Stála před zrcadlem ve své pracovně a pozorovala svůj odraz. V zrcadle se odrážel jen její vlastní odraz a místnost za ní. Ani náznak něčeho zvláštního nebo divného. Všechno se tvářilo dokonale všedně. Myšlenky se jí líně převalovaly v hlavě. Alice je sukuba. Podívala se ženě v zrcadle do očí. Byly šedozelené, s hnědým kroužkem okolo duhovky. Nezářily jasně zeleným odstínem. Sukuby používají pro…

Věděla, že jí nerozumí. Nechápou ji. Ale on rozuměl. Vnímal její hravost a rozpustilost, když kolem něj kroužila a škádlila ho. Provokovala ho slovy i gesty. Slyšel, jak se jí zrychlil dech pokaždé, když se po ní ohnal a zavrčel, viděl, jak se jí rozšířily zorničky a zježily chloupky při každém jeho zavrčení. Sledoval, jak rozpustile odtančila z jeho dosahu, jiskřičky v očích, v obličeji nadšený…

Oheň plál nocí. Plameny šlehaly vysoko a vydávaly příjemné teplo, světlo a stíny tančily po okolním světě. Noc byla vlahá, tmou se kradly nenápadné stopy chladu, typické pro brzké léto. Zábava pomalu utichala, jak se do srdcí vkrádalo podivné vzrušení. Vzhůru zůstali mladí, nad kterými už přísné hlasy rodičů neměly žádnou moc, muži, jejichž ženy odešly již dávno domů, uložit menší děti, a pár…

„Good evening, miss.“ There it was. A cliché worth of every Jane Austen novel playing right then n there. I turned n faced a tall handsome man ive never seen before. I head to lift up my chin a bit to meet his gaze. Playfull smile curved his lips, sharp black eyes examining my half supressed ironic grin. „Did i say something inappropriate?“ he lifted one eyebrow n i had to smile. „Not at…

Otevřela dveře a ustoupila stranou. Přitom si zpod sklopených řas prohlížela muže, který vešel. Sundával si beze slova boty a nedíval se na ni. Byl vysoký, svalnatý pod padnoucí dokonale nažehlenou košilí a kalhotami, vedle jeho statné postavy vypadala i se svými výrazně zaoblenými tvary malá. Jeho obličej vypadal chladně, připadal jí děsivý, tvářil se příliš vážně na to, v jak nečekané a…

I cant remember my name. But i remember the temple. The beautiful place. So calm and serene. I loved to live in a temple, everyday surrounded by heavenly oasis in the middle of the city. And i loved my family, which i could only see once a year. I wish i havent had any family to see. Can u smell the injustice? Can u hear the helplessness? Can u taste the despair? Can u become the pain? I remember…

Den se tvářil jako každý jiný. Vstala a dala si sprchu. Vyčistila si zuby. Oblékla si mikinu a legíny a udělala si snídani a kafe. Pracovala. Po práci vykonala pár domácích prací. Celou dobu měla pocit jako by chodila v mlze. Hlavou jí vířily myšlenky, tolik myšlenek… Ne, jsou to vzpomínky, zašeptal hlas v její hlavě. Vzpomínky. Ale jak by mohla mít vzpomínky, které nebyly její. Už se začínalo…

Pro změnu trochu fantasy… Už jste někdy přemýšleli, jaké to je projít zrcadlem, kam by vás zavedlo, a co by se mohlo stát? .... Seděla u stolu se sluchátky na uších, a mezi občasnými výbuchy smíchu nad knihou, kterou poslouchala, si broukala a občas zasykla, když se jí špendlík zapíchl do prstu. “Heleeee, otevřete, tady hoodoo komando. Jestli hned neotevřete, tak houknu, fouknu, a dvěma…

Tolik vyměněných slov. Psaných i řečených. Smích, touha, vášeň, chtíč. Tolik dnů a měsíců. Jako bych tě znala celou věčnost, ale když jsem se zastavila přede dveřmi, kupodivu těmi správnými, aniž bych se cestou stihla ztratit, jak je mým ne zrovna dobrým zvykem, můj hrudník byl jako ve svěráku, dech se mi zadrhával a dlaně potily, srdce mi bušilo až v krku. Byla jsem nervózní, a ačkoliv jsem si…