službu, hlava jí přepadla dozadu a těsně než ji dostihla mdloba, ucítila jak do ní vyvrcholil s hlubokým zvířecím zavrčením. Pak ji pohltila tma.

Když znova přišla k vědomí, první věcí, kterou zaregistrovala bylo, že pořád visí nad podlahou, a tentokrát se dívá do země. Nějak změnil její polohu, zatímco byla mimo. Pořád visela ve vzduchu, s nohama široce roztaženýma, celé tělo ji bolelo a klouby v ramenou sténaly námahou. Byla si jistá, že nebýt sukubí regenerace, už by dávno nebyla naživu. Celé tělo ji bolelo, ale tak nějak vzdáleně. Nejhorší rány se už musely zahojit.

Zvedla pomalu opatrně hlavu, ale neviděla ho, zrcadlo před ní byl už jen prázdný rám, téměř kompletně vysypaný, jenom cítila jeho prsty v klíně. Přejížděly jí po klitorisu, její mokré kundičce, po zadku. Pleskl ji po zadku a pak jí sevřel půlky a roztáhl. Došlo jí,, k čemu se chystá.

“Ne-!” pokusila se ho zastavit, ale nestihla větu dokončit. Přitiskl špičku penisu k jejím zadním vrátkům a brutální silou přinutil její tělo, aby ho přijalo do sebe. Zmučeně zakvílela, když ji bolest ochromila. Byl velký, příliš velký na to co jí prováděl. Měla pocit, že ji zevnitř trhá na kusy. Lapala po dechu a z očí jí vytryskly slzy.

Umřu, pomyslela si, ale bolest už pomalu začínala ustupovat, jak sukubí regenerace pracovala na plné obrátky. Uklidni se, neumřeš, neboj. Bolest přejde, šeptala jí v hlavě konejšivě Juliette. Akuma ji držel za boky a pomalu v ní klouzal, téměř něžně, pomyslela by si, kdyby to mezi kňouráním bolestí a lapáním po dechu dokázala. Pokračoval, pomalu se v ní pohyboval, dovnitř a zpět, téměř z ní vyklouznul, ale nikdy ne úplně, a přidržoval si její boky, dokud se její kňourání a lapání po dechu nezměnilo ve sténání.

Zrychlil, ale jeho pohyby zůstaly plynulé, pronikal hluboko do jejího zadečku, intenzita pocitu, který to v ní vyvolávalo, ji nutila sténat hlasitěji. Bylo to nové a zdrcující a způsob, jakým ji naplňoval ji po každém přírazu před očima odpálil ohňostroj. Nedokázala už říct, jestli ještě cítí bolest, nebo je to slast, a nebo snad kombinace obojího.

Pustil její boky a jednou rukou jí začal masírovat klitoris, druhou rukou ji pohladil od ramene přes záda a po zadku. Ještě zrychlil a pohyby se zase stávaly drsnější, slyšela jak začíná prudce oddechovat, jako by se držel zpátky ale sebeovládání ho opouštělo. Ona to svoje už dávno ztratila. Úplně se mu poddala, užívala si každý jeho pohyb, i když se jí některý z hlasů v její hlavě snažil našeptávat, jak je zvrácená. Zrychloval měnil její sténání v křik, tentokrát křik rozkoše, když jí volné prsty začal vrážet do kundičky zatímco jí dál palcem přejížděl škádlivě přes naběhlý klitoris, a druhou rukou ji chytil za vlasy a zatáhl. Intenzita pocitů byla dechberoucí, a ona s námahou lapala po vzduchu. Šlahoun kolem krku se tím trochu utáhl a zabránil jí se úplně nadechnout. Lapala po dechu a sténala, poddávajíc se jeho pohybům, přijímala bolest a rozkoš kterou jí dával.

Její orgasmus mu prudce zalil prsty, kterými ji dráždil, a jeho na sebe nenechal dlouho čekat. Frenetickými pohyby do ní přirážel, aby z ní v posledním okamžiku vyklouzl a kůži na zádech a na zadku jí zkropilo jeho horké semeno a stékalo z ní pomalu na podlahu..

Po chvíli, kdy odevzdaně a vyčerpaně visela nad zemí zjistila, že pomalu klesá, jak ji šlahouny spouštěly na podlahu a odvíjely se z jejího těla. Byla pokrytá vlastní krví, tělesnými šťávami a jeho semenem. Na obličeji jí zasychaly slzy. Mělo by jí to připadat nechutné, ale bylo jí to jedno. Třásla se po celém těle a nedokázala se ovládnout, sotva se dokázala přinutit dýchat, vlny rozkoše a bolesti se přes ni pomalu přelévaly.

Opatrně ji chytil a zvedl ze země, místnost i dlouhá chodba kolem ní propluly, jak ji někam odnášel. Vešel s ní do místnosti naplněné párou a pomalu s ní po schůdcích vešel do obrovské vany, která spíše připomínala mělký bazén.

Usadil se s ní na klíně a začal ji pomalými něžnými pohyby hladit a smývat z ní všechno, co jí ulpělo na kůži. Voda ji příjemně hřála, konejšila její zmučené tělo a odplavovala bolest a třes. Otevřela oči a všimla si, že její tělo na sebe zase vzalo podobu drobounké Juliette. Zvedla k němu hlavu a podívala se mu opatrně do tváře, ale nezdálo se, že by se zlobil. Na tváři měl klidný a… zdálo se jí to?... trochu provinilý výraz, když dál soustředěně smýval nečistoty z jejího těla.

“Zlobíš se?” zeptala se chraptivě a její hlas zněl tence a křehce jako hlásek dítěte. Na okamžik se cítila hloupě, ale nedokázala říct proč, myšlenky k ní nepřicházely, nedokázala myslet, hlavu měla úplně prázdnou.

Chvíli to vypadalo, že ji neslyšel nebo ji ignoruje, ale pak téměř neznatelně zavrtěl hlavou. Úlevně si povzdechla a unaveně si opřela hlavu o jeho rameno a zavřela oči. Vlasy jí nasákly vodou a ztěžkly, měla pocit jako by vážily tuny. Dál ji hladil po těle, i když už z jejího těla smyl všechno, co na něm ulpělo. Kůže už se jí zacelila a bolest odplula a stala se něčím vzdáleným. Ruce, které ji předtím drtily bolestí a rozkoší ji teď jemně hladily, zlehka a opatrně jako by byla panenkou z porcelánu a mohla se pod jeho dotekem v příštím okamžiku roztříštit. Cítila jen únavu. Měla pocit, že kdyby teď zavřela oči, prospala by klidně staletí.

Ucítila na temeni něžný polibek, ale byla příliš unavená, aby reagovala. Možná už usnula a jenom se jí to zdálo.

Potom zaslechla jeho slova, než ji únava přemohla a ona mu v náruči usnula. Muselo se jí to zdát.

“Odpust mi, zrzečko.”